„V Přerově jsem prožil krásné roky. Některé byly lepší, jiné horší, na všechny mám ale pěkné vzpomínky. I díky partě, kterou s klukama pořád držíme, asi se budeme potkávat do konce života,“ vybaví se třiadvacetiletému Postavovi, teď už gólmanovi aspirujícímu na smlouvu v NHL, poblíž získaných trofejí. „Kamarádi si dělali srandu, jestli mi není blbé všechno vyhrát hned první sezonu,“ směje se v souvislosti nejen s extraligovým pohárem, ale také individuálními oceněními pro nejlepšího hráče play-off a nejlepšího brankáře sezony.
Větší „blázen“ byl Suchánek
Za progres na Hané vděčí zejména trenérům specializujícím se právě na brankáře. Nejprve jej vedl legendární Martin Vojtek, po svém návratu do Přerova pak Jiří Sklenář. „Vycházeli jsme spolu a vyšlo to parádně,“ pochvaluje si. Především Sklenář s ním odvedl spoustu náročné práce. „Je to jeden z nejlepších trenérů brankářů v Česku. Při trénincích používá moderní věci, což mi ve vývoji hodně pomohlo,“ hlásí Postava.
S úsměvem připouští, že ne vždy jej na slovo poslouchal. „Každý zažil pubertu, kdy měl svoji hlavu. Kolikrát jsem nebyl zrovna nejvzornější člen týmu, ale i díky Jirkovi a poctivé práci jsem se vypracoval.“ Jeho parťákem byl pozdější stříbrný medailista z mistrovství světa do dvaceti let Tomáš Suchánek. „Měli jsme hodně kamarádský vztah. Byli jsme ještě mladí blázni, Suchoš teda větší. Vzpomínám na to jenom v dobrém,“ komentuje s nadsázkou.
Nejobtížnější „přerovskou“ sezonu zažil podle svých slov v letech 2021 a 2022. Tehdy vystřídal čtyři různé týmy a pět soutěží. Do toho ještě naskočil za juniorskou reprezentaci. „Hlavně na psychiku to nebylo jednoduché. Pořád jsem přecházel z jednoho týmu do druhého, nikde jsem se neusadil na celou sezonu. Po psychické stránce mě to ale utužilo a také mě to posunulo,“ konstatuje valašskomeziříčský odchovanec, jenž se do Přerova přesunul v roce 2014.
Mimo jiné oblékl i dres juniorky brněnské Komety, což později sehrálo roli v jeho přestupu do jihomoravské metropole. U Zubrů obstál při další těžké zkoušce v následujícím ročníku. V A-mužstvu ho začal jako dvojka za zkušenějším Michaelem Petráskem, jeho vážné zdravotní problémy jej ale posunuly k velké porci prvoligového vytížení. „Nervózní jsem nebyl. Proto jsem tady chytal, čekal jsem na větší příležitost,“ odmítá Postava, že by se mu z nenadálé pozice jedničky rozklepala kolena.
„Na jednu stranu to bohužel bylo na úkor nemoci Petyho, na druhou stranu mi to ale pomohlo. Dostal jsem šanci, kterou jsem chytil za pačesy. Pak už se to vyvíjelo dobře,“ uvádí. Zubry nepřestal sledovat ani během plnění extraligových povinností. „Většinou to bylo po internetu přes sestřihy, na dvou třech zápasech jsem se byl i podívat. S pár klukama jsme navíc byli v kontaktu,“ přibližuje Michal Postava.
Foto: Jan Gebauer a Vít Golda
