Doma zdobí stěnu Suchánkova pokoje brankářská hůl. Patřila přerovské legendě a vítězi extraligy z roku 2011 Martinu Vojtkovi. „Mám ji zhruba osm, deset let," odhaduje mladý brankář. Na hokejku si postupně věšel všechny medaile, které ve své dosavadní kariéře získal.
Už ji máte plnou?
Skoro, medaile není moc kam dávat (úsměv). Doma už musím hledat i jiná místa.
Zdobí hokejku kromě medailí také podpis?
Ano. Je to hokejka značky Torspo, ještě dřevěná. Podpis je na lopatě.
Chystáte se Martina Vojtka požádat o novou?
Teď už se tolik turnajů nehraje. Když jsem byl menší, objíždělo se skoro všechno. Teď už turnaje bývají jen na začátku sezony, pak maximálně s reprezentací. Na těch pár medailí, co ještě, doufám, získám, současná hokejka vystačí (úsměv).
Které brankáře vnímáte jako své současné vzory?
Nejvíc se dívám na Careyho Price z Montrealu a Jordana Binningtona ze St. Louis. Obecně se snažím vzít si cokoliv, co se mi líbí. Od kteréhokoliv brankáře. Ale na tyhle dva se koukám nejvíc.
Jak teď, v době omezené koronavirem, trénujete?
Jsem teď pořád doma, v Čelechovicích u Přerova. V třinecké organizaci nám začala suchá, ale nejsou otevřené hotely, takže bych neměl kde bydlet. Proto trénuji doma.
Ve Frýdku jste zaznamenal své první seniorské starty na soutěžní úrovni. Vůbec první zápas jste odchytal proti Prostějovu, vzpomněl jste si při tom na Přerov?
Rozhodně. Vím dobře, jak velká rivalita mezi Přerovem a Prostějovem panuje. Za šanci nakouknout do seniorského hokeje jsem Frýdku vděčný. Vděčný jsem zároveň i Přerovu, který mě vychoval. Byl jsem tam odmalička. Uplynulá sezona a mé starty v mužích byly hlavně vizitkou Přerova. Ve Frýdku jsem toho moc neodtrénoval a hned šel do zápasu. Připravil mě zejména Přerov.
Speciálně Jiří Sklenář.
Ten se mnou trávil spoustu času. Každým dnem se ze mě snažil udělat ještě lepšího brankáře i člověka. Jsem mu za to obrovsky vděčný. Piloval se mnou úplně, úplně všechno (úsměv).
Spolupracujete i nadále?
S Jirkou pořád komunikuji. Je ale zároveň super, že frýdecký trenér brankářů (Jan Švaříček – pozn. red.) se s Jirkou zná. Jsou kamarádi a výborně mezi sebou komunikují.
Slyšel jste i v třinecké organizaci nějaké pozitivní ohlasy na práci Přerova s mládeží?
Myslím si, že se ví hodně, že Přerov vychovává výborné hráče. V Třinci koneckonců působí Tomáš Kundrátek, v mládeží pak ještě Tadeáš Hlávka s Jonášem Jobánkem.
Pomohlo vám, že v třineckém prostředí působí vaši kamarádi ze zubří mládeže?
S Jonášem Jobánkem jsme dokonce bydleli na jednom pokoji. Trávili jsme spolu hodně času, skoro denně jsme si na zimák chodili zahrát pink-ponk. Zůstávali jsme tam většinou až do večera. Známé tváře mi v aklimatizaci hodně pomohly.
Může vám přesun do Třince pomoci, pokud jde o reprezentaci?
Řekl bych, že může. V třinecké organizaci mám šanci chytat dospělý hokej. Je to pro mě velké plus. Budu se snažit každý den zlepšovat a uvidíme, jak dopadne příští sezona.
Stačíte se zároveň zajímat i o hokejové dění v Přerově?
Samozřejmě! S hodně klukama z Přerova si píšu a o přerovský hokej se stále hodně zajímám.
