Zažil jste jako hráč tak rozháranou sezonu?
Ne, tohle nemůže říct snad vůbec nikdo. V novodobé historii hokeje i sportu obecně taková katastrofa ještě nebyla. Nedá se nic dělat. Situace je daná a nám nezbývá, než s ní nějakým způsobem bojovat a věřit. Věřit, že se vrátí do normálu. Jak ale vidíme, k návratu povede těžká cesta.

Jak v tomto období pomáhá dobrá parta, kterou je Přerov vyhlášený?
Zápasy nebyly jednoduché, ale na klucích bylo vidět, že drží spolu. Díky tomu jsme třeba otočili zápas se Slavií, který se nevyvíjel vůbec dobře. Síla party se ukázala. V této těžké době je to určitě výhoda, ale ještě bude dost času na to, aby se projevila víc.

Jak hráči komplikace způsobené koronavirem vnímali? Bylo to znát na jejich výkonu?
Na hráčích to vidět nebylo. Snažili jsme se zaujmout postoj, abychom je s tím vůbec nerušili. I když je nám jasné, že se o tom baví mezi sebou. Je skvělé, že je to neovlivnilo.

Jak jste pojali první týden, kdy (nejen) Chance liga stojí?
Situace je teď opravu složitá. Doufáme, že se co nejdříve uklidní. Klukům jsme dali volno, uvažovali jsme selským rozumem. Momentálně nemá cenu cokoliv vymýšlet. Lepší je být doma s rodinou a čekat, co se bude dít dál. Hráči samozřejmě mají tréninkové plány od kondičního trenéra Kuby Fryče. Neustále jsou s ním v kontaktu. Nemáme strach, že by si to nepohlídali.

V posledních třech zápasech jste se nemohli spolehnout na podporu fanoušků. Jak velká to byla rána?
Pro hráče je to hrozně složité. Někdo říká, že jsou profesionálové, někdo zase, že na to mají právo. Podle mě ho mají určitě. Na diváky jsou zvyklí. Ať si tvrdí, kdo chce, co chce, hokej se hraje pro lidi. Je to velký zásah.

Podepsalo se chybějící povzbuzování na předvedené hře?
Rozdíl tam bude vždycky. První utkání proti Vrchlabí bylo specifické nejvíc, kluci si potřebovali zvyknout. V Kladně už to bylo lepší. Pochopili, že to je víc o nich. Že se mezi sebou musejí víc povzbudit a my trenéři je musíme víc hnát. Hokej dělají kvůli radosti za hry, zážitkům. Ty jsou teď úplné jiné než s diváky na tribunách.

Pokud by to šlo, hráli byste na prázdném stadionu, nebo raději počkali, až se na tribuny vrátí lidé?
Situace se změnila. Co by nám na jaře přišlo jako nesmysl, bychom teď přivítali s otevřenou náručí. Jen abychom lidem mohli hokej nabídnout alespoň po streamech. Aktuálně není možné ani to. Nakonec budeme možná rádi, že budeme moct trénovat a hrát – byť před prázdným hledištěm. Zároveň budeme vědět, že lidi se na nás koukají u obrazovek a mají o hokej zájem. V danou chvíli bychom jako sport byli jediným rozptýlením v této těžké době.

Proti Slavii se vám nepovedla první třetina. Pomohlo pak vzestupu výkonu právě to, že si hráči uvědomili, že jde minimálně na dva týdny o jejich poslední zápas?
V podstatě jsme jim to řekli, k hráčům mluvíme na rovinu. Minulou sezonu to slyšeli před Vsetínem, tentokrát před Slavií. Po první třetině si sami řekli, že výkon není dobrý. Nelíbilo se jim to. Pak dělali svou práci a zápas otočili. Od nás dostali instrukce, jak by měli hrát. Ale odmakali to oni na ledě. Patří jim za to dík.

