Málokdo čekal, že se obránce se smlouvou v NHL přesune do prvoligového Přerova. Jak k tomu došlo?
Tím, že se sezona posunula, začal agent jednat, abych mohl začít v Česku. Prvně jsem to řešil v Kometě, ale tam to nedopadlo. Proto jsme řešili možnosti v první lize, Přerov připadal nejvíc v úvahu.
Proč?
Už agent mi o něm vyprávěl. Navíc tady dřív hrával brácha Tadeáš, jezdíval jsem se na něj dívat. Říkal mi, jací jsou v Přerově kluci, že je tu dobrá parta. To také rozhodlo. Plus to, jak hrál Přerov v minulé sezoně.
V zámoří se nyní dohrává sezona NHL, jak je to s juniorskou WHL, kde jste hrál poslední tři ročníky?
Také se odložila, ale příští sezonu už bych snad měl hrát na farmě AHL. Ta by měla začít čtvrtého prosince, ale ještě to není úplně potvrzené. Předběžně bych měl v Přerově být minimálně do listopadu. Uvidíme, jak se situace v zámoří vyvine. Nechávám to otevřené.
Jak vás přijali spoluhráči v přerovské kabině?
Bez problému, s většinou kluků se znám z mládeže Komety, z inlinu nebo přes bráchu. S pár klukama už jsem si psal, ještě než jsem sem přišel. Vůbec všechno je super. Od trenérů až po kustody. Nemám si zatím na co stěžovat.
Premiéru za Zubry jste si odbyl ve čtvrtek ve Vítkovicích. Jste rád, že šlo zrovna o debut proti extraligovému soupeři?
Rozhodně. Jsem spokojený s tím, jak hrál tým a jak jsem hrál já. Ve dvě odpoledne se ještě nevědělo, jestli vůbec budu hrát. Přijel jsem v úterý, měl jsem předzápasový trénink. Ve středu jsme pak měli trénink hrací, po pěti měsících jsem tam absolvoval nějaké osobní souboje. Zápas ve Vítkovicích pro mě tak byl náročnější, ale panuje spokojenost.
Nastoupil jste v prvním obranném páru vedle ostříleného Josefa Hrabala. Co vám to dalo?
Navzájem jsme si pomohli, poradili si. Byli jsme spokojení a uvidíme, jak to bude směrem do dalších zápasů. Jsou tam nějací zranění, takže uvidíme, s kým budu hrát. Jestli budu pokračovat s Hrabošem, nebo nastoupím s někým jiným.
Jak jste trávil koronavirovou pauzu. Zůstal jste v zámoří, nebo jste byl doma v Česku?
Byl jsem doma. V květnu a červnu jsem jezdil jednou týdně trénovat do Telče na dva ledy, k panu Pytlíkovi. Poslední měsíc jsem pak strávil sám v Blansku. Nějak jsem se udržoval, ale byl jsem tam sám, případně s kamarádem. Nedalo se trénovat jako na tréninku, když je člověk s celým týmem. Bylo to náročnější.
V Chanze lize jste zatím odehrál patnáct zápasů za Třebíč. Měl jste poté informace, jak soutěž vypadá?
Za Třebíč jsem ve dvou sezonách hrál a ještě se tam potom jezdil podívat na bráchu, když to šlo. Z pohledu diváka nějaký obrázek o soutěži mám, ale z pohledu hráče na ledě zatím moc nevím, co čekat.
Přerov je mužstvem, které se nebojí přitvrdit. Jak to s tvrdší hrou máte vy?
V obraně se snažím hrát spíš chytře, než abych to tam házel na mantinel. Agresivní hře se trochu vyhýbám. Ale když je potřeba, tak je prostě potřeba (úsměv).
Jaké jsou rozdíly mezi zámořskou juniorskou WHL a českou seniorskou Chance ligou?
Když jsou hráči v první lize starší, jsou chytřejší. Po ledě se tolik nelítá. Ve Western Hockey League se všechno nahazovalo a šlo se za pukem. Na širších českých kluzištích je to spíš o chytrosti. To je asi ten největší rozdíl.
Musíte se zatím krotit, abyste mezi mantinely tolik nelítal a zvykl si na změnu?
Hřiště je větší, takže to bude něco jiného. Ale myslím si, že budu pořád hrát to svoje. Zároveň se budu snažit plnit, co po mně budou chtít trenéři.
