Co cítí brankář po sérii, ve které jeho tým nedá ani gól – bezmoc, zmar?
Určitě bezmoc. Na jednu stranu si říkám, že když mohl mít gólman na jedné straně dvě nuly za sebou, proč by to nešlo i na druhé straně. Bohužel, Pavel Jekel chytal neskutečně. I štěstíčko stálo proti nám, měli jsme tam tyčky. Nezbývá nám, než jim pogratulovat. Pavel chytal fakt výborně.
Neudělali z něj až příliš velkého hrdinu vaši spoluhráči, jejichž koncovka byla špatná?
Rozhodně tam měl parádní zákroky. Třeba v prvním zápase, kdy vychytal Kraťase do prázdné brány. Tam se ten gólman prostě musí hodit. Ve čtvrtek už nám chybělo i štěstí. Jednou tam ztratil hokejku a přišlo mi, že vůbec nevěděl, kde je. My jsme jej ale pak i přes clonu trefili do břicha. Už to byla taková křeč.
Vnímal jste předkolo proti Chomutovu jako souboj brankářů?
To ani ne. Věděl jsem, že Chomutov bude těžký. Mají tam zkušené kluky, což se taky ukázalo. Bohužel jsme nedali gól, to je potom složité.
V čem jsou zápasy play-off pro brankáře jiné?
Moc velké rozdíly nevidím. Akorát hráči do vás víc zajíždějí. Díky tomu mě to víc bavilo, bylo to vyhrocenější. Možná se ještě trošku víc brání, ale jinak je to stejné jako v základní části.
V Chomutově jste dlouho prohrávali 0:1. Dala se střela Tadeáše Svobody chytat?
Klukům jsem říkal, že to jde i za mnou. Myslel jsem si, že jsem z trochu většího úhlu. Snažil jsem se nalepit na tyčku, že to bude dávat nahoru. Nevím, jestli chtěl opravdu střílet po zemi. Prvně jsem myslel, že to šlo až na vzdálenější tyčku. Pak jsem zpětně z videa viděl, že puk šel mezi nohy. Takové góly určitě nemůžu dostávat.
Důležitý první gól čtvrteční odvety vsítil obránce Tadeáš Hejda zdálky. Kolik jste toho z jeho pokusu viděl?
Právě, že vůbec nic. Někdo od nás vyklekával a v ten moment jsem úplně ztratil puk. Prakticky jsem ani nevěděl, že vylétl z hokejky.
Poté jste předvedl výborný rozštěp betony. Byli jste domluvení s obráncem, že bude soupeře vytlačovat do strany a vy si budete hlídat tyčku?
Na tom jsme zrovna domluvení nebyli. Vždycky ale říkám, že je lepší soupeře jenom trošku otravovat, než aby z toho byl nájezd. Pak by tam mohli dát nejlepšího hráče, který by měl klid na zakončení. Takhle je aspoň pod tlakem. Už jsem i trochu předvídal, myslel jsem si, že bude střílet pod vyrážečku, tak jsem šel dopředu. Udělal mi kličku na lapačku, naštěstí mi trefil beton.
V sezoně na vás chodilo nejvíce střel ze všech brankářů – průměrně přes třicet za zápas. Neříkal jste si někdy, že je toho až moc?
Když to na vás lítá, rychleji se do toho dostanete. Pro gólmana je pak chytání lehčí. Na druhou stranu jste pořád v zápřahu, takže nemáte čas přemýšlet nad něčím jiným.
Nejvíc nepříjemné jsou střely zdálky
Šlo spíš o jednodušší, nebo složitější střely?
Záleželo, proti komu jsme hráli. Občas jsme to měli tak, že puky chodily ze slotu, odkud je to fakt nebezpečné. Pro mě to ale paradoxně není nejnáročnější. Největší respekt mám ze střel, které jdou z půlky hřiště. Pro brankáře je to takový strašák. Nevíte, jestli před vámi kotouč skočí, nebo se nějak blbě zakroutí. Občas se taky může ztratit v tribunách, když jsou tmavé. I se Sklínou jsme vždycky řešili, že ty dlouhé, jak my říkáme „balony“, jsou dost nepříjemné. O střelách ze slotu to ale samozřejmě platí taky.
