ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Že to říkám zrovna já, tak fanouškům přeji hlavně hodně zdraví, usmál se Karel Plášek

Že to říkám zrovna já, tak fanouškům přeji hlavně hodně zdraví, usmál se Karel Plášek
P ř e r o v – Vypadá to jako Achillova pata, nebo lépe řečeno Achillův kotník. Právě jeho zranění totiž potrápilo oba Karly Plášky. Zatímco junior si kvůli němu dává nucený odpočinek momentálně, jeho otec se s trablemi v dolní části těla potýkal dílem v listopadu a dílem v prosinci. Do sestavy Zubrů se Plášek starší vrátil až při posledním utkání roku 2017 s Benátkami na Jizerou. Návrat z marodky oslavil asistencí, kterou dopomohl k výhře 4:3.

Hokej už staršímu z nositelů jména Karel Plášek musel pořádně chybět. „Marodil jsem pět týdnů, nebo kolik to bylo,“ vypočítával čtyřiačtyřicetiletý útočník, jak dlouho Přerovu chyběl. Naposledy za něj nastoupil 22. listopadu na ledě Havířova, pak až nyní – těsně před koncem starého a začátkem nového kalendářního roku. „Ze zápasu s Benátkami jsem měl trochu strach a necítil jsem se úplně nejlíp,“ přiznal. Takový rozjezd po zranění ale nezažil poprvé. „Já začínám pořád znova. Měl jsem na zranění trochu smůlu, teď už to snad bude dobré,“ doufá Plášek, který byl rád, že při svém návratu přispěl asistencí u gólu Jiřího Goiše k vítězství.

Se spoluhráči ale přitom musel odolávat nebezpečným útokům soupeře. „Byl to boj, avšak to jsme čekali. Benátky mají mladý bruslivý tým,“ poukázal přerovský matador na dravost nebojácných pušek ze středočeského celku. „Myslím si, že jsme se s tím dobře vypořádali a celou dobu měli o trochu navrch,“ pojmenoval hlavní příčinu vítězství Zubrů.

Za ty v předchozích zápasech místo Pláška staršího válel Plášek mladší. V pěti zápasech zapsal tři přesné zásahy a v mnoha případě zlobil protivníkovu obranu. Tak, jako to umí jeho táta. Ten výkony svého syna bedlivě sledoval alespoň z tribuny. „Líbil se mi. Na to, že začíná, hrál dobře. Měl štěstí, že dostával takové příležitosti, za to jsem samozřejmě rád,“ pochvaloval si Karel senior. Že by se junior potatil a představoval na hřišti odraz jeho mládí? „Možná se trošku podobáme bruslením. Ale když jsem začínal já, hrál se úplně jiný hokej. Už je to také přes třicet let zpátky,“ zauvažoval opatrně Zubr s číslem 50 na drese.

Byť se do konce roku stihl uzdravit, se svým potomkem si zatím stále nezahrál. U Plášků totiž bohužel proběhla rošáda v hokejovém lazaretu. „Ovšem sezona ještě nekončí. Doufám, že to nějak dopadne a nastoupíme oba,“ přeje si Karel Plášek. Důvod absence jeho syna není nijak zvláštní. „Měl vyvrtlý kotník jako já, máme to v rodině,“ připustil. „Už se ale uzdravuje a myslím si, že za dva tři dny bude dobrý.“ Se sedmnáctiletým synem a jmenovcem současně má Karel Plášek kromě vzájemné spolupráce mezi mantinely i další konkrétní plán. „Musím ho ještě trochu vykrmit, ať má nějaká kila,“ prozradil.

Plán spřádá i s týmem Zubrů, a to hned na začátek roku 2018. „Jak jsme starý rok skončili, tak doufám, že příští začneme. Každý bod je pro nás dobrý, ať jsme co nejvýš v tabulce,“ uvědomuje si přerovská pokladnice zkušeností. V novém roce by také chtěla předvádět lepší výkony, ruku v ruce s pevnějším zdravím. A co by Karel Plášek starší popřál fanouškům? „Že to říkám zrovna já, tak hlavně hodně zdravíčka,“ pověděl rozesmátě. „A samozřejmě i štěstí. Ať na hokej chodí rádi, ať jim děláme radost a ať se jim to líbí! Hlavně chci fanouškům poděkovat, protože jsou fantastičtí a v atmosféře, kterou vytváří, se hraje super,“ vzkázal Plášek zubřím podporovatelům.