ELIOD Extraliga dorostu měla v uplynulé sezoně 2019/2020 velmi náročný herní systém, ve kterém bylo šest týmů ohroženo sestupem. Co jste na tyto podmínky v první chvíli říkal?
Bylo to sice hodně tvrdé, ale stejné pro všechny týmy. Nebylo co řešit, museli jsme se s tím poprat. Svaz měl nastavenou nějakou metodiku zužování soutěží, takže po sportovní stránce bylo pořád o co hrát a nešlo nic vypustit. Samozřejmě jsme věděli, co nás čeká a že musíme být na soutěž stoprocentně připravení. Po odchodu několika klíčových hráčů jsme se snažili mužstvo doplnit a podřídili jsme tomu celou přípravu s naším realizačním týmem.

V realizačním týmu dorostenců se nově objevil kondiční trenér Tomáš Tomiga. Jak k tomu došlo?
Tomáše jsme oslovili s nabídkou spolupráce a musím říct, že to byl jednoznačně dobrý krok. Nebylo to jen o letní přípravě, kdy si vzal kluky od konce dubna na starost po kondiční stránce. Hodně nám pomáhal také během srpnové přípravy a vůbec po celý průběh sezony. Navíc chodil hráče rozcvičovat před zápasy. Pokud nemohl, tak ho s přípravou kondičního tréninku zastoupil David Kudělka. Spolupráce našeho realizačního týmu byla vynikající, což se samozřejmě týkalo i vedoucího Romana Valáška a kustoda „Sártyho“.

Už jste zmínil odchody hráčů. Jak těžké bylo nahradit Martina Ryšavého, Jakuba Zembola a Tadeáše Hlávku, kteří patřili mezi nejlepší střelce?
Byla to hodně těžká situace. Nejvyšší soutěž juniorů tady prostě jako návaznost chyběla. Když se na to podíváme statisticky, tak nám s Martinem Ryšavým (Vítkovice), Jakubem Zembolem (Sparta Praha) a Tadeášem Hlávkou (Třinec) odešlo nějakých 70 gólů. Kromě této trojice odešel i Samuel Fiala (Liberec) a před koncem přestupového období také Šimon Juřička (Jihlava). Přišli jsme o velkou část útočné síly. Nicméně tým jsme měli už od konce ledna minulého roku a věděli jsme, že tady máme i další šikovné kluky, se kterými se dá pracovat a pokud dostanou svou roli v týmu, tak mohou být plnohodnotnou náhradou. To pak v sezoně také ukázali.

Jak hodnotíte přípravu na ledě? Odehráli jste dva turnaje a k tomu ještě dalších pět zápasů.
Oba dva turnaje měly kvalitu. Jak u nás, tak i poté ve Zlíně. Ukázaly nám, jak to asi bude v soutěži vypadat. Akademické týmy jako Vítkovice, Kometa Brno, Třinec nebo Zlín nemusíme rozebírat, tam to bylo pochopitelné, že budou hrát o nejvyšší příčky. K nim se ještě přidal Havířov, který moc neoslabil, spíše to naopak vhodně doplnil. Bylo tedy jasné, že to bude boj o to šesté místo, které jako poslední zaručí postup do nadstavby o play-off a tím pádem i záchranu. V přípravě jsme nehráli vůbec špatně, ale střelecky jsme se strašně trápili. Pořád jsme na koncovce pracovali různými cvičeními a zlepšilo se to až v posledních dvou zápasech, které jsme v Šumperku (5:2) a doma se Zlínem (4:2) vyhráli.


