ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Góly a nahrávky neřeším, chci být hlavně platný pro tým, zdůraznil Mikuláš Zbořil

Góly a nahrávky neřeším, chci být hlavně platný pro tým, zdůraznil Mikuláš Zbořil
P ř e r o v – Nový osobní rekord si v Chance lize stanovil Mikuláš Zbořil. Obránce Zubrů nasbíral v loňské sezoně rovné dvě desítky kanadských bodů. Nejvíce za čtyři roky, co na úrovni druhé nejvyšší soutěže pravidelně nastupuje. Počet přesných zásahů a asistencí však pro přerovského odchovance není směrodatný. V první ze dvou částí rozhovoru hovoří také o tom, za kterou ze svých střel musel poslouchat narážky, či o nedlouhé a smolné sezoně v inline hokeji.

Ve stručnosti, jaká byla skončená sezona inline hokeje?
Krátká a trochu nešťastná.

Proč nešťastná?
Nepodařilo se nám postoupit do nejvyšší pohárové skupiny. Věděli jsme, že o úspěchu celé sezony rozhodne hned první zápas s Olomoucí. Bohužel jsme se poprvé sešli až na utkání, v kompletu jsme za sebou neměli ani jeden trénink. Projevilo se to. Přesto, člověk ze sedmi zápasů za celou sezonu prohraje jeden a nemá šanci hrát o titul… Ale bylo to tak nastavené, zkrácené kvůli karanténě a opatřením. Museli jsme s tím počítat. První zápas jsme o gól prohráli a pak jsme podle mě všechny ve spodní skupině docela suverénně přehráli.

Daly se inlinové zápasy i tentokrát se skloubit se suchou přípravou na Chance ligu?
Daly. Inline se hraje o víkendech, kdy je většinou volno. Tréninky míváme odpoledne nebo k večeru, kdy už máme suché hokejové tréninky splněné. Těžký je jen přechod z koleček na led. První týden jsme úplně kožení (smích). Aspoň, pokud můžu mluvit za sebe. Přepadávám, packám. Jinak je to ale v pohodě.

Jaké to je hrát po boku takového matadora, jako je Pavel Hanák?
(Smích) Dobrý! V extralize už asi třikrát skončil, jenže letos nás bylo hrozně málo. Hrál tak dohromady první ligu i extraligu. Musel bojovat a zvládl to. Beru ho jako kamaráda, s kterým hraju ve čtverce.

Plní v případě potřeby i roli hrajícího trenéra?
Rozdělili si to s Ferdou (Jakubem Ferencem, pozn. red.). Ten toho letos moc neodehrál, kvůli operaci, zraněním. Když se řeší sestava a podobně, probíráme to s Hanym. Vždycky to pak nějak odkoučuje a řekne své postřehy k zápasu.

Jak to aktuálně vypadá s inlinovou reprezentací?
Pokud se nepletu, repre měla být původně v červenci v Kolumbii. Potom se kvůli koronaviru přesunula až na září a nakonec se zrušila. Letos tak není nic, máme takovou „reprepauzu“. Nevím, jestli náhodou nebudou hrát junioři, osmnáctka, šestnáctka. Ale muži nemají nic.

Na konci května jste oslavil 26. narozeniny, jste v ideálním hokejovém věku. Jak velkou cítíte šanci stát jedním z lídrů týmu Zubrů?
Už si připadám starej, když vidím ostatní mladší kluky. Nedávno se mě někdo ptal, kolik mi je let. Odpověděl jsem, že 25. Pak mě hned opravili, že už mám 26. Už jsem z toho docela špatný (zasměje se). Ale poslední dva roky cítím v týmu větší roli. Nezříkám se jí. Podám, co nejlepší výkon budu moct. Připravuju se svědomitě stejně jako ostatní. Doufám, že letošní sezona bude dobrá jako ta loňská.

V ní jste byl u spousty obdržených… Tedy ne, chtěl jsem říct vstřelených…
(Velký a hlasitý smích) Jo, dobře jste mě natřel!

