ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Děti se nesmí bát udělat chybu, podotýká kouč druhé až páté třídy Vít Černohous

Děti se nesmí bát udělat chybu, podotýká kouč druhé až páté třídy Vít Černohous
P ř e r o v – Pracoval s malými Zubříky i s hráči A-týmu. Trenér Vít Černohous má za sebou pernou, ale vydatnou sezonu. Posunul v ní jak sebe, tak své svěřence. Bez rozdílu věku. Oddych si nedal ani teď – v době plné omezení spojených s koronavirem. Nejen pro přerovské hokejisty doma vymýšlí videovýzvy zaměřené na zlepšování dovedností. Závěrečné foto: Jiří Zaňát

V loňském rozhovoru jste uvedl, že s ročníkem 2009 – tedy s letošní pátou třídou – máte rozdělanou práci. Jakou?
Tréninkově kluci již spadali do skupiny „C“ (trénovali v podstatě jako nejmladší žákovská kategorie, pozn. red.), takže zase udělali krok dopředu. Na těchto trénincích se už objevovala specifičtější cvičení, než v kategorii od druhé do čtvrté třídy, kde byli rok předtím. V tomhle ohledu to bylo pro kluky něco nového a velmi přínosného. Co se týče zápasů, tak jsme pokračovali v nastoleném trendu, který se tu snažíme držet. Například rotace postů, aby se kluci naučili hrát a zažívat herní situace i z jiných pozic a stali se tak komplexnějšími. Věřím tomu, že jim to pomůže do dalšího rozvoje.

Také jste zdůraznil, že vám záleží na tom, aby děti byly lepší a lepší. V čem jsou lepší po této sezoně?
Opět jsme se samozřejmě snažili zapracovat na základních věcech a postavit tak pevné základy jakéhosi „domečku", na kterých pak děti budou stavět ve starších kategoriích. Tento rok jsme udělali trochu jinou formu tréninků, z menšího prostoru jsme se přesunuli na skluzová cvičení po celé délce hřiště a do toho jsme si zasazovali dovednosti, které jsme potřebovali. Zvětšili jsme také četnost soutěžních cvičení, kde se neustále o něco soutěží. Jeden chce být lepší jak ten druhý. Tyto prvky se nám pak viditelně vracely v utkáních, kde jsme najednou byli zvyklí nahánět hráče do té doby, dokud jsme mu nevzali puk z hokejky. V tomto bychom chtěli pokračovat a zase přidat i něco navíc. Ovšem děti jsou kreativní, nebojí se chybovat, nebojí se zkrátka hrát hokej a to je podstatné.

Jak vůbec celkově hodnotíte sezonu z pohledu druhé až páté třídy?
V těchto kategoriích se vůbec nebavíme o výsledcích a už vůbec podle nich nehodnotíme sezonu. My svým způsobem chceme, aby se hráč na ledě nebál udělat chybu. Učíme děti, že chyba v herní situaci není špatná. Každá chyba nás posouvá dál. Kluci nejsou pod tlakem trenéra, že nesmí ztratit puk. Pak by se báli hrát a cokoliv s pukem vymýšlet. Negativně by to ovlivnilo celý jejich hokejový růst. V tomto já osobně vidím posun, že děti se nebojí být kreativní, hrát s pukem a prostě si užívat hru jako takovou. Každopádně věřím, že se děti na zimák každý den těšily a to je to hlavní. V případě, že se dítě na zimní stadion těší, na prostředí, trenéry, kamarády nebo na led jako takový, tak se bude o hodně rychleji zlepšovat v dovednostech, které se na tréninku nebo zápase učí. Na nás trenérech záleží i vytvoření pozitivního a příjemného klimatu. Chtěl bych poděkovat všem trenérům a vedoucím u těchto kategorií za skvělou práci.

V říjnu jste se s páťáky byli podívat na otevřený trénink Philadelphie a Chicaga v O2 areně. Jak to kluci vnímali?
V první řadě bych velice rád poděkoval paní učitelce Ivě Procházkové (vyučující na ZŠ Želatovská, pozn. red.), která celou akci vymyslela, zorganizovala a klukům připravila neskutečný zážitek. Do Prahy jsme cestovali vlakem a po příjezdu šli do Síně slávy Českého hokeje. Navštívili jsme také fanzónu před arenou, kde bylo nachystané super vyžití. Poté jsme se přesunuli do O2 areny na otevřený trénink klubů z NHL. Všichni, včetně nás dospělých, jsme sledovali každý moment na ledě a snažili si tu akci maximálně užít. Měli jsme možnost vidět nejlepší hráče na světě na vlastní oči, to se nepoštěstí každý den. Kluci si to budou pamatovat celý život. Tak jako já, když jsem stejnou akci zažil jako žáček ještě v Liberci.

