„Cítím se dobře, příprava byla dobrá. Za tři roky, co působím v Přerově, jsou přípravy hodně podobné a vždycky kvalitní,“ hodnotí Březina poté, co absolvoval osm týdnů tréninků na suchu. „Změnily se akorát některé věci v posilovně. Letos jsme tam cvičili cvičení, která jsme dřív nedělali. Drobné změny byly i v dalších trénincích,“ upřesňuje.

Letní přípravu nevnímá pardubický odchovanec jako „nutné zlo“. „Oproti ledu je to výrazná změna. Je hodně náročná, ale nemám s ní problém. Beru to tak, jak to je,“ reaguje. Zároveň kvituje, že si před návratem na ledovou plochu může vyzkoušet i jiné sporty než hokej. Rád se pustí do zápasu ve stolním tenise nebo padelu – sportu příbuzném tenisu, případně squashi.

„Na zimáku využíváme pingpongový stůl. Chodíme taková partička, hrajeme dvouhry a hlavně čtyřhry. Odvíjí se to taky od toho, jaký máme program tréninků, jestli je zrovna dvoufázový trénink, nebo ne,“ přibližuje Březina. „Většinou hraju s Martinem Pěnčíkem. Občas mu i vynadám, když prohráváme, abychom se nahecovali. Nerad prohrávám, ať už jde o jakýkoliv sport,“ prozrazuje s úsměvem.

Dětství? V létě fotbal, v zimě hokej

„Na druhé straně stolu stojí Hráďa, Švanči, kustod Ladík (Vladimír Kopečný – pozn. red.) nebo občas kondičák Pěna (Michal Pěnička – pozn. red.),“ pokračuje dvaatřicetiletý křídelník. „Většinou o něco hráváme. Při padelu o to, kdo zaplatí pronájem za kurt, při ping pongu pak o Coca-Colu,“ komentuje Březina.

Jako dítě hrával závodně fotbal, později to zkoušel také s florbalovou hokejkou. „Fotbal jsem střídal s hokejem. V létě jsem se věnoval fotbalu, v zimě zase hokeji,“ doplňuje. V Pelhřimově, odkud pochází, chodil na sportovní základní školu.

„Byla to výhoda, sport nám tam skloubili s rozvrhem. Když už byl led, na stadion nás vozil autobus. Celkově o nás bylo postaráno – i v létě, kdy jsme měli přípravu složenou z více sportů,“ popisuje s tím, že sportovní gymnázium pak už nenavštěvoval a studoval „průmyslovku“.

Foto: Aleš Novotný a Jan Gebauer