Přerovský srdcař Aleš Verlík slavil v březnu 2018 po výhře nad Ústím nad Labem postup dorostu do Extraligy juniorů.
Cíl se vám podařilo splnit. Přerov obsadil právě to šesté místo, takže se starostem o záchranu vyhnul. Potěšilo vás to?
Co se týče kádru, byli jsme v tom začátku na nějakých osmnácti hráčích a dvou brankářích, takže moc široký nebyl. Hned v prvním kole se nám navíc zranil Lukáš Kuncek, který měl zlomenou klíční kost a Zdeněk Kaprál až do Vánoc chyběl kvůli mononukleóze. S vedením jsme se proto snažili nějaké kluky přivést. Tým jsme doplnili o Štěpána Manna ze Šumperka a z Hodonína přišli bratři Markovi, takže jsme pak některé zápasy mohli rozehrát i na čtyři útočné řady. Los byl nastavený tak, že jsme první dvě kola hráli v Ostravě. Ve Vítkovicích jsme neuspěli, ale pak jsme velice dobře zvládli zápas v Porubě, která sice byla nováčkem, ale snažila se to posílit. Vysoká výhra (7:1) na jejím ledě nás nakopla. Rozhodně ale nebyl klid, ty tři měsíce byly náročným bojem. Snažili jsme se hlavně doma sbírat body a občas se nám podařilo něco získat i venku. Například v Šumperku nebo ve Vsetíně, což byli právě naši největší soupeři o tu šestku. Důležité bylo, že jsme to ke konci měli ve svých rukou. Nakonec jsme před sedmým Šumperkem měli náskok šest bodů. Cíl jsme tedy splnili, což bylo parádní a moc nás to všechny potěšilo.

Hodně se mluvilo o tom, že klíčovou postavou úspěchu byl brankář Tomáš Suchánek, který posléze přestoupil do Třince. Viděl jste to stejně?
Udržet Tomáše Suchánka bylo pro nás klíčové. V tomto sehrálo důležitou roli i vedení klubu. Ze všech stran o něj byl zájem, ale chtěl ještě v Přerově zůstat a pomoci nám, čehož jsme si moc vážili. Nejen s ním, ale i s našimi dalšími brankáři výborně pracoval trenér Jiří Sklenář. Z osmnácti zápasů základní části odchytal Tomáš patnáct, a jestli mu jeden nevyšel, tak na to měl právo, protože byl naší obrovskou oporou. Nechtěl bych chválit ale jen jeho, o ten úspěch se zasloužil celý tým, který vytvořil skvělou partu, která byla pro ten náš úspěch také velice důležitá.

Co další hráči? Například Jonáše Jobánka, Michala Šilhavého a Matěje Halíka si v závěru sezony vybrali do zápasu trenéři juniorky.
Každý hráč dostal před sezonou v týmu svoji roli a mohl se vytáhnout do prvních dvou pětek. Už vloni hrál velmi dobře Jonáš Jobánek, který pokračoval ve výrazném progresu, což pak také přineslo zájem Třince. Letos se hodně posunul i Matěj Halík nebo Radim Hradil. Kluky se nám podařilo přesvědčit, že oni teď budou ti lídři. Stejně tak Michal Šilhavý, Miroslav Štíbr nebo Vladimír Brázda. Samozřejmě se nedá hrát bez zadních řad, takže je nutné vyzvednout i obranu. Většinu sezony jsme museli odehrát na pět beků, takže klobouk dolů před Janem Billou nebo i Adamem Holíkem. A nesmím zapomenout ani na mladé hráče. David Buršík, Tobiáš Kuchta, Adam Tomiga a Marian Koblížek podávali také skvělé výkony.

V následující skupině o play-off jste narazili i na další týmy. Jak se vám hrálo proti soupeřům zvučnějších jmen, kterými byli například Sparta Praha, Liberec, Plzeň, Mountfield HK či Mladá Boleslav?
Bylo to pro nás zase něco nového. Se soupeři jsme se v rámci úspor vždy domluvili na spojení zápasů, takže jsme jich třeba nejprve v sedmi dnech odehráli pět. Pak bylo delší volno a po čtvrtečním utkání jsme v dalších týdnech vždy vyrazili na víkendový trip. Myslím si, že až na dva zápasy, ve kterých nám to ujelo, jsme byli důstojným soupeřem. Na soupeře jsme byli vždycky nachystaní, což byla po celou sezonu práce Davida Kudělky, který společně s Jiřím Sklenářem připravoval klukům video. Některá vítězství byla i hodně cenná. Například v Litvínově, Chomutově a v Mladé Boleslavi. Doma jsme odehráli velmi solidní utkání s Libercem a nesmím zapomenout na Spartu. Ta k nám přijela kompletní a my jsme vyhráli na nájezdy. To už stabilně chytal Petr Žurek, který převzal post brankářské jedničky a vedl si velmi dobře. Možná mohlo být těch bodů více a ještě by tak byla šance přeskočit šestnáctý Chomutov, ale nikdo na nás netlačil, abychom udělali play-off. To by byla pomyslná třešnička na dortu. Nejdůležitější bylo udržet extraligu i pro příští sezonu.



