Z Poruby jste si odvezli první venkovní bod. Lze ho – s ohledem na průběh zápasu, kdy jste prohrávali 1:4 a 3:5 a vyrovnávali jedenáct sekund před sirénou – považovat za úspěch?
Bod bereme. Nedá se říct, že je úplně super, ale můžeme s ním být spokojení. Vyrovnali jsme pár vteřin do konce. Prodloužení jsem bohužel nehrál, byl jsem už v šatně, měl jsem nějaké potíže. Neviděl jsem tak, jak to kluci zahráli. Podívám se na to asi až na videu. Co jsem ale pak slyšel v kabině – i z úst trenérů –, byla to škoda. Možná jsme se až moc zbytečně hrnuli za gólem. Možná jsme mohli počkat, až skončí prodloužení, a mohli jsme zápas nechat dojít do nájezdů. Tam bychom po dalším bodu sahali asi víc, než Poruba.
Doma jste vyhráli všechny tři dosavadní zápasy, na hřištích soupeřů je ale situace opačná. Proč vám to tam zatím tolik nejde?
Nevím. Možná jsme venku víc ustrašení a začínáme hrát, až když nám „teče do bot“. Bylo to tak v Jihlavě a více méně i v Šumperku, kde jsme si mysleli, že to možná půjde samo. Šumperk ale všem týmům, co proti němu hrají, ukazuje, že na začátek sezony je dobře připravený. Proto jim to tak sedí.
Ve středu jste dvakrát během druhé třetiny inkasovali při vlastní přesilové hře. Za celou loňskou sezonu se vám to stalo jednou – ve čtvrtfinále play-off právě proti Porubě. Letos jste už v početní výhodě dostali tři góly. Co za tím stojí, proč přesilovky haprují?
Bavíme se o tom, vymýšlíme, trénujeme. Snažíme se v přesilovkách nějaké věci změnit. Na první pohled to vypadá, že to funguje. Třeba proti Vsetínu se zdálo, že bychom mohli mít dobré přesilovky. Něco tomu ale pořád chybí. Je to ohromná škoda, trochu nás to svazuje. Loni nám to tam v přesilovkách padalo, je to rozhodující část zápasu…. Spoustu utkání v minulé sezoně jsme rozhodli právě jenom přesilovkami. Bohužel, teď nám prohrávají zápasy. Uvědomujeme si, že nám to při přesilovkách neklape. Musíme na nich ještě více zapracovat, více se o nich bavit, více ještě některé věci vymyslet. Nebo jestli trenéři udělají nějaké změny… těžko říct. Další věc je, že se nám rozpadla druhá lajna, která měla hrát přesilovku… Je to pro nás teď těžké.
Celkově to asi chce zapracovat na situacích, kdy se hraje v nerovnovážném stavu. Při hře pět na pět jste v Porubě dostali jen jeden gól (reálně byly góly z této situace dva, druhý ale přišel sekundu po skončení oslabení – pozn. red.)…
Za sebe říkám, že přesilovky jsou teď tím nejhorším, co nás může potkat. Hra pět na pět je dobrá. Oslabení máme v některých utkáních až moc, z čehož zákonitě vzejdou nějaké obdržené góly. Ale na těchto věcech se musí opravdu pracovat. Na přesilovkách i oslabeních. Početní nevýhody teď nehrajeme úplně špatně. Někdy stačí jedna blbá střela a máme to tam. Pak se statistiky obracejí. Zdůrazňuji však, že naším největším kamenem úrazu jsou momentálně přesilovky. Na nich musíme nejvíce pracovat.
Góly? Nic do Zlaté helmy, ale počítají se
Může vás vyrovnávací branka Matěje Svobody jedenáct sekund před koncem třetí třetiny nakopnout do dalších venkovních střetnutí?
Pokaždé, když se tým dokáže vrátit do zápasu i za tak nepříznivého stavu, jako bylo 1:4, pomůže to. Ukazuje to, že umíme hrát až do konce. Musíme to umět jak dopředu, tak dozadu. I kdyby platil stav 1:0 a prohrávali jsme, musíme se kromě tlaku do brány naučit také góly nedostávat. Vyrovnání těsně před koncem nás může posunout v dalším utkání. V něm by bylo dobré začít tak, jak jsme dohrávali v Porubě. Aktivně, nebát se. Ve středu jsme sice dali první gól, což bylo pozitivní. V tu chvíli jsme ale možná až moc mysleli dopředu. Poruba nás pak v některých momentech tlačila, zbytečně jsme se dostávali pod tlak, z kterého pramenilo vyrovnání. Ve druhé třetině to zase bylo nahoru dolů, ovšem pro nás až moc dolů.
