ONLINE >>>

Na Přerovu si nejvíc cením práce s mládeží, sdělil Postava. Kvituje i propojenost s áčkem

Na Přerovu si nejvíc cením práce s mládeží, sdělil Postava. Kvituje i propojenost s áčkem
P ř e r o v – S mladším dorostem usiloval o medaili z mistrovství republiky, s juniorkou o postup do nejvyšší soutěže. A tomu už si stačil připsat premiérový soutěžní duel za A-tým v Chance lize. Brankář Michal Postava toho za bezmála šestileté angažmá u Zubrů zažil opravdu hodně. Prošel velkou částí jejich mládežnických kategorií a měl možnost důkladně poznat práci trenérů. Právě způsobu, jakým v hanáckém klubu pracují s mládeží, si rodák z Valašského Meziříčí velmi považuje. Stejně jako propojenosti juniorky s mužským celkem.

„Největší posun od doby, co za Přerov hraji, nastal u těch nejmenších. Dělá se řada akcí, kde se děti učí bruslit, k tomu klub spolupracuje s blízkou základní školou," vyzdvihl Postava, který by se v osmnácti letech rád více prosadil v A-týmu.

Letos uplynuly dva roky od památné jízdy mladšího dorostu Zubrů, která skončila těsně pod stupni vítězů mistrovství republiky. Měl jste při koronakrizi více prostoru si na tuto událost zavzpomínat?
Je to už nějaká doba. Šlo o asi nejlepší sezonu, jakou náš ročník měl. Škoda té hořké tečky (medaile Zubrům v posledním zápase proti Liberci unikla o pár minut – pozn. red.). Ale vzpomínám na to rád. A myslím si, že všichni ostatní také.

Podíval jste na fotky ze zápasů, nebo na záznam některého z nich?
Ne, nepřipomněl jsem si to tak. Ovšem ne kvůli tomu, že bych se na to nerad díval. Je to jeden z největších úspěchů. Konec nás mrzel spíš hned po utkání, ale postupem času jsme čtvrté místo brali jako úspěch.

Mrzela víc „brambora" na republikovém šampionátu, nebo letošní nedohraná sezona, kdy jste kvůli koronaviru přišli o možnost bojovat o postup mezi juniorskou elitu?
Za mě určitě nezisk medaile na „republice". Byla to sezona, kterou jsme si celou užili. Když jsme věděli, jaký kousek jsme od „placky", mrzelo nás to. Za uplynulou sezonu nás nic spojeného s výkonem mrzet nemusí. Nastalou situaci nemohl nikdo z nás ovlivnit. Že jsme byli postupově ti druzí, to už je věc, kterou my nerozhodneme.

Michal Postava v brance přerovského mladšího dorostu na mistrovství České republiky ve Vítkovicích v roce 2018. Snímek pochází z posledního střetnutí Zubrů s Libercem. Foto: Ronald Hansel (Juniorský hokej)

Administrativním rozhodnutím postoupil Havířov. Myslíte, že si postup zasloužil?
Co se týče hry, patřil Havířov k nejlepším týmům. I díky posilám, které mu během sezony přišly. Ale jak se říká, play-off je jiná soutěž. Stát se mohlo cokoliv.

Na Havířov jste však mohli narazit až ve finále, předtím byste v semifinále museli zdolat Vsetín.
To je pravda, nicméně si troufám říct, že bychom Vsetín porazili a pak hráli s Havířovem o postup.

Vnímáte vůbec letošní sezonu jako sezonu, když se nedohrála?
Jako sezonu to určitě beru. Měli jsme cíl soutěž vyhrát a postoupili daleko. Bohužel jsme měli smůlu tím, že jsme nešli do play-off z prvního místa. Uplynulou sezonu beru jako hodnotnou i z toho pohledu, že jsem poprvé v soutěžním zápase nastoupil za A-tým. To, že skončila, jak skončila, je už druhá věc. Všichni víme, že zdraví je na prvním místě. Jak to bylo v seriálu Lajna: ‚Někdy hokej prostě musí počkat.‘ (úsměv)

Měly minulá sezona a ta, v níž jste s dorostem bojovali na mistrovství republiky, něco společného?
Partu, v obou případech byla skvělá. V mladším dorostu jsme si sedli a kolikrát zůstávali na zimáku i hodinu po tréninku. V juniorce se většina z nás znala minimálně rok, protože trenéři chtěli využívat spíše hráče Přerova.

Michal Postava se holí natahuje po puku v prvním zápase čtvrtfinále REDSTONE Extraligy juniorů mezi Přerovem a Pískem. Hanáci porazili Jihočechy 7:2 a vykročili za výhrou v celé sérii. Foto: Hana Řezníčková

Jak vzpomínáte na svou listopadovou premiéru v seniorské soutěži?
Byl to dobrý zápas. Jediné, co mu chybělo, bylo vítězství (Zubři doma podlehli Slavii Praha 2:4 – pozn. red.). Určitě na to však budu vzpomínat rád. Byl to můj první soutěžní start za áčko. A doufám, že ne poslední.

Jak po utkání hodnotil váš výkon trenér brankářů Jiří Sklenář?
Po zápase jsme se spolu bavili, měli jsme i video. Na něm se rozebíraly jak dobré, tak špatné věci, které se daly řešit lépe.

Můžete být konkrétnější?
Co si pamatuji, dobrá věc byla, že jsem se snažil hodně sledovat hru, díky čemuž se mi ji docela dařilo číst. Na druhou stranu jsem mohl více komunikovat s obranou a být pozičně trochu víc vytáhlý v brankovišti.

Nebyly nedostatky způsobené nervozitou a neotrkaností ze seniorského hokeje?
Asi to trochu mohlo být tím, že šlo o můj první zápas. Je rozdíl sledovat hru z hlediště a pak z brány. Rozkoukával jsem se a některé věci se dařily méně. Řekl bych ale, že nakonec jsem to zvládl. Nikdo není bezchybný. Šel jsem do zápasu s tím, že si ho užiji.

O to víc, že to byl duel proti pražské Slavii, nebo jste soupeře neřešil?
Nějak moc jsem neřešil, jestli je to Slavia či někdo jiný. Byl jsem rád, že vůbec do nějakého utkání můžu naskočit.

Byl start za A-tým splněným snem, který jste snil od chvíle, kdy jste do Přerova přišel?
Zahrát si za áčko byl rozhodně jeden z mých cílů. Ale v Přerově mám ještě jiný, větší cíl – stát se stabilním členem mužského kádru. Vím, že mě čeká ještě spousta práce, abych si ho splnil.

Co hodláte dělat pro to, abyste za A-tým chytal častěji?
Musím dál makat, minimálně napodobit loňskou sezonu a vyčkat si na další příležitost.

Středa 13. listopadu, 21. kolo Chance ligy, zápas Přerov – Slavia Praha. Obránce Robert Černý (číslo 21) brání slávistickému soupeři, aby dotíral na Michala Postavu držícího kotouč. Foto: Jan Gebauer

V Přerově působíte od sezony 2014/15. Jste spokojený, že jste se tehdy pro Zubry rozhodl?
Pamatuji si, že jsem se rozhodoval mezi Přerovem a Vítkovicemi. Nakonec jsem si zvolil Přerov – i díky tomu, že tu žádný brankář mého ročníku nebyl. Oba týmy hrály v mládeži stejnou soutěž a myslím si, že to byla dobrá volba.

Neměnil byste?
Je to složité. Člověk neví, jak by to vypadalo, kdybych si Přerov nevybral. Ale asi mohu říct, že jsem se svým rozhodnutím spokojený. Dalo by se tvrdit, že se Přerov stal takovým mým druhým domovem.

Čeho si na přerovském klubu nejvíce ceníte?
Práce s mládeží, která se podle mě zlepšuje každou sezonu.

V čem?
Největší posun od doby, co za Přerov hraji, nastal u těch nejmenších. Když se sleduji, kolik akcí se pořádá, aby děti zkoušely bruslit.... Klub také spolupracuje se Základní školou Želatovská, takže mladší ročníky mají větší možnost pohybovat se okolo zimního stadionu.

A co propojenost nejvyšší mládežnické kategorie – juniorky – s A-týmem?
V Přerově je docela dobrá. Většinou, když trenéři z áčka potřebují doplnit sestavu na trénink, dosazují hráče z juniorky. Když je třeba reprezentační pauza, dostává šanci jít na trénink více juniorů. Myslím si, že je jedno, jestli jste brankář nebo útočník.