Hattrickem se na výhře podílel Vlastimil Dostálek. Fanoušci si od něj slibují právě góly, o to větší musí být škoda, že se rozstřílel a momentálně na to nemůže navázat…
Je potřeba si hlavně uvědomit, že Vlasta neměl uplynulé sezony úplně dobré. Těžko mohl někdo očekávat, že přijde do Přerova a od prvního kola začne sázet góly. Potřebuje hlavně klid, který od nás dostal. Že mu to tam napadalo se Slavií, je určitě pozitivní. Ale jeho přínos pro tým byl dobrý i bez toho. Góly by přišly a věříme, že ještě přijdou.

Dostálek v první útoku nahradil Jakuba Navrátila, který odešel do Olomouce. Jak mezi Romana Pšurného a Tomáše Doležala zapadl?
Zapadl dobře. V lajně panuje určitá hierarchie. Ďolík s Pšurkou si drží své nastavení. Oba jsou velcí profíci. Vlasta je respektuje, oni zase respektují jeho. Funguje to. Věřím, že jim to bude klapat i nadále a ještě nám to ukážou.

Ve druhém útoku oprášili loňskou spolupráci Darek Hejcman a Radek Číp. Jak náročné pro vás bylo vybrat k nim ideální levé křídlo?
Hodně jsme se o tom bavili. Variant bylo nejprve víc, pak chvilku míň. Nakonec jsme byli rádi, že jsme tam „vždycky někoho dali“, abychom měli vyvážené útoky. Vyloženě jsme nikoho nehledali. Držela se dvojice, ke které se pokaždé někdo dosadil.

Ve třetím a čtvrtém útoku nastupují mladší hráči, včetně přerovských odchovanců. Jak jste spokojení s přínosem Daniela Indráka, Davida Dobši nebo Jana Fencla?
Především přišli dobře připravení z juniorky, kvalitní práce trenérů Pavla Neumana a Petra Dočkala byla znát. Nerad bych zkraje sezony hodnotil jejich přínos. Ale sami cítí, že cesta, kterou se vydali, je pro ně užitečná. Cítí, že se zlepšují, což je pro ně důležité. Podle toho, jak se budou zlepšovat dál, se bude odvíjet jejich další kariéra.

V obraně máte hráče, kterého Chance liga dlouho neměla a dost možná dlouho zase mít nebude. Filipa Krále. Co to pro tým znamená?
Filip má velké kvality. Je to opravdu šikovný hokejista. Jde na něm krásně vidět, jak se hokejem baví. Jeho příchod nám pomohl. Mít v týmu tak zajímavého mladého hráče je vždycky výhoda a přínos. Je příjemné jej sledovat. S Hrabošem vytvořil výbornou obrannou dvojici. Věříme, že u nás překlene důležité období svého hokejového života. Dokud se soutěž nezastavila, hodně hrál. Doufáme, že mu to do budoucna pomůže.

Dá se navzdory svému mládí označit za rozdílového hráče?
Není důvod si nic nalhávat, rozdílový hráč to je. V obraně nám zvýšil kvalitu. Nelze si nevšimnout, že když je na ledě, je dost vidět. Přišel s tím, že chce hrát u nás, čehož si obrovsky vážíme. Je to velká výhoda.

Rozdílová je koneckonců celá první obrana, Josef Hrabal svými zkušenostmi převyšuje drtivou většinu prvoligových hráčů. Jak velký je to pro vás komfort?
Jak Filip, tak Pepa mají vysoký ice-time, který si svými výkony jednoznačně zaslouží. Skvěle vycházejí i s ostatními kluky z obrany. Ti nejsou naštvaní, že nehrají tolik. Naopak se snaží využít toho, že mají takové spoluhráče. Hraboš navíc působí na všechny mladé hráče, nejen na beky. Jde o velký přínos pro nás trenéry i pro celé mužstvo.

