Při svém příchodu v květnu jste Přerov označil za „velmi dobře fungující klub“. Z čeho jste to poznal?
Mám spoustu kamarádů, kteří tady hráli nebo stále hrají. Honzu Süsse, Káju Pláška a další. Povídali jsme si, jak to kde funguje. Na Přerov jsem od každého slyšel samé dobré reference. Pochvalovali si atmosféru v kabině, kvalitu tréninků. Proto jsem se sem těšil. Za dva měsíce, co u Zubrů působím, se mi to jen potvrdilo. Všechno zatím dokonale sedí. Tohle angažmá mě každým dnem baví víc a víc.
V letní přípravě jste ale s týmem Zubrů netrénoval pravidelně, proč?
Týkalo se to posledních tří týdnů přípravy, měl jsem zkoušky ve škole. Na Masarykově univerzitě v Brně studuju na fakultě sportovních studií trenérství. Potřeboval jsem to co nejvíc dohnat, tak jsme se s trenéry domluvili, že v úterý a občas ve čtvrtek budu trénovat individuálně doma. Musím jim za to poděkovat. V kariéře jsem ještě nezažil, že by mi někde se školou vyšli takhle vstříc. V Přerově mi svou ochotou moc pomohli.
Ráno jsem míval zkoušky, školu, což bylo potřeba dodělat. Letos jsem měl státnicovat, už ze mě měl být bakalář. Ale kvůli restům z předchozích semestrů budu studium uzavírat až na podzim, když to dobře vyjde.
Momentálně tak musíte pracovat na bakalářské práci…
Začal jsem ji psát. Bude se týkat cviků na explozní sílu u mládežnických kategorií ledního hokeje. Část už mám hotovou, ale pořád se do toho nemůžu nějak dokopat (rozhovor vznikal na konci června – pozn. red.). Snad všechno zvládnu sepsat a odevzdám práci v termínu.
Plánujete do výzkumu zapojit i Přerov?
Nejde přímo o výzkum, spíš o čerpání informací z literatury. Mládežnickým trenérům ale budu rozesílat dotazníky. Už jsem se domlouval s Víťou (Černohousem – pozn. red.). Budu potřebovat podrobnosti, jak trenéři mládeže postupují, jaký mají názor na explozní sílu a tak.
A jak vám šly zkoušky?
Lišily se, každá měla jinou náročnost. Některé jsem zvládl v pohodě, jiné byly těžké. Musel jsem se na ně pořádně naučit. Na konci června jsem jednu takovou těžkou zkoušku splnil, pak mi zbývala ještě jedna. Ani tu nebylo jednoduché udělat. Kór, když tomu člověk úplně nerozuměl.
Jak se dá letní příprava skloubit se zkouškovým obdobím?
V letní přípravě je dobré, že se nehrají zápasy. Trenéři mě pochopili a řekli mi, ať si všechno v klidu dodělám. Když přišla důležitá zkouška, dohodli jsme se a šel jsem do školy. Tréninky se daly dohnat odpoledne individuálně. Myslím si, že se mi to povedlo. Na sportovce jsme navíc chodili plavat nebo měli atletiku, takže jsem se tam dost naběhal a nacvičil. Trénink to kolikrát dokázalo i nahradit.
Jak s vystudovanou trenéřinou plánujete naložit po skončení hráčské kariéry?
Teď to nemám nastavené tak, že bych chtěl v budoucnu trénovat. Není to sice špatná profese, asi by mě i bavila. Ale v současnosti se chci soustředit na dráhu hráče. Baví mě hokej, baví mě hrát. Mám rád, když mi trenér dává pokyny a nemusím je vymýšlet.
Trenéřina mě nicméně zajímá. Zaměřuji se na profesi kondičního trenéra, takže mi vyhovuje, že se hodně učíme o tělu a o stravě. Můžu to přenést i na sebe – co jíst, co nejíst, jaké svaly se zapojují, trochu anatomie.
Jakým způsobem jste podle poznatků ze školy upravil vlastní jídelníček?
Měli jsme hodiny výživy, kde nám učitel říkal, co máme do stravy zařadit. Jak je to s bílkovinami, se sacharidy, co máme jíst na snídani a co na večeři. To však byly věci, které už jsem trochu věděl. Spíš jsem se učitele ptal na různé produkty z obchodů – které jsou dobré a které naopak ne. Dostal jsem užitečné rady. Teď mám větší přehled o tom, jaká je kvalita potravin a jaké bych si měl vybrat.
Z minulosti víte, jaké to je dát gól v MEO Aréně. Na konci roku 2018 jste tu Třebíči dokonce zajistil vítězství 2:1. Může to být určitá předzvěst, že by se vám na přerovském ledě mohlo střelecky dařit? Byť nyní už jako domácímu hráči…
Doufám, že branky budou přibývat. Snad to nebyla poslední trefa, kterou jsem na přerovském stadionu zaznamenal. Gól za Třebíč z prosince 2018 si pamatuju, za Přerov tenkrát chytal Milan Klouček. Ten rok se mi proti Zubrům vůbec dařilo. Mám pocit, že jsem skóroval i předtím v Třebíči. Byl to můj premiérový gól, v první pořádné sezoně za chlapy (jednalo se o zápas z 19. listopadu 2018, ve kterém Přerov prohrál s Třebíčí 1:4 – pozn. red.). A i tehdy stál v bráně Klouda. Potom jsme spolu bavili, že se mi na něj daří (úsměv).
Vaše hráčská práva vlastní Kometa Brno. V extralize jste za ni ovšem dosud odehrál pouze devět zápasů, všechny v sezoně 2016/17. Cítíte, že následující ročník by pro vás z hlediska uchycení se v nejvyšší soutěži mohl být přelomový? V Přerově pravidelně nastupují hráči, kteří podávají dobré výkony, a poté po nich sáhne některý z extraligových klubů…
Dosavadní zápasy za Kometu přišly ještě v době, kdy jsem byl hodně mladý. V tu chvíli se člověk cítil velmi nervózní, když tam šel. Bylo to pro mě něco úplně jiného, než juniorka, za kterou jsem tehdy nastupoval. Dostal jsem pár utkání, jež pro mě znamenala nehorázně moc zkušeností. Na tribunách stála či seděla spousta diváků, podařilo se mi vstřelit i gól (premiérovou trefou v extralize se Novák blýskl 11. 11. 2016 v domácím zápase proti Karlovým Varům, Brno zvítězilo vysoko 8:2 – pozn. red.). Bylo to super, určitě bych to chtěl zažít znovu. Extraliga je teď mým hlavním cílem. Budu dělat všechno pro to, abych se do ní dostal. Vím, že Přerov k tomu nabízí ideální podmínky. Záleží jen na člověku samotném, jak s tím naloží, jestli se chytí šance. Velkou roli bude hrát také štěstí.
V Kometě jste získal dva mládežnické tituly – roku 2016 se starším dorostem a roku 2018 s juniorkou. Jak na tyto dvě sezony vzpomínáte?
Jsou to ty nejlepší zážitky! V Kometě jsme vytvořili super partu, od začátku každé sezony jsme měli úplně TOP tým. Nebyli jsme zvyklí moc prohrávat, skoro všechno jsme vyhrávali. Co si vzpomínám, ve starším dorostu jsme soupeře přehrávali s naprostým přehledem. Podobné to bylo i v juniorce. Hráli za nás kluci z áčka Komety, z Třebíče, nechybělo ani dost reprezentantů. S klukama si občas píšeme, potkáme se a vzpomínáme na to. Bylo to skvělé.
Jako starší dorostenec jste se stal nejproduktivnějším brněnským hráčem celé sezony, za základní část a play-off jste dohromady nasbíral 75 kanadských bodů (37+38). Z čeho taková forma pramenila? Například tehdejšího spoluhráče Martina Nečase, který dnes hraje v NHL, jste předčil o třicet bodů…
Neči se tenkrát potýkal se zraněním. Kdyby hrál pravidelně, měl by bodů mnohem více. Hrávali jsme spolu v lajně, bylo to parádní. Většina mých gólů a obecně bodů pramenila právě z naší souhry. Martin mi často nahrával a já jsem střílel. Když se pak zranil, už jsem jen navázal na to, že jsem hrál v pohodě. Dařilo se nám, ať už jsem vytvořil útok s kýmkoliv. Góly nám padaly úplně ze všeho. Člověku tím vzroste sebevědomí, na hřišti působí úplně jinak a sezonu odehraje v klidu.