Chtěl jsem říct vstřelených branek Zubrů. Čemu to přičítáte?
Měl jsem docela velký ice-time, většinu zápasů přes dvacet minut. Když je člověk víc na ledě, má víc šancí vstřelit gól nebo u vstřeleného gólu být. Měli jsme dobré útoky. Nevím, jestli hrálo roli, že jsem byl zrovna na ledě. Ale jsem rád, že nám to tam tak padalo. Útočili jsme, byli agresivní a dávali góly. Snad to tak bude pořád.

Skórovat jste uměl v pravý okamžik, tři ze čtyř vašich gólů byly vítězné. Dokázal jste být ve správný čas na správném místě?
Asi ano. Bylo to takové šťastné. V přípravě jsem dal snad čtyři góly, ale pak jsem se trochu trápil. Na druhou stranu, jak říkáte, moje branky většinou rozhodovaly zápas. I když, rozhodovaly… Spíš rozhodovalo, že Klíma (Lukáš Klimeš, pozn. red.) nebo Pety (Michael Petrásek, pozn. red.) něco chytili. Spíš to tak jen vypadalo. Každopádně jsem za takové branky rád.

Utkvěla vám v paměti dělovka z říjnového derby se Vsetínem?
Chvilku jsem ji v sezoně měl na talíři. Nevím, co se stalo. Asi mi to výjimečně sedlo. Takové rány nikdy nemám. Pamatuju si doteď, jak to tam přiletělo. Navrc (Jakub Navrátil, pozn. red.) mi nahrával… Takových střel by mohlo být víc. Musím ještě potrénovat.

Na talíři jste ji měl kvůli tomu, že byla tak povedená?
Přesně. Šimon (Kratochvil, pozn. red.) pořád rýpal, kdy dám zase takový gól jako proti Vsetínu. Že to nejde zopakovat (úsměv).

Spoustu branek jste ale připravil spoluhráčům. Mrzí přesto, že jste nepřidal víc přesných tref?
Ani ne, nepotřebuju dávat deset gólů za sezonu. Žádnou metu jsem si nevytyčil. Chtěl bych být platný pro tým, hrát dobře se spoluhráči, vyhovět si. Jestli budu mít deset gólů a pět nahrávek, nebo dvacet nahrávek a pět gólů, na tom mi nezáleží.

Přesto jste si stanovil nový soukromý rekord. Progres vidět jde.
Z hlediska nasbíraných bodů určitě. Dobře se cítím i herně, každý rok dokonce lépe a lépe. Mohlo by to ale být rychlejší. Jestli takhle půjdu dál… (smích) už je mi přece jenom 26.

Obránci ale zrají jako víno. Stačí se podívat na Jiřího Krisla, od kterého vás dělí bezmála deset let.
A jakej je to beček, kolik dal gólů! (úsměv) Na starý kolena to tam střílí. Ale je pravda, že hokejový život strašně rychle utíká. Došlo mi to... 22, 23, pořád to byla taková sranda. Najednou má člověk 26. Nicméně se cítím dobře, hokej mě zatím pořád baví. Máme super partu, v Přerově mi nic nechybí.

Jde vám to ale i v inline hokeji. Měl jste už nabídky, že byste se jím mohl ve Francii nebo Španělsku živit?
Kdybych měl potřebu odejít, nabídky z prostředí ledního hokeje i inlinu by se našly. Když jste v české reprezentaci, ve Španělsku, ve Francii se na vás dívají jinak. Kdybych o to stál, angažmá bych si tam našel. Možnost tu je, ale teď nad ní nepřemýšlím. V Přerově mám přítelkyni, rodinu, hokej šlape. Loni se vyhrávalo, bavilo mě to. Nad hraním inlinu v zahraničí jsem ani nepřemýšlel.

Dva roky jste držitelem inženýrského titulu. Pociťujete díky němu s odstupem času nějakou změnu?
Změnu? (zasměje se) Ne. Vždycky, když se mě někdo zeptá, na to úplně zapomínám. Titul mám, ale nevím, jestli ho někdy v životě využiju. Snad se mi bude k něčemu hodit a nestudoval jsem zbytečně. Člověk hraje jenom hokej a na v uvozovkách normální práci, brigádu, budování kariéry nemá moc času. Takže mám strach, že v pětatřiceti, čtyřiceti skončím s hokejem a budu sice inženýr, ale s nulovou praxí. Zatím mi titul nijak nepomáhá.