Jak se ohlížíte za letošní sezonou?
Konec se dá hodnotit pozitivně. V prosinci přišla výměna trenérů a podařilo se nám dosáhnout na páté místo. Po všem, čím jsme si prošli, pro nás bylo parádní. Úplně neskutečné. Čtvrtfinále jsme odehráli důstojně. Vyřazení sice pořád mrzí, ale v play-off jsme zanechali slušnou stopu.
Ještě zkraje února jste figurovali na pozici znamenající boje o záchranu. Byla to pro vás osobně jedna z psychicky nejnáročnějších sezon kariéry?
Neřekl bych, nesnášel jsem to nějak špatně. Člověk ale vnímá lidi a všechno kolem sebe, určitě nebyli spokojení. Na druhou stranu, i to k hokeji patří. Pořád jsem věřil, že máme silný tým a můžeme to otočit. Tabulka byla strašně moc nabouchaná. Byly tam okolní tlaky, že padá hodně týmů. V Přerově nám ale pořád věřili a byli v klidu. Nečelili jsme takovému tlaku, jako asi kluci v jiných mužstvech. I proto jsme to nakonec dotáhli do šestky a k přímému postupu do play-off.
Lidský přístup a parádní únor
Jak kabina snášela, že se značnou část sezony nedařilo?
Zápasy jsme měli jako na houpačce. Vyhrálo se, prohrálo se, potom přišla série několika proher. Kolikrát to bylo nešťastné. Dvakrát jste vyhráli, a přesto jste se nikam neposunuli. Kabina se s tím ale poprala dobře a dosáhla na umístění, které je opravdu úspěch. Hodně nám pomohlo přerovské prostředí. Je specifické, pro hráče velmi příjemné. Tlak proto nebyl tak šílený, jak by asi byl jinde. Trenéři i vedení nám nepřestávali důvěřovat, což byla naše výhoda.
Čím je přerovské prostředí specifické?
Je rodinné, domácké. Kdo to nepoznal na vlastní kůži, úplně to asi nepochopí. Když někdo do Přerova přijde, řekne, že to nezažil skoro nikde. Hráčům se věří, dělá se pro ně maximum. Pokud se vám cokoliv stane, díky lidskému přístupu se vždycky domluvíte, na čem potřebujeme. Ať už jde o malé nebo velké věci. Jednání trenérů nebo vedení je na lidštější úrovni. I profesionalita může jít někdy stranou a dokáže se pochopit, že máte problém. Je to úplně super.
K únorovému vzestupu tabulkou vám to muselo pomoct…
Jednoznačně. Pořád jsme věřili, že tým má sílu. V tomhle ohledu bylo jen otázkou času, kdy se nám povede udělat nějakou šňůru. Během února byla opravdu velká. Skoro pokaždé jsme vyhráli, nebodovali jsme jen v Prostějově. Proto jsme se tak vyhoupli tabulkou. Jednoduché to rozhodně nebylo, zápasy se hrály opravdu na krev. Ale zvládli jsme to.
Jak dobrá to byla příprava na play-off?
Někdy je to samozřejmě lepší, ale člověk si ani trochu neodpočinul. Zápasy šly hodně rychle ze sebou, dohrávali jsme i nějaké odložené. Času na regeneraci moc nebylo. Na druhou stranu, vyhrávali jsme, takže to bylo přece jen trochu jednodušší. Kádr jsme měli celkem široký, aspoň pokud jde o útok. Tam jsme neměli problém. Jelo se a únor jsme měli parádní.
Mohla se únava ze základní části projevit v play-off?
Nějak určitě ano, ale nebyl to jenom náš případ. I ostatní týmy za sebou měly dost zápasů. Sice jsme kvůli odkladům odehráli možná o dvě nebo tři utkání více, ale na to bych se vůbec nekoukal. Fyzicky jsme výborně připravení, Kuba Fryč má letní přípravu i přípravu v sezoně úplně úžasnou. Síly nám nechyběly. Naopak, díky kvalitní přípravě máme hodně sil. Projevovalo se to i v play-off, kde jsme zápasy byli schopni hrát na krev.
V útoku jste sice měli různé varianty, v obraně vás ale zase tolik nebylo. Nepředstavoval užší kádr obránců problém?
