Hodné dobré, možná až nečekaně dobré. Tak popisuje Daniel Indrák své pocity z maturitních zkoušek. Skládal je na přerovském gymnáziu Jana Blahoslava. „Čekal jsem horší výsledek, nakonec mi vyšly suprově,“ liboval si.

Než šel na věc, měl podle vlastních slov mírnou trému. Ne však kvůli sobě, spíš kvůli rodičům a svému okolí. „Chtěl jsem mít maturitu hned za sebou, abych ji nemusel dodělávat v září,“ komentoval devatenáctiletý centr.

Největší obavy z ruštiny

Maturoval ze čtyř předmětů. Třech jazyků – češtiny, angličtiny, ruštiny – a geografie. Na světově proslulou a rozšířenou řeč se neučil vůbec. U geografie si prošel několik ošidných otázek. „Žádnou z nich jsem si ale nevytáhl,“ oddechl si.

Za nejtěžší označil jazyk, který se na českém a moravském území hojně používal ve druhé polovině minulého století. Ruštinu. Učil se ji už od prosince minulého roku. Přiznal, že příliš neuměl. Vše nicméně zvládl dohnat. „Ruštiny jsem se bál nejvíc. Každopádně ve finále dopadla v pohodě,“ usmíval se Daniel Indrák.

Ruštinu si jako maturitní předmět zvolil místo dalších dvou cizích jazyků – němčiny a francouzštiny – matematiky, fyziky či chemie. A co tělocvik? „Z něj jsem maturovat nemohl, na škole jako maturitní předmět nebyl,“ vysvětlil.

Spolu s ostatními studenty středních škol a gymnázií dlouho napjatě čekal, jestli se maturita vůbec uskuteční. „Pořád se oddalovala. Sice bylo víc času na přípravu, ale příjemné to rozhodně nebylo,“ nezastíral přerovský rodák a odchovanec.

Knížku dokázal opravit

Spolehnout se mohl na ochotné učitele. Vše rádi vysvětlili, organizovali online hodiny a konzultace. Jakmile došlo k rozvolnění vládních opatření, připravovali čtvrťáky opět i ve škole. „Bylo nás sice méně, ovšem aspoň to bylo zábavnější,“ vyzdvihl Indrák.

Na didaktický test z češtiny se učil spisovatele od šestnáctého století až po současnost. „V průpravách vždycky bývali ti modernější," všiml si. „Nakonec tam však dali antiku, což jsem se snažil nějak natipovat,“ svěřil se a připustil, že řada maturantů mohla pohořet na identifikaci úryvku pocházejícího ze souboru povídek Jana Nerudy Povídky malostranské.

U ústní části maturity měl mladý forvard štěstí a vždy si vybral dobrou otázku. „Akorát v češtině u knížky jsem první tři minuty mluvil o úplně jiné. Popletlo se mi to, knížky byly podobné. Naštěstí jsem si své zaváhání uvědomil a dal to dohromady,“ vylíčil Daniel Indrák. „Mít maturitu je pro život důležité. Společnost se pak na vás asi dívá jinak,“ doplnil absolvent Gymnázia Jana Blahoslava Přerov.