ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

V Kanadě o sobě dává vědět. Na „Forsberga" si vždycky věřím, přiznává Martin Ryšavý

V Kanadě o sobě dává vědět. Na „Forsberga
M e d i c i n e H a t – Server The Hockey News prorokoval, že na letošní World Hockey Challenge – neoficiálním mistrovství světa – bude patřit mezi deset nejlepších Evropanů. Přerovský odchovanec Martin Ryšavý své vysoké kvality v kanadském prostředí potvrzuje. Trenéři české sedmnáctky jej zařadili do elitního útoku a on se jim v prvních dvou zápasech odvděčil gólem a asistencí. Navrch předvedl třeba ještě umně provedený samostatný nájezd, za který by se nemusel stydět ani Peter Forsberg. Právě na jeho zemi teď hokejisté se lvem na dresech narazí.

Do prestižního turnaje za Atlantikem vstoupili Češi vysokou porážkou. Američanům podlehli 1:10. Šestnáctiletý Martin Ryšavý asistoval u jediné branky svého týmu, která přišla už v první minutě. Po vypršení hrací doby jej vyhlásili nejlepším českým hráčem v zápase.

Bral jste ocenění jako částečnou osobní satisfakci za utrpěný debakl?
Až na nějaké dvě chyby bych řekl, že jsem proti USA neodehrál špatný zápas. Ale to byl jen můj osobní výkon. Mnohem důležitější pro mě byl ten týmový, který byl bohužel špatný. Mrzí mě to. Na takové akci nechci primárně reprezentovat své jméno, nýbrž tým – Českou republiku! Jel jsem si sice pro cenu, ovšem nijak extrémně nadšený jsem z toho nebyl. Když se na zápas podívám zpětně, vždycky uvidím ten výprask, co jsme dostali…

Jak těžké bylo po deseti obdržených gólech namotivovat se na „černou“ Kanadu?
V kabině bylo po zápase s Američany pořádně rušno. Řešily se chyby, trenéři nás motivovali a motivovali jsme se i my sami. Nechtěli jsme do Kanady přijet udělat ostudu. Na takové zápasy se motivuje už jen kvůli soupeřům a lidem, co vás přijdou povzbudit. Sebrat motivaci zase tak těžké nebylo, spíš bylo obtížné dostat se z blbé nálady. Po obdržené desítce jsme ji všichni měli, ale po pondělním výkonu se to změnilo.

Za bod jsme rádi, ale mohly být všechny

Ve druhém duelu v Medicine Hat jste třikrát vedli, nakonec jste získali jen bod. Je to málo, nebo přijatelné?
Bod proti Kanadě se vždycky bere. Na druhou stranu mohly být tři, což by pochopitelně bylo lepší. S bodem jsme spokojení, ale mrzí nás, že jsme nezískali všechny.

Jak moc se Kanada během utkání snažila uplatňovat provokace a podobné věci? Například při dohrávání soubojů…
Ne, že by při dohrávání úplně provokovali. Ale když jsem dohrál jednoho soupeře trochu tvrději, zbývajících deset minut do konce třetiny jsem cítil, že po mně Kanaďané jdou. Platilo to i pro zbytek zápasu. Reagují na hru. Když se jich protihráči bojí, je to voda na jejich mlýn. My jsme se jich však nebáli a šli do nich, takže nám to občas vraceli. Naše hra jim ale nedělala dobře. Čekali na moment, kdy by mohli vyprovokovat nějakou bitku a poslat nás do šaten.

Před zápasem jste s brankářem Suchánkem a spoluhráči z první pětky – kvůli slavnostnímu ceremoniálu včetně hymen – stáli delší dobu na modré čáře. Neztuhly vám nohy?
Když stojíte na ledě jenom první lajna, je to speciální pocit. Nohy mi moc neztuhly, už jsem zvyklý. Je to něco jako po rozbruslení v kabině. Nemám s tím problém.

Při oslabení jste se snažili rychle přistupovat k soupeřovým hráčům. Mnohdy jste díky tomu získali puk a mohli vyhodit. Nabádali vás trenéři k aktivní hře v početních nevýhodách?
Máme určené dvojice hráčů, které hrají oslabení. Víme, jak Kanaďané hrají přesilovky. Třeba když měli na ledě Wrighta, věděli jsme o tom. Počítali jsme s tím, že na nás budou zkoušet svoje signály. Pokud neměli puk pod kontrolou, reagovali jsme právě rychlým přístupem. V případě, že byli zády do hry, tak jsme se k nim zase snažili co nejblíž přitáhnout. Jinak hrajeme spíš pozice. Proti Kadaně jsme praktikovali jenom vytahování, hráče ze slabé strany hráli s jejich střeďákem. Na menším hřišti můžeme k protihráčům rychleji přistoupit, než kdybychom hráli na evropském kluzišti. Je pro to pro nás jednodušší a pro soupeře asi naopak složitější.