Po odchodu Martina Weinholda do Karlových Varů a Jakuba Kubeše do Vítkovic se možná leckterý fanoušek o složení obrany obával. Přišli ale Filip Král s Radkem Kučeříkem, vrátil se Josef Hrabal, velmi dobře se jeví Tomáš Dřímal, zůstali Jiří Krisl s Mikulášem Zbořilem. K tomu na střídavé starty mohou naskočit Robert Černý, Jakub Kubeš nebo Jan Dluhoš…
Poté, co se na delší dobu zranil Formič a Jirka Krisl potřeboval doléčit zranění, nám pomohl příchod Filipa Krále a Radka Kučeříka. Hráli místo nich. Miky Zbořil dál předvádí svůj standard. Dřímy nepodává vůbec špatné výkony – je to jen o trpělivosti, kterou od nás určitě čekat může. Lehce už do zápasu navíc nakouknul i Maty Gréč, přerovský odchovanec. Co se týče kluků z Vítkovic, jsme rádi, že nám jezdí pomoct. Robert a Kuba jsou zase rádi, že si mají kde zahrát. Budeme rádi, když bude dál jezdit i Honza Dluhoš. Také nám pomáhá. Ovšem samozřejmě mu přejeme, aby hrál v extralize.

Nešlo by to ani bez kvalitního brankáře. Co říct k výkonům Ondřeje Kacetla? Sálá z něj klid, má skvělou práci s holí...
Na Ondrovi bylo od první chvíle vidět, že je profesionál a chová se tak. Představuje přínos pro celou kabinu, která ví, že přišel gólman z extraligy. Na ledě podává výborné výkony, pomohl nám. Ale i Dvořka si v zápasech, které odchytal, vedl skvěle. Akorát mu trochu hapruje zdraví. Parádní práci odvádí také Martin Holík. V tréninku i jako dvojka na zápasy. V tréninku se suprově jeví i Posty, je vidět, že ho to baví. Strašně moc nám to pomáhá.

I přes širší kádr jste vinou nemocí a zranění museli sestavu zatím pokaždé látat. Po sedmi utkáních máte na kontě deset bodů. Jak jste s touto pasáží sezony spokojený?
Kromě prvního zápasu s Kolínem, který se nám úplně nepovedl, jsme všechna utkání odehráli solidně. Hodnotím to tak průměrně. Bodový zisk není úplně důležitý, předvedená hra byla spíš pozitivnější. Můžeme být lehce spokojení.

Do jaké míry jste se v poslední době věnovali přesilovkám? Zpočátku se vám je nedařilo využívat, ale postupně se to měnilo k lepšímu...
Poslední měsíc jsme trénovali trochu nestandardně. Soustředili jsme se spíš na dovednosti jednotlivce, než na speciální týmy a situace. Nechali jsme to na klucích, od nás dostali akorát prostor. Jejich práce byla na ledě vidět a pak už se jim přesilovky i dařily.

Pilování individuálních dovedností má na starosti skillskouč Vít Černohous. Jak si podle vás vede?
Na Víťovi je vidět, že ho práce baví. Jak se říká, největší odměna je zájem. S kluky měl zájem pracovat a klukům se to zalíbilo. Všichni jsme moc rádi, že ho máme. Na dovednosti hráčů se zaměřuje denně a projevuje se to. U některých kluků více, u některých méně. Víťa už k nám neodmyslitelně patří. Spoustě hráčů pomohl. Roste z něj velký profík, svou práci dělá opravdu skvěle.

Jak moc se do celkové hry promítají poznatky asistenta trenéra a videokouče Jiřího Sklenáře?
Musím říct, že opravdu hodně. Jirka se činí a za svou práci zaslouží mimořádné uznání. Jeho zápal, energie a erudovanost se výrazně odrážejí na naší hře. Ačkoliv kluci ne vždy hrají to, co bychom si představovali, Sklinka jim to na videu vždycky potom ukáže. Pochopí to, což jen dokládá úroveň Jirkovy práce. Za neskutečné úsilí, které do své profese investuje, má můj obdiv.