Za stavu 1:4 jste si vzali oddechový čas, co vám trenéři říkali?
Spíš to byla možnost, abychom si odfrkli hlavami, trochu se uklidnili. Celkem rychle nám to tam napadalo, při time-outu jsme se na chvíli zastavili. Řekli jsme si, že se musíme vrátit k jednoduchým věcem. Každý zápas se bavíme, že bychom měli začínat od jednoduchých maličkostí. Potom si člověk podle vývoje utkání může dovolit víc a víc. Ale my musíme začínat jednoduchostmi, nepropadat, nepouštět soupeře do přečíslení. V Porubě jsme se bavili, že nás snadno přeskakovali a dostávali se do přečíslení dva na jednoho, tři na dva. Bylo toho moc, takových věcí se musíme vyvarovat.
V den zápasu jste oslavil 31. narozeniny. Nadělil jste si k nim dárek v podobě dvou gólů, už se vám to někdy předtím povedlo?
Abych pravdu řekl, úplně nevnímám, jestli mám narozeniny, svátek. Nebo že by měla manželka nebo dcera narozeniny. Úplně se na to neupínám. Když pak ale lidi píšou, že by bylo hezké oslavit narozeniny gólem či bodovým příspěvkem, potěšilo mě to. Trefil jsem se poprvé v sezoně, snad na to navážu. Člověku se hned hraje lépe, když udělá nějaký kanadský bod. Jenom mě mrzí, že se to nakonec nedotáhlo do vítězného konce. Vedli jsme, pak jsme prohrávali 1:4, ale dokázali jsme se do zápasu vrátit. Byla by to třešnička na dortu, i kdyby to mělo být v prodloužení nebo na nájezdy.
K oběma trefám – v kariéře jste již jistě zaznamenal náročnější…
Matně bych musel vzpomínat, že bych dával takové branky (úsměv). Většinou se na góly naopak dost nadřu. Teď mi to tam kluci hodili a měl jsem před sebou v podstatě prázdnou bránu. Není to nic do Zlaté helmy, ale na to se pak nikdo nekouká (úsměv).
Body se odrazí, až se tabulka začne trhat
Od přípravy máte v útoku s Romanem Pšurným nového parťáka – Jana Süsse. Jak vám to zatím jde?
Jsem spokojený, Süssák je dost aktivní dobředu. Hodně bruslí, což nám s Pšurkou vyhovuje. Vždycky potřebujeme někoho, kdo se vepředu udrží. Honza má navíc dobrou střelu, hlavně bekhend. Snažíme se mu to dávat právě na bekhend, aby to tam házel a dával góly.
Výsledky máte zatím jako na houpačce, výhra střídá prohru. Je to i důsledek toho, že mužstvo prošlo po letech výraznější obměnou?
Nemyslím si, že bychom si potřebovali sednout. Pořád jsme však teprve na začátku sezony, odehráno je šest kol. Furt je to čerstvé. Máme tři výhry a tři prohry. Pořád to není nic hrozného, že bychom měli přemýšlet nad sestupem. Kolují některé věci, že se prohraje a hned přichází: ježišmarjá, bacha, sestup. Tak to rozhodně není. Musíme udržet pevné nervy, zachovat chladnou hlavu a nepřemýšlet nad postavením v tabulce. Je potřeba se soustředit na každý jednotlivý zápas v každém chtít zvítězit. Jsme tak nastavení, s tím jdeme pokaždé na led. Momentálně je jedno, jestli jsme první nebo poslední. Musíme postupně sbírat body. Odrazí se to až později, až se to začne trhat, ne hned teď.
Celkově nehrajeme špatně, noví kluci do týmu zapadli dobře. V částech některých minulých zápasů nám možná ubíralo sil a energie, že jsme měli hodně zraněných. Hráli jsme na tři lajny. Věřím, že až se nám vrátí tři čtyři hráči – Kuba Svoboda, Hermoš, Kubišta – zase nám to může dát pozitivní impuls.
O víkendu máte volné kolo, čili ideální prostor pro doléčení šrámů…
Sice jsme si kolikrát říkali, že bychom ze začátku sezony víc hráli třikrát týdně. Že nám tam i ten pondělek chybí. Na druhou stranu, jak jsme teď přišli o pár kluků kvůli zraněním a nemocem, je nás víc, co volno uvítáme. S trenéry jsme se domluvili, že si uděláme volné pátek a sobotu. Abychom začali už v neděli a nechodili na led až v pondělí. Chceme být stoprocentně připravení do pondělního, úterního tréninku a pak ve středu na zápas. Věřím, že na středu budeme odpočatí a nachystaní na sto dvacet procent.