V juniorce jste v součtu všech soutěžních duelů opět vyhrál týmové bodování (20+19). V produktivitě za základní část skončil hned za vámi další současný Zubr – Matěj Svoboda (15+14). Hráčsky jste se tehdy museli detailně poznat…
To přišlo v podstatě ještě dřív. Když jsem v patnácti přišel do dorostu do Brna, Svob už tam v tu chvíli byl. Známe se dost dlouho. Hrál jsem s ním ve starším dorostu a následně i v juniorce. Pak byl chvíli v Třebíči, načež odešel do Ameriky.
Nehrál mezi juniory náhodou útok Novák – Süss – Svoboda?
Řekl bych, že párkrát jsme spolu hráli. Ale nejsem si úplně jistý. Trenér složení útoků tolik měnil, takže nemám přesný přehled o tom, s kým jsem nastupoval. Se Süssákem jsem ale pak bezpečně hrával v Třebíči. Mimo jiné mi přihrál na gól v domácím zápase proti Přerovu. Nedávno jsme na ten moment vzpomínali – že to byl hezký gól a oba si ho pamatujeme.
V sezoně 2016/17 jste startoval také na prestižním Hlinkově memoriálu. Jaký to pro vás byl zážitek?
Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli na memoriál vůbec pojedu. Na prvním výběrovém kempu jsem nebyl. Na základě předchozí sezony, ve které jsem získal hodně bodů, si mě však pan Varaďa do týmu vzal. Absolvoval jsem druhý z kempů, kde jsem asi udělal dobrý dojem. Nakonec mě vzali jako třináctého útočníka. Na turnaj jsem se těšil a náramně si ho užil. I v pozici třináctého útočníka jsem občas dostal nějaké střídání. Hrál jsem proti klukům, kteří teď působí v NHL. Vyzkoušel jsem si třeba střídání proti Nico Hischierovi, současnému kapitánovi New Jersey Devils, který nedávno reprezentoval Švýcarsko na mistrovství světa. Bylo to moc hezké, určitě bych se těm borcům chtěl vyrovnat.
V letní přípravě jste si prošli „bojovkou“, jež obsahovala i kvíz o Přerovu. Co jste si z něj zapamatoval?
Byly tam třeba otázky na muzeum Komenského. Když jsme věděli, že se kvíz bude týkat Přerova, týden dopředu jsme si o něm něco přečetli. Jak jsem v Přerově stále ještě krátkou chvíli, zatím jsem neměl možnost zajít do muzea nebo poznat náměstí. Rozhodně mám ale v plánu to napravit.
Poslední dvě sezony jste oblékal dres Prostějova, hanácké derby se vám nicméně ani jednou vyhrát nepodařilo. Nyní jste přešel do druhého tábora, motivace uspět v pikantním regionálním souboji pro vás musí být velká…
Jednoznačně. Pokaždé, když jsme s Prostějovem přijeli do Přerova, bylo to těžké. Kluci, kteří hráli proti nám, zase říkali, že se jim hrálo vždycky strašně jednoduše. Jsem zvědavý, jak to bude teď, když to pro mě bude naopak. Doufám, že v derby konečně vyhraju.
Jak trávíte čas, který nevěnujete hokejovým povinnostem?
V poslední době jsem se hodně zaměřoval na školu. Jinak ale chodíme s přítelkyní na výlety. Po Brně, po okolí. Přítelkyně vždycky naplánuje, kam se vypravíme. Často také jezdíme na zahradu do Třebíče, kde mamka s taťkou připraví oběd nebo večeři. Pokaždé se těším. Je tam skvělý servis, který při bydlení bez rodičů nezažívám. Na zahrádce se o mě maminka postará (úsměv).
Co od ní máte nejraději?
Dřív to byla svíčková, ovšem v současné době je mi to asi úplně jedno. Cokoliv mamka připraví, je totiž výborné (úsměv).