Jak byste se ohlédl za modelovým tréninkem malých Zubříků o přestávce únorového domácího zápasu A-týmu s Českými Budějovicemi?
Tohoto zápasu se účastnily děti ročníku 2012, tudíž prvňáčci a druháčci. Co se týče příprav na toto exhibiční utkání o přestávce zápasu A-týmu, největší příprava byla na závěrečnou oslavu a děkovačku pro fanoušky. Děti určitě nervozitu měly, ale vše, na čem jsme se domluvili, klaplo do puntíku. Měl jsem trochu obavu, že až uvidí tolik lidí, zapomenou na pokyny. Ale to se nestalo. Dostaly obrovskou pochvalu, jak vše zvládly. Tyto přestávkové programy jsou samozřejmě časově omezeny, takže se nesmí zdržovat a vše musí proběhnout hladce. Děti mají krásný zážitek a vzpomínku, určitě bychom chtěli v následující sezóně akci zopakovat. Cílem takové akce bylo zaprvé připravit zážitek pro naše nejmenší hokejisty a hokejistky, ale také měla sloužit jako určitá propagace a ukázka práce s mládeží. Aby lidé viděli, co všechno už dokážou prvňáčci. Věřím tomu, že jsme i pár rodičů a dětí, kteří tuto akci viděli, oslovili k tomu, že se třeba přihlásí k nám do přípravky. Co se ohlasů týče, byly samozřejmě velice pozitivní, za což jsme moc rádi.

Jak sezonu nejmladších kategorií Zubrů ovlivnila pandemie koronaviru?
Děti v těchto kategoriích skončily ze dne na den a bylo po sezoně. Na konci každé sezony máme v plánu turnaje pro každou kategorii. O to jsme tím pádem přišli. Je to samozřejmě velká škoda, ale je to „jen“ hokej. V tu chvilku musel jít sport stranou. Myslím, že nejen děti, ale všichni si uvědomíme, co vlastně máme. Kolikrát si toho v tom každodenním životě ani tolik nevážíme. Vím, je to zlá doba, ale já osobně se na tom snažím hledat pozitivní věci. S dětmi napříč kategoriemi jsme začali dělat různé výzvy a domácí úkoly, což mělo super odezvu. Chtěl bych s tím pokračovat i v sezoně. Já osobně už se těším na začátek sezony a věřím tomu, že takto to mají i děti. Věřím, že všichni budeme plní elánu do dalších tréninků a zápasů.

Jakým způsobem vlastně myšlenka na tréninková videa na sociální sítě Zubrů vznikla?
Chtěl jsem vymyslet tréninkovou náplň nejen pro nejmenší hokejisty, ale i pro další kategorie, fanoušky, rodiny. Čím víc lidí se zapojilo, tím lépe. Nad koronavirovou dobou stále visí řada otazníků a především děti potřebují něco, čím by se mohly zabavit. Jejich rodiče musejí chodit do práce nebo mají jiné starosti. Jsou rádi, když se pro děti vymyslí nějaká zábavná činnost. Rozhodl jsem se jim dát inspiraci. Všiml jsem si, že podobné věci rozjíždění i v jiných klubech. Se sportovními aktivitami, kterým se lze věnovat doma, přišel také svaz. Vše jsem konzultoval s ostatními trenéry, vzájemně spolu komunikujeme, inspirujeme se. Chceme děti udržet v pohybu. Dát jim motivaci jen doma neležet na gauči. Díky videím se mohou porovnávat s ostatními hráči, kamarády nebo i rodiči. Času je teď dost, tak proč ho si užitečných způsobem nezkrátit?

