ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Hokej pro mě byl vždycky TOP, neskrývá Sýkora. Po uklouznutí vstane a bojuje

Hokej pro mě byl vždycky TOP, neskrývá Sýkora. Po uklouznutí vstane a bojuje
P ř e r o v – Nepatřil sice k extrémním talentům své doby, důležitý přechod z juniorské do seniorské kategorie ale zvládl. Tomáši Sýkorovi se tím otevřela cesta k jeho sportovnímu jackpotu – úspěšné kariéře. Neznamená to však, že by se v ní nikdy nespálil. Například s hokejkami příliš šťastné rozhodnutí neudělal. Od začátku hraje s tvrdými, a proto jej pak – jak s úsměvem sám říká – bolí celé tělo. Mladým hráčům proto vítěz extraligy z roku 2013 radí, aby používali měkké hole. Ty jim i více pomohou.

„Při střelbě pomáhají s razancí střel,“ podotýká Sýkora ohledně měkkých hokejek. Mladí hráči by podle něj také měli poslouchat své trenéry a rodiče. Díky tomu se pak mohou prosadit mezi muži. „Hlavní je mít to srovnané v hlavě. Pro mě je hokej všechno, mám ho hrozně rád. Možná proto mi to Bůh vrátil a ošidný přechod do seniorské kategorie jsem zvládl,“ zamyslel se čtyřicetiletý střední útočník.

Konečně jste v play-off vyhráli domácí zápas. Je to alespoň dílčí úspěch – poprvé od postupu?
Poprvé od postupu? To je dobré (trpký úsměv). Ne, musíme si přiznat, že bilance play-off zápasů Přerova je tristní. Mrzí nás to.

Nechybí podle vás první lize předkolo play-off?
Předkolo není pro hráče nic hezkého, v rychlém sledu se hraje na tři vítězství. V soutěži by ale být mělo – už jen z důvodu, že v zimě, 25. února skončí tolika lidem sezona. Je to samozřejmě dané i baráží, všechno se musí stihnout. Ale sedm týmů, to máte 150 hráčů… Předkolo play-off, případně play-out sezonu aspoň trochu prodlouží.

Sezona byla úspěšná, ale semifinále zase nevyšlo

Jak se vám vlastně hodnotí uplynulá sezona?
Byla úspěšná, ale… Toho „ale“ se nezbavíme. Vzhledem k průběhu sezony jsme rádi za postup do play-off, jenže každý z nás prahl i po semifinále. Většina hrajeme v Přerově už čtyři roky a zase to nepřišlo.

Nemohla vám chybět energie, kterou jste už předtím museli vynaložit na boj o osmičku?
Možná je to jeden z menších důvodů, na něj bych to ale určitě nesváděl. Nasazení bylo z naší strany od ledna stoprocentní a možná z nás po postupu trochu spadlo. Potom už jsme v play-off nemuseli být tak hladoví… Hlavní ale bylo, že Kladno předvedlo v klíčových zápasech lepší výkon. Hrálo na krev, klobouk dolů před jeho hráči. Postoupili zaslouženě, i když jsme je mohli více potrápit. Zpětně musím říct, že Kladno bylo asi nejlepším týmem z vrchní čtyřky, který jsme mohli dostat.

Z Kladna jako čtvrtfinálového soupeře byli přitom všichni okolo nadšení. Jak jste to měli vy v kabině?
Když se u nás řekne Kladno, máme čistou hlavu. Není důvod být pod dekou, protože ho dokážeme porazit doma i venku. Byli jsme rádi, ale když se v kladenském mužstvu sešli Jágr, Plekanec a Vampola na přesilovku, byla to jiná síla než jen s Vampolou. Soupeři to hrozně pomohlo, mladí kluci navíc nevypustili vůbec nic. Semleli nás v kole. Věděli jsme, že pro Kladno platí takové „Proč ne, proč bychom je nemohli porazit?“ Zpětně ale říkám, že síla Kladna byla obrovská.

Navrc zvládl to nejtěžší, v mužích se zabydlel

Jedním z nejlepších přerovských hráčů v sérii byl Jakub Navrátil. Co říkáte na jeho letošní výkony?
Kuba měl vynikající sezonu, je to moc šikovný hráč se skvělým tahem na bránu. Všechna čest. Byl jedním z tahounů celého týmu. Od té doby, co loni přišel, udělal obrovský pokrok. Myslím si, že má před sebou velkou budoucnost.

Důležité bude, aby se nezranil…
Zranění bych vynechal, to se může stát každému v jakémkoliv věku. Kuba ale už tu největší překážku překonal – podařilo se mu přejít z juniorky do mužů. Tam se parádně zabydlel, je platný. Teď už je to jen na něm, aby v dobrých výkonech pokračoval.

