ZÁPASY ONLINE ► MUŽI: Frýdek-Místek - Přerov 5:1

Jestli máme krizi, tak jen menší. Dostaneme se z toho, je přesvědčený kapitán Jiří Krisl

Jestli máme krizi, tak jen menší. Dostaneme se z toho, je přesvědčený kapitán Jiří Krisl
P ř e r o v – Hokejisté Přerova zatím v letošní sezoně Chance ligy zůstávají za očekáváním. Momentálně se pohybují až ve druhé polovině tabulky a příliš se jim nedaří sbírat body. Odrazit se mohli od zápasu s Litoměřicemi, na domácí půdě ale těsně prohráli. Vítězství tak chtěli zkusit vybojovat v Edenu proti pražské Slavii.

Jenže zaúřadovala nemoc a duel v metropoli museli Zubři odložit. Stejně jako víkendové střetnutí s lídrem z Třebíče. Zdeptaní z nastalé situace však Hanáci nejsou, říká jejich zkušený obránce a kapitán Jiří Krisl. „Šílené období“ podle něj MEO nepostihlo a při každé příležitosti pracuje na změně k lepšímu.

Výsledky z posledních kol ovšem dobré nejsou, v pěti zápasech jste čtyřikrát prohráli. Proč?
Je to pořád ta samá písnička. Co si budeme vykládat, trápí nás koncovka a přesilovky. To jsou hlavní důvody, proč nevyhráváme.

Co individuální chyby? Ve Vrchlabí jste hlavně kvůli nim rychle ztráceli čtyři branky…
Nějaké individuální chyby přijdou v každém zápase. Na ledě se ale pohybuje celá pětka, je tam od toho, aby chybu jednoho hráče uhasila. Nemyslím si, že by to bylo něco tak šíleného. Zrovna ve Vrchlabí to tam napadalo. Přesilovka, potom nevyhození kotouče, stane se. Nejsou to věci, které by nás trápily nejvíce.

V loňské základní části jste měli (z hlediska úspěšnosti) nejlepší přesilovky z celé Chance ligy. Nemohou už soupeři mít přečtené, jak je hrajete?
Těžko říct. Loni byly přesilovky opravdu vynikající. Zase jsme nedávali tolik branek při hře pět na pět, což nás možná potom srazilo v play-off. Na přesilovkách se snažíme furt pracovat. Třeba takovému Pepovi Hrabalovi, který tam má jednu střelu za druhou, není letos přáno. Ani jednou mu to tam ještě nespadlo. Kolikrát trefíme tyčku, máme smůlu… Opravdu nevím, čím to je. Pracujeme na zlepšení, ale zatím si nevíme rady, jak ho docílit.

Jak moc je to frustrující?
Co si budeme namlouvat, když se hráči v zápase něco nepovede, snaží se to pak zlomit. Napravit to. Nějaká frustrace tam určitě je. Nepovedenou přesilovku bude mít hráč v hlavě, i kdyby byl nejlepší na světě. Když odehrajete třeba šest minut přesilovky a nepodaří se vám pořádně vystřelit nebo přihrát, přichází větší přemotivovanost. Člověk fakt moc chce, chce, chce. Pokud vám přeskakují kotouče, máte smůlu, na hokejky se vám to nabaluje. Zatím nám to v přesilovkách prostě nelepí.

Kupící se maličkosti i pauza nevhod

Změnili jste v nich vůbec něco oproti minulé sezoně?
Nemyslím si. Potřebujeme, aby v přesilovce přišel dobrý odraz, škaredý gól, cokoliv. Stačí třeba jen nějaký vybojovaný puk u mantinelu. Loni jsme v přesilovkách vybojovali strašně moc puků, teď nám soupeř třikrát vyhodí. Kdybychom měli kotouč na holi, nemuseli bychom jet zpátky, mohli bychom mít více sil na tlak v útočném pásmu. Jsou to všechno maličkosti, které se na sebe kupí. Výsledek je, že přesilovku neproměníme.

Mohla vám z pohledu výsledků i přesilovek uškodit reprezentační přestávka? Před ní jste dvakrát vyhráli, proti Kolínu i Šumperku to v početních převahách nebylo špatné…
Za roky v Přerově cítím, že nám tyto přestávky úplně nesedí. Nalijme si čistého vína, přece jen je pro nás lepší hrát. Na druhou stranu, vymlouvat se na to je asi hloupost. Všechny týmy to mají stejné.

Vy jste však pauzu kvůli odstoupení Kadaně ze soutěže měli delší…
Kadaň byla asi nejideálnější soupeř na rozehrání po reprepauze. V první třetině proti Jihlavě pak mohlo být znát, že jsme déle čekali na zápas, zatímco oni už byli rozehraní. S Jihlavou jsme sice nezahráli úplně špatné utkání, rozhodovala koncovka. Přestávka však úplně vhod nepřišla.