Ještě v první třetině jste z přesilovky pět na tři otočil skóre. Bylo domluvené, že budete před brankou clonit gólmanovi a čekat na dorážku, z níž jste pak udeřil?
Každý během přesilovek pracujeme s určenou pozici. Já mám být ten uprostřed a hledat si prostor mezi hráči. Trenér mi řekl, že to před bránou díky dobré orientaci budu zvládat. Když mají beci puk nahoře nebo útočníci dole, mám se podle jejich hráčů vytahovat či zatahovat a koukat se po volném místu. Při gólu si to beci vyměnili a Svozka (Stanislav Svozil) vystřelil z jedničky. Střela letěla lehce nad ledem, možná spíš po zemi. Jen jsem ji trochu tečoval, aby změnila směr. Gólmana to trefilo do betonu, já byl u puku první a dorazil ho. Domluveného na tom nic nebylo, jen jsme si drželi pozice a byla tam dobrá orientace.

Hlasatele radši nevnímám

Asistoval vám Stanislav Svozil, takže to byla určitá přerovská telepatie?
Hrajeme spolu v lajně, byli jsme spolu i na té dvojnásobné přesilovce. Občas už automaticky vím, že když nenaznačuje a střílí, mám se víc tlačit do brány. Hlavně už ale někdo konečně vystřelil. Celkově mi totiž přijde, že v přesilovce střílíme málo.

Zasmáli jste se pak na střídačce výrazu „Šozíl“ – způsobu, jakým Standovo příjmení přečetl kanadský hlasatel?
Popravdě jsem si toho vůbec nevšiml. Přijeli jsme na střídačku a plácali si s trenéry. Z předchozích zkušeností z Kanady a Ameriky ovšem už vím, jak čtou naše příjmení. Radši to nevnímám, někdy vás to může až rozrušit (úsměv).

Na turnaji jste bodoval druhou první třetinu po sobě. Proč vám tato herní pasáž tak sedí?
Šlo spíš o náhodu. Gól jsem mohl klidně dát i ve třetí třetině, proti Američanům těch bodů také mohlo být více. Zatím mi to vyšlo jen v první třetině. Za získané body jsem rád, ale jak už jsem říkal, přednější jsou pro mě týmové výkony.

Co šlo při dvou velkých šancích v prvních deseti minutách třetí části udělat lépe?
Když jsem si najel mezi dva beky a prohodil si je, ocitl jsem se na chvíli osamocený. Volil jsem střelu, nicméně kdybych si puk na levé straně hodil do bekhendu na blafák, asi bych brankáře překonal. Na „kdyby" se ovšem nehraje. Při zakončení zpoza brány jsem se snažil založit tlak. Chtěl jsem mířit mezi nohy nebo na zadní tyč, rozhodně ne na první. Bohužel to nevyšlo.

Na 4:4 vyrovnala Kanada při power-play, kdy kotouč silou vůle dotlačila do brány. Byli jste po takovém gólu krátce před koncem hodně naštvaní?
Dostali jsme dvě branky, které pramenily z kanadského důrazu na brankovišti. Možná šlo o jeden z důvodů, proč jsme si nezasloužili vyhrát. Čtvrtý inkasovaný gól byl zároveň i smolný, přišel po našem icingu. Chtěli jsme trefovat prázdnou bránu… Pak jsme tam byli čtyři a puk se za brankovou čáru dostal snad nějak ze vzduchu. Naštvalo nás to opravdu dost.

Pomohla i porada se Suchánkem

V nájezdech jste sáhl po Forsbergově fintě. Nebylo to poprvé, co vám vyšla, přemýšlel jste vůbec nad jiným zakončením?
Forsbergovu kličku jsem celkem trénoval, aby gólman na naznačení skočil. Věřil jsem si, ačkoliv jsem nevěděl, co od kanadského brankáře čekat. Bavil jsem se i se Suchošem (Tomášem Suchánkem) a ten mi říkal, ať to zkusím, že za zkoušku nic nedám. Ani jsem nevěděl, co jiného bych měl udělat, na „forsbergovku“ si vždycky věřím asi nejvíc.

Vypadá to, že turnaj je z českého pohledu zatím z velké části přerovská záležitost. Proti USA jste byl nejlepším hráčem zápasu vy, proti „černé“ Kanadě Tomáš Suchánek. Navíc nosíte na dresu „áčko“ a kapitánování se ujal Stanislav Svozil. Je to náhoda, nebo ne?
Také jsem nad tím přemýšlel. Řekl bych, že je to více méně náhoda. Trenérů se asi ptát nechci, jestli je to kvůli tomu, že jsme všichni z Přerova (úsměv). Jsem za to ale rád. Se Svozkou se dobře známe a víme, jak fungujeme. Hodně si pomáháme, radíme si. S „céčky“ a „áčky“ už jsme takhle hráli na několika turnajích několik sezon. Trenéři na nás sází. Zřejmě máme větší slovo, jsme vyspělejší než ostatní.

Po prohře s „bílou" Kanadou vyzvete ve čtvrtfinále Švédy. Co od nich očekáváte?
Od Švédů čekáme fyzický hokej – už jen podle přípravného utkání, které jsme s nimi hráli. Bude to těžký souboj, staneme proti dovednostně kvalitním hráčům. Necháme na ledě všechno, abychom vyhráli!

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej