„Jihlava může být dobrý soupeř, protože se bude snažit hrát hokej. Mohlo by nám to vyhovovat. Doufám, že to bude vidět i v zápasech na ledě,“ říká před startem čtvrtfinálové série jednatřicetiletý útočník Hanáků Tomáš Doležal.
V Přerově zažil play-off zatím třikrát – jednou Zubry i celou Chance ligu zastavil koronavirus. Z vyřazovacích bojů proti pražské Slavii, Jágrovu Kladnu a Porubě mají ale nepříznivou bilanci jediného vítězství a dvanácti porážek. Podaří se jim ji letos vylepšit?
Je páté místo maximem, kterého jste po průběhu základní části mohli dosáhnout?
Podle mě ano. Od začátku základní části se nám nedařilo sbírat body, jak bychom si představovali. Můžeme být rádi, že jsme se dostali tak vysoko – a ještě s bodovým náskokem. Nakonec jsme udělali i šestku, určitě jsme rádi.
V první třetině základní části jste měli velmi početnou marodku, jak moc vás to ovlivňovalo?
Neřekl bych, že marodka byla problémem jen první třetiny základní části. Potýkáme se s ní celou sezonu. Je to pořád dokola. Když se někdo uzdraví, jiný se zraní a chybí. Pohromadě a úplně všichni zdraví jsme dlouho nebyli.
Čím si to vysvětlujete?
Zranění některých kluků si vyžádala delší léčbu. Třeba Feri (František Hrdinka – pozn. red.) dostal pukem do nohy, nebyla to jen nějaká boule. Ze začátku nás trápila i spousta zlomenin a vůbec věcí, s kterými nic nenaděláte. Hrát se s nimi prostě nedá. Nemyslím si, že to byl problém přípravy. Spíš na sobě teď musíme všichni pracovat, aby se nám nestávala zranění typu natažených svalů a podobně.
V řadě zápasů jste se trápili v koncovce, nejednou jste prohráli výsledkem 1:2. To ale asi není jen potíž letošní sezony, že?
Je to tak. Třeba vloni jsme měli problémy dávat góly při hře pět na pět. Letos jsme se zase v plném počtu prosazovali, ale totálně nám nevycházely přesilové hry. V předešlých sezonách jsme si v nich dokázali pomoct, spoustu utkání jsme vyhráli jen díky přesilovkám. Letos to bylo úplně opačně. Na druhou stranu, i když jsme ze začátku hráli možná dobře, prohrávali jsme o jednu nebo dvě branky. V únoru se to naštěstí obrátilo, v podstatě všechny zápasy o gól jsme dokázali urvat. Posbírali jsme body a díky tomu jsme skončili pátí.
Jak často jste během základní části sledovali tabulku? Pohled na ni nebyl vždy zrovna lichotivý…
Ještě v lednu jsme byli na pozici, z které bychom šli do bojů o záchranu (play-down, kde se utkají třináctý a čtrnáctý tým tabulky – pozn. red.). Člověk se na tabulku moc dívat nechce, kór v letošní sezoně s padákem pro spoustu týmů. Právě proto ji ale sledoval ještě o to víc. A víc nás také trápilo, když jsme ztratili zápasy, ve kterých jsme měli bodovat. Prošli jsme si složitou situací, umocněnou covidem a věcmi kolem něj. Pořád jsme však „měli“ dva tři zápasy k dobru. Stejně jsme ale měli v hlavách, že je musíme uhrát, abychom se dostali zpátky do hry. V lednu to bylo ještě dost zvláštní. Únor se nám nicméně hodně povedl a naštěstí jsme to dotáhli, kam jsme chtěli.
Bylo na ledě znát, že vzhledem k hrozbě sestupu až pro pět týmů byl každý zápas ještě větší boj? Nikdo přece nechtěl od samého začátku spadnout…
Člověk chce uhrát každý bod – speciálně v takové situaci. Jestli má vyhrát za dva body a ne za tři, je rád i za ty dva. Každý bod se ve finále počítá. Bylo to vidět až do konce základní části, kdy jednotlivé bodíky rozhodovaly.
Nový trenér? Oko na hru má trochu jiné
Jak na vás zapůsobila prosincová změna trenérů?
Jak už jsem jednou říkal, když přijde nový trenér, přinese s sebou trochu jinačí pohled. Nemyslím si, že bychom extrémně změnili herní projev. Zaměřili jsme se na maličkosti, jako je napadání a podobně. Něco se upravilo a fungovalo to. Pomohlo nám to, začali jsme zvládat zápasy. Razantní změnou to ale nebylo.
Zklidnili vás noví trenéři?
Neřekl bych, že by to předtím bylo vyblázněné nebo se na nás extrémně tlačilo. Záleží na pohledu trenéra na danou věc. Zápasy rozebíráme pořád stejně. Fungují videa a přípravy na zápasy, kdy to vede Sklína (Jiří Sklenář – pozn. red.). Když se něco udělá špatně, snažíme se rozebrat si to. V tomhle se nic nezměnilo, spíš oko trenéra na hru je trochu jiné.
Od konce ledna jste v základní hrací době prohráli jediný zápas. Kde nastal zlom? Na ledě lídra z Litoměřic?
Mohlo to být právě tam. Mám dokonce zato, že právě tímto zápasem jsme se v tabulce razantněji posunuli výš. Věděli jsme, že Litoměřice jsou silné. Prokazovaly to celou sezonu, slabší závěr základní části na tom nic nemění. Neřekl bych, že měly nějak extrémně mladý tým. Pořád to tam táhnou starší hráči. Dělají body a stojí to na nich. Když jsme v Litoměřicích otočili nepříznivý stav a vyhráli jsme za tři body, hodně nám to pomohlo.
V předchozích sezonách přišel vrchol už v základní části a play-off se pak nepovedlo. Teď jste si formu načasovali na závěr sezony – z posledních pěti utkání máte nejlepší bilanci z celé Chance ligy. Může to být výhoda?
Doufám a věřím, že nám to může pomoct. Moc bych si přál, abychom se posunuli zase o krok dál. Za dobu, co jsem v Přerově, jsme se vždycky zasekli na stejném místě. Momentálně to pro nás i lépe vypadá – ze třinácti zápasů máme jedenáct vyhraných. Je jedno, jestli jsme získali dva nebo tři body, pořád jsou to vítězství. V play-off navíc nehraje roli, jestli vyhrajete v prodloužení nebo na nájezdy. Všechny výhry nám mohou jenom pomoct. Doufám, že to tak i bude.
Čtvrtfinálová série odstartuje dvěma zápasy v Jihlavě. Může hrát nějakou roli, že jste na ledě Dukly nedávno zvítězili?
Určitě se nám do Jihlavy pojede lépe. Už jen díky tomu, že víme, že jsme tam poslední zápas vyhráli. Bylo to dobré utkání. Až na pár maličkostí, které jsme udělali a bohužel jsme z nich dostali góly. Dokázali jsme ale, že takové zápasy hrát umíme. I když jsme nebyli v kompletní sestavě. Z mého pohledu může být Jihlava dobrý soupeř, protože se bude snažit hrát hokej. Myslím si, že by nám to mohlo vyhovovat. Doufám, že to bude vidět i v zápasech na ledě.
