Hajšman odehrál za Zubry všech šest zápasů základní skupiny D Generali Česká Cupu. Trenéry příjemně překvapil. „Protože se ale nerozběhly soutěže v zahraničí a v Přerově dostalo šanci víc odchovanců, vrátil jsem se zpátky do Klatov,“ vysvětlil dvacetiletý útočník. Za druholigový západočeský klub loni nasbíral 36 bodů (14+22) v 39 zápasech.
Domluva s Přerovem nicméně zněla, že má být připravený na případný návrat. Nastat mohl během čtrnácti dnů, což se nakonec i stalo. „V Klatovech jsem odehrál jeden zápas. V Přerově byla velká marodka a zavolali mi, jestli bych mohl přijet,“ objasnil plzeňský rodák.
Na návrat na Hanou s chutí kývl. Musel však počkat na potvrzení hostování. „Přišlo až v den zápasu (proti Vsetínu, 23. září – pozn. red.), takže jsem nemohl vyrazit den předem. Z Příšova (obec poblíž Plzně, kde bydlí – pozn. red.) jsem vyjel hned v sobotu ráno, abych se dvě hodiny před zápasem stihl ještě vyspat,“ popsal.
Plány mu ale zhatila cesta po dálnici. „Na D1 byla před Brnem velká dopravní nehoda. Tři nebo čtyři hodiny jsem kvůli ní uvízl v koloně. Cesta mi celkově trvala sedm hodin, do Přerova jsem přijel hodinu a půl před zápasem,“ prozradil Kamil Hajšman.
Trenéři mu dali na vybranou. Buď bude hrát, nebo dostane volno. Zvolil první možnost. Převlékl se do výstroje a šel na rozbruslení a následně na zápas. „Po takové cestě to bylo náročné, ale udělal jsem dobře, že jsem nečekal. Rychleji jsem si zvykl na vyšší soutěž a lépe zapadl do týmu,“ kvitoval. „Příště pojedu přes Hradec nebo den předem. Bez ohledu na to, jestli budu hrát,“ dodal s úsměvem, jak chce podobnému problému do budoucna předejít.
V modrožlutém strávil stejně jako v letním poháru šest duelů. Tři ve druhém a tři ve čtvrtém útoku. „I čtvrtá řada je oproti druhé lize rozdíl. Zatímco v Klatovech máme rozhodovat a leží na nás větší zodpovědnost, v Přerově máme být nepříjemní. Snažíme se vybojovat fauly nebo vhazování v útočném pásmu,“ sumarizoval odchovanec Třemošné.
S druhou řadou pobýval na ledě častěji. Díky tomu se cítil lépe. Navíc se mohl spolehnout na pomoc od spoluhráčů. „Z Radka Čípa a Darka Hejcmana jsem cítil důvěru už na tréninku. Vysvětlovali mi, kam bych si měl najíždět nebo jak bych si měl chodit pro puky. V zápasech jsem se pak nebál nic vymýšlet a hrál stejný hokej jako v Klatovech, jen o úroveň výš,“ komentoval mladík nosící dres s číslem 43, jenž v zubří kabině rozšířil kolonii hráčů z Čech.
S Přerovem podepsal smlouvu na měsíc, která vypršela 22. října. „Je tam i následná opce do konce sezony, ale momentálně nevím, jak to bude dál. Uvidíme, jestli se soutěž rozjede. Jsem v kontaktu s manažerem, který by mě měl informovat, pak to budeme řešit,“ sdělil.
Doma se drží individuálního tréninkového plánu od kondičního trenéra Jakuba Fryče. Připravovat se skupinově v Přerově by pro něj nemělo smysl. Kvůli zavřeným hotelům by těžko sehnal ubytování.
Nedaleko Plzně se připravuje sám, případně s hokejisty z jiných klubů, kteří také trénují individuálně. „Pět kilometrů od domu mám hokejovou halu, u níž jsme v mládeži tahali kopce. Jsou dlouhé, mají kolem 45 vteřin. Chodím si tam zaběhat, na vzduchu přijdu na jiné myšlenky,“ svěřil se Kamil Hajšman. V domě pracuje s běhacím pásem, rotopedem i činkami. „Snažím se to skloubit, abych měl od každého něco,“ podotkl útočník, jenž v Chance lize na začátku října skóroval do sítě Poruby.