Vy jste za poslední dvě sezony vynechal jediný zápas, kdy jste dostal volno. Jaký je váš recept na vyhýbání se zraněním?
Nikdy jsem nebyl samá šlacha, byl jsem vždycky více „obalený“. Tím pádem jsem nebyl náchylný ke zraněním svalů, šlach, kolene. Také jsem nikdy po ledě nejezdil šílenou rychlostí, takže zranění se mi celou kariéru vyhýbala (klepe na stůl). Na velké penzum zápasů jsem zvyklý. Výjimkou byly dvě sezony, zrovna když jsem se vrátil do Přerova. Musela se vyřešit vrozená vada srdce, která mě z každé sezony stála dva měsíce. Jinak jsem pokaždé odehrál většinu zápasů, musím to zaklepat. I když, stejně už asi končím…(smích)

Vždyť jste mi říkal, že se rozhodujete…
Teď to byla nadsázka. Ano, rozhoduji se. Je to padesát na padesát. Jako v Milionáři (úsměv).

Do Milionáře bych se nepřihlásil, mým jackpotem je kariéra

Sledoval jste ho?
Milionáře? To běželo, když jsem byl mladý. Ale ano, pamatuji si na díly s moderátorem Vladimírem Čechem.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste se tam přihlásil?
(Smích). Nemám takový rozhled, abych v Milionářovi mohl něco vyhrát. Ne, nepřihlásil bych se do něj.

Pro vás osobně je ale asi jackpot – který mimochodem v českém Milionáři nikdy nikdo nevyhrál – vaše kariéra, ne?
Dalo by se to tak říct. Strašně moc talentovaných hráčů se nikdy nepřehouplo přes mládežnické kategorie. Já jsem nikdy nepatřil mezi extra talenty a dokázal to. Je potřeba mít hodně štěstí a být ve správnou chvíli na správném místě. Když se člověk přehoupne do mužů a dostane se do dobrých týmů k dobrým lidem, kariéru je schopný udělat. Své kariéry si rozhodně vážím a ano, je to pro mě takový jackpot.

S tvrdou „mírovkou“

A co speciální hokejky, které byly více gólové. Měl jste?
Uzpůsobené hokejky máme všichni. Začínal jsem na dřevěných holích, které se nedělaly specificky pro každého hráče. Všichni si je ovšem mohli nahřát a zohnout podle potřeby. Pak přišla doba kevlarových čepelí. Stačilo poslat dřevěnou hokejku zahnutou, jak kdo chtěl, do fabriky. Tam ji poté vyrobili. Od té doby hraji s „mírovkami“, proto na nich je napsané „T. Sýkora“. Ačkoliv jsem podle klubů měnil firmy, ve výsledku to asi bylo jedno. Moje „mírovka“ je hodně tvrdá, nikomu z mladých začínajících hokejistů bych ji rozhodně nedával za příklad. Doporučuji jim hrát s měkkými hokejkami. Při střelbě pomáhají s razancí střel. Já začal v mládí s tvrdými a zůstalo mi to až do dneška. Proto mě bolí rameno, lokty, zápěstí, celé tělo (smích). Takhle jsem se spálil.

Dá se něco poradit mladým hokejistům, aby zvládli přechod z mládeže do mužů?
Největší zlom nastává v období puberty. Hráči zjišťují, že život není jen hokej. Ti talentovaní jsou pak většinou talentovaní i někde jinde a hokej velmi často vymění za pivo a večírky. Důležité je mít to srovnané v hlavě, stejně jako poslouchat rodiče a trenéry. Aby se člověk krotil. Když je pak na ledě opravdu dobrý, úspěšný přechod do seniorského hokeje jej nemine.

Rodiče jsem moc neposlouchal, háro zmizelo v juniorce

Vy jste rodiče poslouchal?
Právě, že ne.

Jak si potom vysvětlovat, že jste tak dobrý?
Nevím. To je právě ten můj jackpot (úsměv).

Jezdil jste v pubertě také na diskotéky?
Na diskotéky později, nejprve spíše na zábavy. Byla taková doba. Vždycky jsem měl ovšem v hlavě, že hokej je TOP – to hlavní. Byť jsem občas uklouzl, tak jsem poté vstal a bojoval. Hokej je moje všechno, mám ho hrozně rád. Možná proto mi to Bůh vrátil a zvládl jsem ten ošidný přechod do seniorské kategorie.

Původně jste ale míval dlouhé vlasy, kam se poděly?
V době, kdy jsem míval dlouhé vlasy, jsem asi nebyl úplně svědomitý sportovec. Na konci devadesátých let jsme s juniorkou hráli play-off extraligy. Postoupili jsme přes čtvrtfinále a současný trenér Laďa Kočara, náš tehdejší kapitán, vymyslel parádní věc. Že do semifinále půjdeme jako vyholení skinheadi. Sám měl vlasy asi půl centimetru, zatímco já měl mikádo. Byl jsem však týmový a své háro jsem shodil. Od té doby mám krátké vlasy. Semifinále jsme ovšem nakonec smůlovatě prohráli a nezískali jsme ani třetí místo.