To utkání muselo diváky bavit. I když šlo jen o přípravu, zvířecí souboj rysů a Zubrů nabídl rovnou deset branek. O třetí z nich na straně hostů se postaral právě Dobša. Při gólové oslavě v klubku modrožlutých dresů si pak mohl oddechnout. První trefu seniorské kariéry už má za sebou. „Konečně jsem se prosadil. Jsem za to moc rád," nezastírá rodák z Břeclavi, kde také udělal první hokejové krůčky.

K důležitému okamžiku každého hokejisty mu výrazně pomohly zkušenosti. Ne však jeho, nýbrž matadora Josefa Hrabala. Pozici pro vstřelení branky nachystal o takřka patnáct let mladšímu spoluhráči jako na zlatém podnose. Průnikem rozevřel soupeřovu obrannou formaci a z mezikruží lehounce předal kotouč bekhendem doleva. Dobša pálil z voleje do odkrytého kouta brány. Někdejší Zubr Juraj Šimboch se k levé tyči přesunoval marně.

„Je to velká zásluha Pepy," přikyvuje šťastný zakončovatel. „Všechno odstartovalo už tím, že Dany Indrák vyhrál v útočném pásmu buly. Pepa si pak za kruhy vzal puk, naznačil střelu a gólman mu klekl. Přihrával mi do prázdné branky,“ shrnuje forvard, který do Přerova přišel v žákovském věku.

Poblíž historické hranice Moravy a Slezska přispěl k hotovým gólovým hodům. Na jejich uskutečnění stačila jediná dvacetiminutovka. Předchozí dvě byly na branky naopak skoupé. „Ze začátku to bylo takové opatrné. Jak ale ve třetí třetině padl první gól, nastala změna. Na obou stranách se to otevřelo a začalo to tam padat,“ vysvětluje Dobša a odmítá, že by se Hanákům nechtělo vracet do obranného pásma. „Inkasované góly nás ale mrzí. I když to jinak bylo dobré, chtěli jsme dostat maximálně jeden až dva," přiznává hráč, který v přerovském klubu působí spolu s mladším sourozencem.

A co jej první trefa bude stát? „Vůbec netuším, tohle je dotaz na pokladníka Ďolíka. Něco tam ale asi bude, nějaká svačinka nebo pokuta,“ očekává s úsměvem David Dobša.