Postupně jste v závěru sezony dali příležitost i mladším hráčům ročníku 2005 a 2006. Ukázalo vám to něco směrem k další sezoně?
Rozhodně jsem pro, dát mladým hráčům šanci, ale musí si ji svými výkony zasloužit. Tobiáš Kuchta je hráčem ročníku 2005 a už vloni ukazoval, že na to má, proto byl od začátku v našem kádru. Hodně jsem sledoval v sezoně zápasy deváté třídy a přiznám se, že jsem byl dost zklamaný. Výkony některých hráčů byly hodně za očekáváním. Naše představa byla taková, že si těch mladších hráčů z „devítky“ vytáhneme více. Od prosince k nám přišel už stabilně hrát obránce David Svozil (ročník 2006), který snad jako jediný ukázal, že si místo v extraligovém dorostu v příští sezoně zaslouží. O to více o něj musí všichni ostatní zabojovat a prokázat výkonnost, která je pro extraligu potřeba.

Co jste říkal na náhlý konec sezony, který zapříčinila nemoc COVID-19? Pro dorost jste chystali něco navíc a A-tým měl před sebou play-off, na které se nejen hráči, ale i skvělí fanoušci hodně těšili.
Zdraví sice máme jen jedno, ale mrzelo nás to dost. Co se týče dorostu, chtěli jsme důstojně odehrát zbylá dvě kola a společně se sponzory a představenstvem klubu jsme připravili klukům odměnu za záchranu extraligy – týdenní zájezd do Švédska. Na přelomu března a dubna jsme tam měli dohodnuté čtyři zápasy s Färjestadem, Frölundou, Jönköpingem a ve Stockholmu. Navíc jsme ještě měli zhlédnout jeden zápas tamní nejvyšší soutěže Elitserien a trochu se podívat po Švédsku i mimo hokej. Bohužel k tomu kvůli pandemii koronaviru nedošlo. Touto cestou mohu alespoň všem klukům, kteří se na záchraně extraligy podíleli, poděkovat. Byla to super sezona. V kabině se vytvořila parta, která táhla za jeden provaz a šla krok po kroku k vytyčenému cíli. Velké díky patří i celému realizačnímu týmu dorostu, včetně trenéra brankářů Jiřího Sklenáře a skills kouče Víta Černohouse a především představenstvu klubu a celému vedení HC ZUBR Přerov, které po celou sezonu klukům umožňovalo nadstandardní podmínky. Rád bych poděkoval i rodičům hráčů za spolupráci.

Stejně tak jsem těžce nesl situaci kolem áčka a juniorů. Obě kategorie měly sezonu parádně rozehranou a všichni jsme doufali, že letos dojdou hodně daleko. Nejen fanoušci, ale i partneři a všichni okolo hokeje by si to zasloužili. Věřím tomu, že ještě v těchto dnech by naše áčko hrálo a zimák by praskal ve švech. Je to rána hlavně pro hráče a management, protože ty finanční ztráty rozhodně nebudou malé. Musíme se s tím zkrátka porvat. Od áčka až po ty nejmenší jsme jedna velká hokejová rodina a proto musíme být pospolu. Takhle to tady funguje spoustu let a společně to určitě překonáme.

Z vašeho osvědčeného realizačního týmu během léta vypadl trenér Petr Školoud. Jak jste zvládal sezonu bez svého dlouholetého parťáka?
S Petrem Školoudem jsem spolupracoval posledních deset let. Na konci loňské sezony už avizoval, že bude končit a zůstane pouze v představenstvu klubu. Z důvodu pracovního vytížení už to čím dál hůře zvládal. Posunul se na vyšší pracovní pozici, každý den dojížděl z Brna a do toho si ještě dodělával školu. Řekl nám to narovinu, že v této sezoně už s námi nebude, ale i přesto se hodně zajímal o dění a měl obrovský zájem na tom, aby všechno klapalo a udržení extraligy se nám podařilo. Stále si často voláme.