Problém to nebyl. Bylo nás sedm, v zápase jsme se vždycky střídali. Maty Gréč potom odešel, aby byl plně k dispozici juniorce. Když už někdo vypadl, většinou šlo o jednoho obránce. Hrálo se na šest beků a zvládali jsme to dobře. Možná je škoda, že do posledního zápasu nemohl nastoupit Robert Černý, který hrál výborně. Jeho pomoc by v Jihlavě byla znát. I Jihlava ale byla potlučená. Série byla dobrá a není důvod se vymlouvat, že jsme měli málo beků. Všechno šlapalo dobře.
Podstatnou část sezony se vám nedařilo na hřištích soupeřů. Čím si to vysvětlujete?
Celou sezonu se nám nedařily přesilovky, což byl podle mě kámen úrazu. Ke konci základní části jsme je zlepšili a vyhrávali jsme díky nim zápasy. Až na výjimky jsme nevyhrávali žádným brutálním rozdílem. Góly z přesilovek nám v sezoně chyběly, a proto chyběly také body zvenku. Doma to člověk ještě sem tam urval, i když se nedařilo. „Jednodušší“ góly z přesilovek teď v hokeji prostě rozhodují.
Proč jste si nedokázali přenést přesilovkovou formu z konce základní části do play-off?
Co si budeme povídat, i Jihlava měla v základní části velmi slušné přesilovky a v play-off si v nich extrémně nepomáhala. Přesilovky rozhodly poslední zápas. Vysloveně se nám nedařily, naopak Jihlava přesilovkový gól dala. Play-off je psychicky náročnější, možná to mělo vliv i na naše přesilovky. Vyřazení bych na ně ale neházel, série byla vyrovnaná. Člověka mrzí, že se vypadlo, ale sezona se dá nakonec hodnotit jako úspěšná.
Gólmani jsou vždycky skvělí, vedení zaslouží pochvalu
Opticky to vypadalo, že Jihlava vás v domácích zápasech hodně tlačila…
Druhý zápas byli lepší, tam nás tlačili dost. V prvním utkání jsme ale byli lepší zase my. Věděli jsme, že důležitá bude hned první třetina. V Jihlavě vždycky dokáže rozhodovat zápasy, chystali jsme se na to. Očekávali jsme, co soupeř bude hrát, v tomhle nebyl problém. Oba gólmani podávali skvělé výkony. Většinou to bylo o tom, kdo dá první gól. Výsledky se těžko otáčely.
Jak moc mrzí vyrovnávací gól ze třetího utkání, který jste doma dostali při vlastní přesilovce?
Je to škoda. Byli jsme lepší a najednou to bylo 1:1. Trochu nás to utlumilo, naopak soupeře nakoplo. Neřekl bych, že by Jihlavě vyloženě narostla křídla, ale minimálně se uklidnila.
Druhý den jste ale předvedli obrat z 0:2 na 3:2…
Člověk má v hlavě, že hrozí konec sezony. Nebylo kam uhnout, někdy více riskujete. I pro lidi muselo být super, že se nám povedla otočka. I kdybychom stejný zápas hráli v Jihlavě, museli bychom do brány chodit hlava nehlava. Udělat totální maximum, abychom vyhráli.
Co rozhodlo pátý zápas? Koncovka, která vás trápila celou sezonu?
Jak už jsem říkal, rozhodovaly přesilovky. My jsme se v nich neprosadili, Jihlava ano. Ale koncovka… co si budeme nalhávat, gólů prostě moc nepadalo. Byla opravdu škoda, že se nám nepodařilo dát první gól. Soupeře by to také lehce položilo a výhoda by byla na naší straně. Zakončení určitě hrálo svou roli.
Na druhou stranu, v Přerově jsou vždy skvělí brankáři, kteří moc gólů nedostávají…
Brankář je základ, bez něj nemůžete dlouhodobě vyhrávat. Po celou sezonu jsme se mohli spolehnout na úžasné brankáře, v play-off to jen vygradovalo. Bylo to něco neskutečného. Nevím, jak to Pavel Hanák s Jirkou Sklenářem dělají. Ale evidentně vědí, co dělají. Patří jim za to velká pochvala. Přerov nikdy nestřílel mraky branek, měl to postavené na brankáři a obranné hře. Tým je v tomhle specifický. Moc branek neinkasuje, hraje týmově, bojuje, brankáři skvěle chytají.
Co bude teď?
Teď nastává „nudnější“ režim (úsměv). Plánuji ale také dovolenou, abych si odpočinul, pročistil si hlavu. S přítelkyní máme v dubnu domluvený Londýn. Odpočívat samozřejmě budu i doma. Uvidíme, co ještě bude dál.
