Děkujeme všem fanouškům a partnerům za podporu a přízeň v sezoně 2023/24.

Návrat vousáče č. 47. Noha naštěstí držela, nebylo to špatné, cítil po Vsetínu Jiří Goiš

Návrat vousáče č. 47. Noha naštěstí držela, nebylo to špatné, cítil po Vsetínu Jiří Goiš
V s e t í n – Svůj první zápas v letošní sezoně Chance ligy odehrál v sobotu Jiří Goiš. Po vážném zranění v dolní části těla, které utrpěl 3. září v přípravném utkání proti Šumperku, odehrál dvě třetiny na vsetínském Lapači. Zbytek moravského souboje sledoval u ledové plochy v civilu. „Měli jsme s Laďou (Kočarou, trenérem – pozn. red.) domluvu, že uvidíme, jak to bude vypadat. Navíc byl ještě Honza Václavek, točilo se to tam. Nakonec se to tak vyhodnotilo – asi abych se první zápas úplně nepřetáhl,“ vysvětlil v pozápasovém ohlasu.

Pohled na zraněného Jiřího Goiše v závěru přípravy nebyl vůbec hezký. Hřiště opouštěl na nosítkách, v nemocnici pak jeho pravá noha skončila v sádře. Od hokeje si musel dát nucenou pauzu. Do sobotního duelu se Vsetínem trvala přesně čtyři měsíce a čtrnáct dní. „Vypadalo to blbě. Pořád jsem si myslel, že to nebude tak vážné, ale bylo tam zasažených hodně šlach plus sval. Nebylo jednoduché dostat se do toho zpátky,“ přiznal jednatřicetiletý útočník. „Se sádrou jsem doma v podstatě jenom ležel. Po zhruba dvou měsících mi ji sundali a o berlích jsem na nohu pomaličku začínal znovu chodit,“ popsal.

Momentálně se snaží dohnat tréninkové manko. „Měl jsem ještě svalový problém, lýtko ještě nebylo tak posílené. Poslední tři, čtyři týdny ale trénuji naplno, bez omezení,“ svěřil se. Dobíjí ho vědomí, že se zase může věnovat milovanému sportu. „První zápas je vždycky euforie, v dalších už se bude projevovat fyzička. Uvidíme, jaké to bude. Pořád mám čas do konce března, do hlavní části sezony, abych to dohnal. S Laďou se dá domluvit na všem, budeme to řešit podle situace,“ sdělil služebně nejstarší hráč týmu Zubrů, jenž za MEO poprvé nastoupil v říjnu 2008.

Přerovský útočník Jiří Goiš si v zápase 21. kola Chance ligy kryje puk před útočníkem Vsetína Antonínem Pechancem. Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz

Na Lapači strávil mezi mantinely čtyři minuty a 54 sekund. „Neměl jsem na sebe velká očekávání, ale nebylo to špatné. Noha byla naštěstí v pohodě, držela, takže jsem to nějak přežil,“ zasmál se. Trenéři jej nasadili do čtvrtého útoku s Rokem Macuhem a Janem Štefkou. „Šance jsme měli, mně osobně ale ještě chybí herní jistota na puku. Ice-time sice není takový, jako býval dřív, ovšem budeme se snažit pomoct týmu jinak,“ prohlásil zlínský odchovanec Goiš.

Při svém comebacku přispěl k zisku tří bodů. Zubři Vsetín po obratu ve druhém dějství zdolali 3:2 a v tabulce Chance ligy mu odskočili na rozdíl devíti bodů. „Měli jsme špatnou první třetinu. Pak jsme zvýšili hlas a v kabině si řekli, jak to budeme hrát. V obranném pásmu jsme hráli zbytečně složitě, zjednodušili jsme to. Dali jsme gól z brejku, pomohli si přesilovkou. Třetí třetina už se uhrála na jistotu, všichni si vzájemně pomáhali. Navíc výborně zachytal Holas,“ shrnul navrátilec do přerovské sestavy Jiří Goiš.