„Laďa (trenér Kočara, pozn. red.) nám řekl, ať nás to zdravě naštve, protože tohle si prostě nemůžou dovolit. Za mě je to od fanoušků hloupost… Nevím, jak to nazvat… Možná je zbytečné se o nich bavit. Nás tato situace nicméně ještě víc semkla," přiznal obránce Jiří Krisl, přerovský kapitán.

Co se stalo, když jste na konci druhé přestávky vyšli z kabiny?
Chtěli jsme jít na led. Mám pocit, že hráči, kteří chodí první, už tam byli. Vtom přiběhl Laďa Kočara, že na led nepůjdeme, protože nám napadli, nebo se pokusili napadnout, šófu. Zavolali jsme kluky, ať jdou zpátky do šatny. Laďa si nechal zavolat rozhodčí. Řekl jim, jaký se udál incident. A že dokud se to nějak nevyřeší, hrát nepůjdeme.

Dva na sobě nezávislé zdroje redakci hokejprerov.cz sdělily, že před stadionem došlo ke konfliktu mezi řidičem klubového autobusu Zubrů a domácími fanoušky. Co jste o této situaci slyšeli vy?
Nějací fanoušci Prostějova polepili náš autobus. V tom byl šófa a okřikl je, co dělají. Co jsem slyšel já, tak ho začali nahánět. Možná za ním vlítli i na stadion. Asi to nebylo nic příjemného. Co bylo dál, nevím.

Jak na vás něco takového zapůsobilo? Zdravě vás to naštvalo?
V první chvíli jsme hlavně byli rádi, že se šófovi nic nestalo. Trošičku jsme se museli taky zkoncentrovat. Už jsme byli připravení, že půjdeme do třetí třetiny, abychom udrželi výsledek. Druhá třetina se nám vůbec nepovedla. Chtěli jsme navázat na první dvacetiminutovku. Potom ještě přišel Laďa do kabiny a řekl, ať nás to zdravě naštve, protože tohle si prostě nemůžou dovolit. Za mě je to od fanoušků hloupost… Nevím, jak to nazvat… Možná je zbytečné se o nich bavit. Nás tato situace nicméně ještě víc semkla. Ve třetí třetině jsme pak podali vynikající výkon. Tím jsme i podpořili šófu a zaslouženě vyhráli.

Setkal jste se v kariéře s nějakým takovým incidentem?
Ve Valašském Meziříčí nás přímo na ledě napadli fanoušci Vsetína. Stalo se to na konci zápasu a taky to bylo zajímavé. Tehdy jsem mimochodem dostal trest do konce utkání a jednomu fanouškovi vzal šálu. Ten fanoušek si potom stěžoval, jak může hráč, který dostal do konce, být na ledě v civilu. Bylo to strašně úsměvné. Jak si na to může stěžovat fanoušek, který na ledě nemá co dělat?! Taky nám hodili kámen na autobus… Nevím už, kde to bylo. Naštěstí se nerozbil. Nikdy jsem ale nezažil nic tak extrémního, co by se neuklidnilo. Dneska to bereme, že se stalo. Že tam pár velmi hloupých lidí udělalo nějakou klukovinu. Hlavní je, že to pro našeho řidiče dopadlo ve zdraví. Jsme za to rádi.

K zápasu – jak cenné vítězství to pro vás po tom všem je?
Nejde jenom o to, že to jsou body do tabulky. Prostějov měl poslední zápasy velmi vydařené, dotáhl se na první čtyřku. Pro nás to bylo utkání o tom, jestli si od Prostějova udržíme bodový odstup. Teď už bychom to měli zvládnout tak, že se nad nás nedostane. Navíc, v Přerově není většího zápasu, než je s Prostějovem. Momentálně tomu chybí fanoušci, ale pořád jde o derby. Derby, které nikdy nemá favorita. Ať je Přerov nebo Prostějov v tabulce kdekoliv, v derby se to maže. Je to velký boj.

A pořád stejný?
Musím říct, že tento Prostějov hraje úplně jiný styl hokeje než v předchozích letech. Bojuje o každý kousek ledu a nedá vám nic zadarmo. Kdysi to byl ten Prostějov, který chce vyhrát, dát sedm gólů, a je mu jedno, jestli pět gólů dostane. Teď je jiný a je to s ním derby, jak má být.

A vy jste v něm zvládli udržet náskok, i když se na konci druhé třetiny smrskl na jediný gól...
Myslím si, že po první třetině jsme zaslouženě vedli velkým rozdílem. Říkali jsme si, že pokud odehrajeme celý zápas jako první třetinu, nemůžeme prohrát. Dali jsme na 4:0, ale opět přišlo to, co nás trápilo v posledních zápasech. Uspokojili jsme se s výsledkem a přišli o luxusní náskok. Naštěstí nás podržel Pety. Zastavil samostatné nájezdy, šlo na něj hodně střel… Díky němu jsme udrželi jednogólový náskok. Ve třetí třetině jsme znovu ukázali, že máme sílu. Akorát mě mrzí, že nejsme schopni vydržet šedesát minut. Bavíme se o tom několikrát – před zápasem, v průběhu. Tým, jaký máme, by měl výsledek 3:0 po první třetině udržet. Mohli jsme pošetřit síly a hrát chytře. Ne stylem „A, 4:0, teďka už se nemůže nic stát. Budeme si hrát, co chceme, a zapomeneme na to, co nás do toho vedení dostalo.“ Na jednu stranu je to strašná škoda. Na druhou stranu jsme zase ukázali naši sílu a zápas po zásluze dovedli do vítězného konce.