Trenér Aleš Verlík společně s bývalými přerovskými hráči a kamarády na oslavě sedmdesátých narozenin Lubomíra „Sártyho“ Plisky.
Spoustu let jste spolupracoval také s Lubomírem „Sártym“ Pliskou, který byl ikonou přerovského hokeje, ale na konci února bohužel zemřel. Jak moc vás to zasáhlo?
Bylo to pro mě velice smutné. „Sártyho“ jsem poznal, když jsem do Přerova přicházel. Tenkrát jsme se ale nevídali každý den. Byl to člověk, který dlouho působil jako kustod u áčka a později přešel k mládeži, takže v posledních letech už jsem s ním na zimním stadionu trávil spoustu času. Jestli to bylo předtím u mužů a pak u dorostu nebo juniorů, vždycky se snažil hráčům dělat ten nejlepší servis. Nezapomenu na jeho fórky, které měl. Byl to zarytý sparťan. Stejně tak zarytý měl i svůj režim – cigárko, kafíčko, noviny a pivečko. V poslední době už ale na tom byl se zdravím hůře a hůře. Za poslední tři roky prodělal dvě operace očí, měl tříselnou kýlu a během vánočních svátků navíc prodělal mrtvici. Pravidelně jsem ho navštěvoval v nemocnici na neurologii a poté i na LDN, ale později mu začaly selhávat orgány, až přišel ten osudný den. Chtěl bych poděkovat všem kamarádům, fanouškům, bývalým hráčům, klukům z dorostu a z juniorky, kteří přišli na pohřeb a připravili mu opravdu důstojné a krásné rozloučení. Určitě nás tam nahoře pořád sleduje a fandí nám.

Na zimním stadionu trávíte spoustu času nejen jako hlavní trenér dorostu, ale také jako sekretář klubu, který pravidelně řeší záležitosti se svazem i s provozovatelem stadionu. Jak to zvládáte?
Všichni, co mě znají, tak ví, jaký jsem. Den má 24 hodin a já se tím řídím. Člověk přijde ráno do práce a musí řešit spoustu věcí nejen kolem dorostu a dalších kategorií, ale i co se týče svazu a stadionu. Třeba s firmou Sportoviště Přerov, která stadion provozuje, chceme hodně spolupracovat. Tady žijeme, tady vyrůstáme a chtěli bychom, aby to zázemí bylo pro nás všechny co nejlepší. Aby k nám třeba zase jezdily na kempy reprezentace. Vloni už se připravovala rekonstrukce šaten, která letos měla začít, ale bohužel byla odložena. Je to velká škoda. Přímo na stadionu jsou podmínky přijatelné, ale chtělo by to novou rolbu. Co se týče šaten, tam už je ten stav nevyhovující. Se Sportovištěm jsme se prozatím alespoň dohodli, že se udělá to nejnutnější, abychom po návratu k tréninkům měli šatny vymalované a z části opravené.

Máte už nějaké informace k nové sezoně? Budete dál u kormidla extraligového dorostu Zubrů?
Sezona byla předčasně ukončená a k té nové zatím není téměř nic. Soutěže se nedohrály, což má řešit Výkonný výbor svazu v půli dubna. Takže uvidíme, jak to bude vypadat. Co se týče Extraligy dorostu, tam si osobně myslím, že by to byla vražda, kdyby šest klubů poslali dolů. Ještě zbývala dvě kola nadstavby a měla se pak odehrát skupina play-down. Už vloni svaz podrazil naši juniorku společně se Vsetínem a Havířovem, takže tento krok zřejmě raději neudělá a bude se v nové sezoně hrát ve stejném počtu. Juniorka bude asi ještě zajímavější. Končí Salzburg a čtyři týmy zůstaly ve hře o postup. Snad se najdou nějaká rozumná řešení.

Co se týká našeho dorostu, znovu nás čeká velmi těžká sezona. Samozřejmě s hráči jsme neustále v kontaktu. Od trenéra Tomáše Tomigy mají tréninkové plány, ale je rozdíl trénovat samostatně a společně jako tým. Je pravděpodobné, že si vzhledem k mému zdraví s Davidem Kudělkou u dorostu vyměníme role. Za posledních pět let jsem prošel a překonal řadu zdravotních obtíží. Rozhodně však neutíkám z boje. Se sportovním manažerem Vladimírem Kočarou už jsme tak dohodnuti. David si pozici hlavního trenéra zaslouží a já mu rád budu pomáhat. Hlavně ať jsme všichni zdraví a postupně se zase vrátíme k hokeji, který všichni milujeme. MEO forever!