V Přerově jste působil tři a půl roku. Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl odejít?
Naskytla se mi skvělá nabídka z ciziny a rozhodl jsem se ji využít. Moc děkuji Hanymu (Pavlu Hanákovi – sportovnímu manažerovi Zubrů) a jednateli klubu Tomáši Pluháčkovi, že to proběhlo vše hladce a klub mě pustil.
Bylo vyjednávání s klubem o to snazší?
Vedení klubu mi vyšlo vstříc a popřálo mi hodně štěstí. Opravdu super, jsem za to hrozně moc vděčný. Na Přerov budu vzpomínat jen v dobrém.
Jdete do Itálie, o co konkrétně jde?
Je to italská liga a klub, kde trénuje můj kamarád a bývalý spoluhráč Tomáš Demel. Chtěl by trochu pomoci s kádrem, do čehož velice rád půjdu.
Přerov? Skvělá parta ve skvělém klubu
Oslovil vás přímo Tomáš Demel?
Přesně tak, voláme si pořád. Říkal mi, že o tom uvažoval už před sezonou, ale já chtěl být v Přerově. Možnost se naskytla teď a díky vstřícnosti lidí ve vedení přerovského klubu si můžu vyzkoušet italské angažmá.
Co vám v souvislosti s Přerovem nejvíce utkví v paměti?
Nejvíce si vzpomenu na první sezonu, která byla pro nás v první lize nováčkovská. Šlo o hodně těžkou sezonu, ještě se padalo, soutěž nebyla uzavřená. Měli jsme za cíl se udržet a hrát pěkný hokej, ale o vysokých příčkách v tabulce se nepřemýšlelo. V kabině se nicméně sešla tak skvělá parta, že jsme se probojovali až do play-off. Mám na to jen nejlepší vzpomínky. Parádní kolektiv je v podstatě synonymem pro celý přerovský klub. Hráče, Hanyho, Dočkyho (trenéra Petra Dočkala) i lidi z vedení. Na první ligu se brali povahově dobří hráči a na mužstvu se to celkově výrazně podepsalo. Dařilo se. Přerov mám rád, našel jsem si v něm spoustu kamarádů i mimo hokej. Nikdy na město nezapomenu a budu sem celý život jezdit.
Za Zubry jste nasbíral přes sto bodů. Je nějaký gól, který byste vyzdvihl? Třeba ten do sítě Karlových Varů?
Asi bych si na něj ani nevzpomněl, kdybyste mi ho teď nepřipomněl (úsměv). Spíše vzpomínám na vítězství celého týmu, ne na své branky, nahrávky, statistiky. Pamatuji si, když jsme hráli předkolo play-off s Prostějovem a půlka z nás měla horečky, byla nemocná. Přesto jsme sérii ubojovali a největšího regionálního rivala porazili. Zvládli jsme to díky neskutečné bojovnosti. Zdobí celý tým, kluci padají po držkách, jsou maximálně obětaví.
Před fanoušky smekám, moc jim děkuji
A co fanoušci?
Na ty nesmím zapomenout. Hokej se hraje pro ně a v Přerově vytvářejí skvělou kulisu. Klobouček dolů před nimi, že za mužstvem jezdili a jezdí po celé republice. V životě na to nezapomenu a moc fanouškům děkuji. S jejich fanděním se vždycky hraje lépe.
Pocházíte z jižní Moravy, dojde někdy na posezení s bývalými spoluhráči ve vinném sklípku?
(Úsměv) O tom nemusíme ani polemizovat. Chci se do budoucna vídat nejen s bývalými spoluhráči, s nimiž jsem si vybudoval skvělý vztah, ale i s lidmi z Přerova mimo hokej, které mám rád. Do sklípku za mnou přijedou, to je samozřejmé.
ZUBR? Premium předčí i Plzeň
V Itálii se také pěstuje víno, hodláte kromě hokeje pochytit i zkušenost s ním?
To asi ne. Víno piju, ale až takový vinař nejsem. Spíše mi víc chutná pivo. Musím říct, že nejlepší pivo, které jsem kdy v životě pil, je ZUBR. Dvanáctka ZUBR Premium podle mě předčí i Plzeň. Rád jsem na tohle pivo chodil. Když do Přerova znovu přijedu, zase si ho dám (smích). Přemýšlím, že si nakoupím nějaké ZUBRY a budu si je brát s sebou do Itálie.
Uvažoval jste, že byste se po skončení hráčské kariéry v přerovském klubu opět angažoval?
Člověku se na sklonku kariéry honí hlavou plno věcí. Je tam varianta od vedení klubu, že bych dělal kondičního trenéra, ale nechávám to otevřené. Vůbec ještě nevím, jestli se pak budu ještě věnovat hokeji. Spíše bych si chtěl založit rodinu a věnovat se dětem, protože je ještě nemám. Práce kondičního kouče by mě nicméně bavila, fyzicky jsem na tom dobře a letní dril mi není cizí.
Jaká máte od italské ligy očekávání?
Co jsem slyšel, jsou tam převážně italští hokejisté, takže úroveň asi nebude úplně skvělá. Ovšem prý jsou to hodně pracovití hráči, takže úplně jednoduché to také nebude. Čeká mě nová zkušenost, na kterou se těším.
