>>> ONLINE PERMANENTKY <<<     POČET PRODANÝCH PERMANENTEK: CELKEM 259, PATRON 49 (stav k 30.6., 14:00)

Chance liga by měla být šancí pro mladé hráče, glosoval Miloš Říha a chválil Zubry

Chance liga by měla být šancí pro mladé hráče, glosoval Miloš Říha a chválil Zubry
P ř e r o v – Speciální host ozdobil zubří tour „Hokejky na pivu“. Na přátelské posezení s fanoušky ve vybraných hospodách a pivnicích dorazila také legenda přerovského hokeje, někdejší skvělý útočník a ostřílený trenér Miloš Říha. Akci si pochvaloval, stejně jako dobrou práci, kterou podle jeho slov odvádějí Zubři.

„Není náhoda, že Přerov skončil druhý v silné Chance lize, má tolik hráčů v extralize, reprezentacích a daří se mu vychovávat nadějné mladíky. Je to jeho odpověď ostatním klubům a nejvyšší soutěži,“ podotkl jednašedesátiletý Říha.

Jak jste se těšil na setkání s fanoušky přerovského hokeje?
Do Přerova se těším vždycky. Na hokej, mezi lidi. Máme společné zájmy, pravidelně se scházíme. Takové akce jsou důležité. Fanoušci se dozvědí, co přerovský hokej potřebuje, a klub zase od fanoušků získá důležitou odezvu. K hokeji v Přerově neodmyslitelně patří Pivovar ZUBR, což jde vidět právě i na těchto setkáních u piva.

Co jako přerovský rodák a patriot říkáte na výkony Zubrů v minulé sezoně?
Od začátku, co přerovský hokej začal být na úrovni první ligy, přicházely vždy po několika letech vlny, kdy se hrála baráž o extraligu. Loňská sezona byla velmi dobrá, jedna z vůbec nejlepších. Nejde o náhodu, že se Zubři dostali na druhé místo v hodně silné soutěži. Stejně jako není náhoda, že mají tolik hráčů v extralize a v reprezentacích a vychovávají mladé talenty. Všechno je to odraz dobré práce lidí v klubu. Je to odpověď Přerova ostatním klubům a extralize. Dělá to dobře.

Překvapili vás mladí přerovští trenéři Vladimír Kočara s Jakubem Grofem (v pivnici U Labutě, kde rozhovor vznikal, byli 24. června na setkání s fanoušky přítomni stejně jako Říha – pozn. red.), co s týmem dokázali?
Znám je oba. Měli se od koho učit a učili se. Jako hráči kolem sebe měli dobré trenéry. Z Přerova vzešlo spoustu mladých trenérů, kteří měli kvalitu a chtěli se prosadit. Tito dva jsou ale takoví rozumnější, jsou na straně hráčů. Určitě jsou i přísní, ale nemůžu to úplně hodnotit, protože jsem neviděl konkrétní věci, přípravu, jak trenéři s hráči mluví. Jde ale cítit, že hráči je berou, stejně jako berou jejich rozhodnutí. Kdo je neplní, s tím se trenéři umějí rozloučit. Hlavně je pak důležité, že jsou pracovití.

Co říkáte na výkony teprve sedmnáctiletého Stanislava Svozila – odchovance Zubrů, kterého vyhlásili nejlepším extraligovým nováčkem?
Znám Standova dědu, hrávali jsme spolu. Jeho tátu jsem pak trénoval. Standu jsem měl v nominaci na Euro Hockey Tour. Bohužel, nevyšlo to. Jakmile jsem projevil zájem, měli o něj najednou zájem také trenéři všech ostatních reprezentačních výběrů. Od šestnáctky až po dvacítku. Mládež měla jednoznačně přednost, protože tam dostal víc prostoru, než by dostal u nás. Myslím si, že má čas. Pokud bude takhle pokračovat, mohl by se vypracovat. Záměrně říkám mohl. Čeká ho ještě dlouhá cesta, která není vůbec jednoduchá. Dá se rychle vylétnout nahoru, ale také rychle spadnout dolů. Viděl bych to na postupný progres. Pokud se prosadí jako lídr v osmnáctce a následně ve dvacítce, pak teprve můžeme mluvit o tom, že bude platným hráčem pro seniorský národní tým. Standa je teprve na začátku. Je hezké, že je z Přerova. Stejně jako je hezké, že ukázal, co v něm je. Ovšem pořád tam ještě vidím dost místa, aby se prosadil naplno.