Dá se na základě aktuálních výsledků mluvit o tom, že prožíváte krizi?
Asi by se to tak mohlo i nazvat. Nemyslím si ale, že by to bylo až tak šílené. Nejsme na tom tak hrozně, že bychom museli mít hlavy dole a říkat si: ‚Ježišmarjá, co se děje? Co jsme to předvedli?‘ Pracujeme a jdeme naproti tomu, aby se to zlomilo. Třeba zápasy s Jihlavou a Litoměřicemi skončily 1:2, bylo se z čeho odrazit. Pokud máme krizi, tak menší, rozhodně ne velkou. Věřím, že se z toho co nejdříve dostaneme.

Co se již zlepšuje, je úspěšnost vašich oslabení. Dá se považovat za příslib do budoucna?
Doufám, že ano. Na začátku sezony jsme neproměňovali přesilovky, a ještě k tomu dostávali góly v oslabení. Bylo to jen o speciálních týmech. Co se týče početních nevýhod, řešili jsme individuální a taktické chyby. Teď už ale věřím, že si to sedlo a dobrá oslabení si udržíme i nadále. Ještě musíme zlepšit hru v přesilovce a všechno půjde nahoru.

Jaká nálada momentálně panuje v kabině?
Určitě není špatná, skleslá. Když jdeme do zápasu, je bojovná. Na tréninku v podstatě také, chceme si být sami sobě konkurenceschopní, abychom měli tréninkové tempo v co nejvyšší kvalitě. Vzájemně se hecujeme, někteří kluci hrají na góly, nálada je v tomto dobrá.

Projevila se na fungování kabiny výraznější obměna, kterou mužstvo před sezonou prošlo?
Noví kluci zapadli v pohodě, kabina stejně jako každý rok funguje výborně. Vždycky se samozřejmě najdou věci, které se musejí doladit. Ať už přišla obměna kádru, nebo ne. Chod kabiny to však neohrozilo.

Jak jste reagovali na odchod Romana Pšurného?
Roman tady zažil několik výborných let, je to velký profesionál. Byli jsme z toho trochu paf. Druhý den jsme si k tomu něco řekli. Ačkoliv to nikdo z nás nečekal, musíme se k této situaci postavit co nejlépe, jsme profesionálové. Projde si tím spousta hráčů. Dojde na výměny, odejde jim kamarád. Musíme pracovat dál. Romanovi přejeme jen to nejlepší, ať se mu daří. Pro nás se však nic nemění, naše práce musí být stále kvalitní.

Nyní vás trápí marodka, kvůli které muselo dojít k odložení dvou zápasů. Co „lítá“ v přerovské kabině?
Těžko říct, asi nejspíš nějaká viróza. Venku začalo sněžit a mrznout, část kluků se nachladila, semlelo je to. Bylo potřeba předejít tomu, aby neonemocněli další hráči. Doufám, že všichni budou v pořádku a co nejdříve v plné síle, abychom mohli sedmnáctého nastoupit proti Havířovu a uhrát konečně vítězství.

Ze situace Havířova jsem smutný

Vy jste také onemocněl?
Trošičku mě to vzalo, ale není to nic strašlivého. Na druhou stranu, kdybych odehrál zápasy, mohlo by se to zhoršit. Proto teď odpočívám a také se dávám trochu do kupy. Když mě nebolí hlava, koukám na televizi nebo si zahraji na PlayStation.

Mohou odložené zápasy týmů pomoci, že si od hokeje na chvíli odpočine?
Může to pomoci, ale zároveň to může být i naopak. Zápasy po pauze nejsou úplně ideální, minimálně aspoň jejich začátky. Věřím však, že od hokeje vypneme, psychicky si odpočineme. Člověk se potom těší ještě více. Vletíme do toho a zápasy budeme hrát v ještě bojovnější náladě.

Jak jste sám zmínil, nejbližší utkání byste měli sehrát 17. prosince doma proti Havířovu. Váš mateřský klub je po odstoupení Kadaně v tabulce poslední, jak se díváte na jeho situaci?
Sleduji ji docela dost, v Havířově pořád bydlím. Malý za AZ hraje, i na zimáku jsem poměrně často, někdy pomáhám s tréninky dětí. Situace, ve které se Havířov nachází, je hodně těžká. Abych pravdu řekl, nedívá se mi na ni vůbec dobře. Pokud pominu naši situaci, také je to pro mě složité. Klukům se nedaří opravdu vůbec nic. Je to pro mě smutné. V Havířově jsem se přece jen naučil hrát hokej a vždycky tu budu doma.