Předkolo nevyjímaje…
Jak si pamatuju, v prvním zápase tam něco takového bylo. Dostali jsme tak gól od Coskeyho, má brutální střelu a taky to ukázal. I v přesilovkách se to občas vyskytlo. Musím ale říct, že kluci dost střel zablokovali. Třeba Dany Indrák. Soupeř střílel mezi kruhy, Dany mu do toho lehl a puk ho trefil. Ve čtvrtek jsme bohužel ze slotu dostali druhý gól…
Ano, Robert Černý přišel u mantinelu o hokejku a pak chyběl před bránou…
Mě spíš mrzí, že jsem si na tu dorážku sáhl lapačkou. Chyběl opravdu kousíček a měl bych to. Je to samozřejmě těžké. Už první střela byla celkem nepříjemná, protože nešla ani na beton, ale do brusle. Vyrazil jsem ji na poslední chvíli. Dorážka už je pak spíš o hráči než o gólmanovi.
V základní části jste ovládl statistiku úspěšnosti zákroků (93,11 %), u Zubrů jste dostal pořádné vytížení. Co celkově říci k sezoně z vašeho pohledu?
Z osobního hlediska asi můžu být spokojený. Samozřejmě, vždycky to může být lepší. Nějaké zápasy jsem určitě mohl odchytat daleko lépe. Se Sklínou jsme si dali cíl, ať na příští rok podepíšu extraligu. To se povedlo.
Na čem jste s Jiřím Sklenářem pracovali, abyste byl připravený na extraligu?
Hlavně na pozicích. Někdy jsem byl zbytečně až moc vyjetý, od tří čtvrtin sezony už jsem si to hlídal. Začal jsem si líp načítat hru. Zároveň jsem se vyklidnil, k tomu mi pomohl můj mentální kouč, kterého jsem měl od letoška. Myslím si, že v Přerově jsem udělal velký progres. Doufám, že mi to pomůže v další části kariéry.
Odbourali jste s mentálním koučem nervozitu, která vás provázela před zápasy?
Vždycky od rána v den zápasu jsem býval neskutečně nervózní. Ani jsem se nenajedl, byl jsem v křeči. Pracovali jsme tak, že nervozita na mě přišla až těsně před zápasem. Strašně mi to vyhovovalo. V klidu jsem se najedl, byl jsem v pohodě. I to mi dost pomohlo.
Ještě k vytížení, neříkáte si zpětně, že jste si měl během sezony dopřát víc oddechu?
Byl jsem rád, jak jsem byl vytížený. Užíval jsem si každý zápas, nevím, jak to bude příští rok. Ke konci základní části už jsme si mohli zajistit předkolo. Kdyby to klaplo, šel by pak do brány Pepa a dostal bych volno. Nakonec to nevyšlo, ale jsem rád, že jsem dostal tolik šancí a prostoru.
Kdybych nešel do extraligy, chtěl bych zůstat
Jak si teď odpočinete?
Za chvíli mě čeká extraligové play-off v hokejbale (úsměv). Jsem takový, že nedokážu být v klidu. Hokej mi po chvilce začne chybět a hokejbal je mu nejbližší. Minulý rok jsem byl na mistrovství světa, letos jsem dostal nabídku, jestli bych nechtěl jít chytat do Prahy. Řekl jsem si, proč ne.
V čem pro vás hokejbal bude jiný než klasický hokej?
Pro gólmana je všechno stejné, akorát nebudu mít brusle a místo puku budu chytat míček. Občas je svině, že se zakroutí, u puku to není tak časté. U hokejbalu ale relaxuju, baví mě. Není to pro mě takový stres, beru ho jako koníček.
Po Lukáši Klimešovi nebo Michalu Postavovi budete další brankářem, který se z Přerova odrazil do extraligy. Čím si vysvětlujete úspěšnost přerovské práce s brankáři?
Velký podíl na tom má Sklína, s gólmany pracuje výborně. Když tak poslouchám, většina trenérů brankářů volá Sklínovi a ptá se na různé gólmany z první ligy. Má kredit už i u brankářských trenérů z extraligy. Vedle jeho zásluhy je to taky o tom, jak hraje celý tým.
Ten vám pomáhal podle vašich představ?
Nesmírně jsem si to tady užil. I Sklínovi jsem říkal, že kdybych neměl podepsanou extraligu, určitě bych chtěl zůstat v Přerově. Opravdu se mi tady líbilo. Byla tady super parta, prostředí je výborné. Můžu jenom doporučit všem gólmanům, co by chtěli jít do Přerova. Je to tady fakt bomba.
