ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Hlavně chci zůstat platný pro tým, plánuje obchoďák v hokejovém dresu Jiří Goiš

Hlavně chci zůstat platný pro tým, plánuje obchoďák v hokejovém dresu Jiří Goiš
P ř e r o v – „Musíte zatlačit na vedení, ať máte o čem psát," vtipkoval v půlce dubna, jestli zůstane. Teď je ruka v rukávě, nebo spíš černé na bílém. Jiří Goiš loni ukázal, že po vážném zranění není hráčem na odpis, ale na podpis. Zároveň však ví, že čas na ledě a kanadské body nejsou všechno. Ve sportu, potažmo hokeji, se dá pracovat i jinak. Třeba s výživou.

Pokračování v Přerově pro vás byla jasná volba?
Jednání v podstatě ani neproběhlo. Na konci loňského roku jsme se domluvili, že zájem ze strany klubu bude. Nic jiného jsem ani neřešil. S Pavlem Hanákem jsme se dohodli rychle.

Už na konci loňského roku, kdy jste se k Zubrům vrátil?
Takhle jsem to nemyslel. Přišel jsem v průběhu sezony. Domluva byla, že tady vzhledem k situaci vypomůžu. Původně jsem měl hrát týden, ale pořád se to posouvalo. Na čtrnáct dní, měsíc. Nakonec jsem zůstal do konce sezony. Věřím, že jsem přesvědčil, že pro tým jsem pořád platný. Na konci sezony jsme se s Hanym a trenéry domluvili, že budu pokračovat.

Jak jste kousal, že jste si loni musel hledat jiné angažmá?
Chvilku to trvalo. Ale tehdejší trenéři se tak rozhodli, situaci prostě viděli jinak. Těžko říct, jak by to řešili teď. Každý to dělal ve svém nejlepším vědomí a svědomí. Štvalo mě to moc, kousal jsem to těžce. Nějak jsem se s tím ale srovnal. Uspořádal jsem si věci v životě, vyřešil jsem práci. V konečné fázi mi to pomohlo a posunulo mě to. Všechno zlé je k něčemu dobré.

Co váš vztah s bývalými trenéry A-týmu?
Úplně v pohodě. S Laďou Kočarou se potkávám na zimáku, normálně se pobavíme a pokecáme. Hodil jsem to za hlavu. Že bych cítil křivdu, to ne. Viděli to jinak, s tím se nedá nic dělat. Sezona pak ukázala, že jsem třeba mohl být platný hned od začátku. Bylo to tak, jak to bylo.

Na vaše prosincové rozhodnutí pomoci Zubrům to ale vliv nemělo.
Když mi zavolal Hany, hned jsem souhlasil. Nebyl jsem uražený, že bych řekl, že už v životě nepřijdu na přerovský zimák (úsměv). Byl jsem rád, že jsem se mohl vrátit. Do kabiny, kde jsem znal většinu kluků. Jenom mě mrzelo, že jsem se minul s Pšurkou. Předtím jsme spolu pět let jezdili autem. Byla to jediná věc, která mě v loňské sezoně mrzela.

Takže se vám prodražila nafta?
Asi tak (zasměje se). Když jedete ve dvou, cesty vždycky ubíhají. Pokecali jsme. Čas od času sice Roman půl hodiny telefonoval, takže jsem s ním ani nepromluvil. Zase jsem měl ale trochu klid.

Jak velký skok byl pro vás návrat z druhé ligy do první?
První ligu jsem tady dlouho hrál, takže skok to nebyl. Druhá liga je jiná, na druhou stranu mi paradoxně pomohla. Hraje se tam jiný hokej, jste častěji na puku. Po hokejové stránce jsem si začal víc věřit. Měl jsem větší ice-time, hrál jsem všechno, včetně přesilovek.

Tady se zrodil Goiš, který chodí v přesilovkách před bránu na teč?
Asi ano (úsměv). Pomohlo mi to i po návratu do Přerova, to je fakt.

Dříve to nebyla vaše obvyklá pozice.
Bylo potřeba, aby někdo stál před bránou. Hráč, který se hůře odstavuje. Vždycky to musí být někdo, kdo tam chce být. Před bránou to samozřejmě bolí. Gólman má ale zastíněný výhled, přesilovka se tím dá zjednodušit. Nemusíte vymýšlet složité vzorce nebo přihrávky do prázdné brány. Hrajete přes obránce, kteří střílí. Hráč před bránou je v tomhle důležitý.

Nejen hokejová spolupráce

V srpnu vám bude třiatřicet, v Přerově půjdete do čtrnácté sezony v kariéře. S jakými ambicemi?
(Zasměje se) Budu rád, když budeme hrát nahoře. Osobní ambice nemám, hlavní je být platný pro tým. Bylo by fajn, kdybychom se oproti loňské sezoně zase posunuli.

Sám jste ale zmínil, že se neživíte jen hokejem.
Ve firmě se sportovní výživou pracuju jako obchodní manažer. Na starosti mám prodej sportovní výživy a kompresního prádla na jihu a východě republiky. Spolupracujeme i s Přerovem.

Dát se to skloubit s hráčskou profesí?
S trenéry jsem domluvený. Mám flexibilní pracovní dobu, spoustu věcí můžu vyřešit přes telefon nebo e-mail.

Kvůli tomu jste vynechal únorový zápas proti Vsetínu?
Taková byla domluva, měl jsem to tak nastavené. Když přišly neodkladné pracovní povinnosti, měl jsem možnost si je vyřešit. Podíleli jsme se na velké akci, Jizerské padesátce. Řešíme výživu, občerstvovací stánky. Týden jsme strávili v Liberci, musel jsem odjet. Vyšlo to blbě. Zrovna Vsetín, plný zimák. Navíc přijel Pšurka, brousil jsem si na něj zuby. Původně jsme měli mít reprezentační přestávku, ale kvůli covidu se zápasy posunuly. Co už, nešlo to ovlivnit.