Měl by se jako talentovaný mladík vydat do Kanady, nebo raději zůstat v Česku?
Bylo by důležité, kdy by tam odešel, jakým způsobem by tam odešel a kam by odešel. Pokud se začne prosazovat u nás, bude hrát v extralize a kluby či reprezentační výběry si jej nebudou přehazovat, bylo by lepší, kdyby zůstal doma. Pokud však začne lítat z místa na místo a nebude mít čas na svou práci, bylo by lepší, kdyby se připravoval někde jinde. Myslím si ale, že pochází ze skromné rodiny. Jeho táta nedopustí, aby zvedl nosík. Spíš ho povede, aby byl skromný a pokorný. Především to pro něj bude dost důležité.

S národním týmem jste se těšil na mistrovství světa, které však zhatila koronavirová pandemie. Už z vás trochu opadlo zklamání?
Bude asi trvat dlouho, než ze mě opadne. Když jsme se chystali na šampionát ve Švýcarsku, byli jsme o rok zkušenější a víc připravenější. Byl jsem i v zámoří a s hráči tam mluvil osobně. Bylo pro mě překvapení, že nikdo tentokrát neřekl, že je zraněný. Všichni se chtěli zúčastnit přípravného kempu. Na papíře jsme měli osm brankářů, devatenáct beků a devětadvacet útočníků. Spíš nás bolela hlava z toho, že musíme postavit jen dvaadvacet hráčů. Proto mě mrzí, že Švýcarsko nevyšlo. Měli bychom obrovsky silné mužstvo a větší zkušenosti. Věřím, že by mistrovství dopadlo lépe, než dopadlo před rokem.

Jak to vypadá s vaším dalším angažmá? Hovořilo se o Kazachstánu….
Řekl bych, že i když jsem tam byl nějakým kandidátem, jednalo se spíš o „boom" od novinářů. Už jsme si to vysvětlili, stalo se mi to už asi poosmé. Žádné dohody nebyly, a přesto vznikla informace, že jdu do Kazachstánu. Pro trenéra i kluby je tohle spíš negativní. Kluby si potom myslí, že se jim přes noviny nějak nutíte, a přestanou s vámi komunikovat. Podle mě to byla negativní reklama.

Jak to tedy momentálně máte?
Všechno je pořád otevřené. Nejsem člověk, co by se někam nutil. Pokud by měl někdo zájem, nemám problém ještě pokračovat. Ovšem že bych někde zvonil nebo na to čekal, to ne.

Jak hodnotíte nový systém Chance ligy? Devatenáct účastníků, členitý průběh soutěže….
Je to rozhodnuté. Nejde proti tomu nic dělat, mužstva jsou s novým systémem ztotožněna. Čas ukáže, jak soutěž bude fungovat, jaký bude mít progres, jak bude silná. Také se ukáže, jestli v ní budeme vychovávat mladé hráče, nebo budou přicházet cizinci, nebo tam budou hrát zejména starší hráči. Podle mě by Chance liga měla být hlavně šancí pro mladé hokejisty. Aby každý tým měl alespoň dvě pětky mladíků, aby nám je starší hráči vychovávali. Pokud bude v Chance lize mužstvo se čtyřmi pětkami starších borců, tak k čemu? Uvidíme, všechno ukáže až čas.