Oslovila hráče videa? Zareagovali na ně?
Reakce jsou jen kladné. Došlo mi hodně videí jak od dětí, tak od rodičů. Do cvičení se pustili s velkou vervou. Přiznám se, že takovou zpětnou vazbu jsem vůbec nečekal. Na sociálních sítích klubu zhlédlo videa spoustu lidí. Snad je alespoň na chvíli zabavila, odpoutala od nudy. Během sezony bych na ně chtěl navázat dalšími výzvami pro hráče. Větší pohyb musejí mít pořád. Nejen hodinu na zimáku, ale také doma. Výzvy je obohatí, stejně jako mě obohatila tvorba těch videí. Nebyl to úplně špatný nápad (úsměv).

Dočkají se nejen hokejisté Přerova v dohledné době dalších videovýzev?
Jediné, co můžu ohledně výzev slíbit, je to, že jak něco objevím, inspiruji se nebo mě něco napadne, budu se snažit ještě nějaké video vytvořit.

Challenges Víta Černohouse

Neangažoval jste se však jen u mládeže, ale také u A-mužstva. Jak k tomu došlo?
Na začátku sezony mě oslovil Vladimír Kočara s tím, že v A-týmu dostanu další trénink prostor pro věci, v kterých jsem se začal víc a víc vzdělávat ať už formou seminářů, nebo i tréninků na ledě s ostatními trenéry. Jedná se o individuální dovednosti. Po prvním tréninku jsme si sedli a shodli se na tom, že budeme pokračovat celou sezonu. Nikdy předtím jsem s tréninkem dospělých neměl zkušenost a byla to pro mě obrovská výzva. Ani chvilku jsem neváhal. Za práci u A-týmu jsem vděčný, je to velký impuls do další práce. Musím také říct, že všichni hráči se chovali maximálně profesionálně. Bylo to pro ně něco nového a dá se říct, že to vzali za své. Jejich kladná odezva mi začátek, než jsme se poznali, hodně ulehčila a nadchla mě do dalších tréninků.

Můžete konkretizovat, co jste s hráči A-týmu piloval?
Měl jsem na starost individuální rozvoj hráčů v útočné fázi. Postupně jsme nabalovali tyto dovednosti na sebe a upravovali si je i dle situací, které nastaly v předchozím utkání. Nejvíce jsme se zaměřili na střelbu, změnu střeleckých úhlů, přechod jeden na jednoho, řešení situací dva na jednoho nebo i vstup do útočného pásma. Na začátku toho všeho jsem hráčům připravil prezentaci plnou videí, aby věděli, proč se na danou dovednost budeme zaměřovat a co jim to přinese v zápase. To je pro ně to hlavní – aby věděli, proč. V prvních zápasech se pár těchto věcí objevilo a kluci zjistili, že to opravdu funguje a může jim to pomoct. Zároveň s tímto jsem začal sledovat všechny zápasy a hledal si momenty, které jsme pak společně s Jirkou Sklenářem nachystali na videu. Hráči je dostali buď ihned po zápase, nebo na druhý den. S blížícím se play-off, které se bohužel neodehrálo, jsme pracovali spíše na situacích, které by vznikaly častěji v této fázi sezony a mohly by rozhodovat o důležitých momentech zápasu. Tečování, clonění a celkově pohyb a reakce v předbrankovém prostoru. Tomáš Sýkora měl zase na starosti vhazování a další věci, které se nám prolínaly. Spolupráce s celým realizačním týmem A-týmu byla výborná, bral jsem to jako velkou školu.

Co vám tato „škola“ dala?
Obrovská zkušenost, impuls a motivace. To je asi to hlavní, co mi to dalo. Stejně jak jsem se snažil já něco hráče naučit nebo je zdokonalit, tak i oni zároveň učili mě. Měli hodně dotazů, vyžadovali videa a hodně jsme řešili konkrétní situace, jak je viděli hráči na ledě a jak jsem je viděl já. Tohle mě hrozně bavilo. Na těchto dovednostech je potřeba pracovat neustále, i proto jsme se domluvili, že budu hráčům k dispozici už v letní přípravě a pak v celé další sezoně.

Jen u mužů ale v příští sezoně nezůstane, nebo se pletu?
Mé působení by oproti této sezoně nemělo dostát žádných změn. S jedním podstatným rozdílem. Že budu k dispozici pro všechny kategorie jako skills kouč. Tuto tréninkovou část jsme začali dělat napříč ročníky víc než v sezoně předchozí a budeme na to chtít navázat a ještě to prohloubit. Z toho důvodu budu k dispozici kterékoliv kategorii. Bude to sice časově víc náročné, ale hodně se na to těším a věřím, že se zase posuneme dál.