V dnešním díle si začneme povídat o sezóně 1982-1983, v níž mělo mužstvo před sebou jediný úkol. Vybojovat opět finálovou skupinu, protože ta zaručovala, že družstvo bude v dalším roce hrát opět I.NHL.

Systém soutěže

Systém soutěže v popisovaném ročníku 1982-1983 zůstal prakticky zachován jak v předchozím roce. Družstev bylo opět 24, soutěž byla znovu rozdělena do dvou skupin po dvanácti celcích a v základních skupinách se hrálo dvoukolově každý s každým. I tentokrát postoupilo nejlepších pět týmů z obou skupin do finálové skupiny. V ní se hrálo rovněž dvoukolově, bodové zisky i skóre ze základních částí se zachovávaly. Vítěz této skupiny měl získat titul „přeborníka ČSR“ a postupoval do kvalifikace o první celostátní ligu, která se měla už popáté za sebou hrát na 3 vítězné zápasy. Zbývajících 7 týmů v obou skupinách hrálo dvoukolově „o záchranu“. I jim bodové zisky zůstávaly. Až po sem to bylo stejné jak v předchozích dvou letech. Jenže obrovský rozdíl byl opět v počtu mužstev, která sestoupila do nižší soutěže. Tou ale neměl být jak v předchozích třech letech krajský přebor, ale staronová II.NHL. Budoucí I.ČNHL 1983-1984 se měla hrát po 4 letech opět v jedné skupině po 12 celcích. Do ní mělo zajištěn postup všech 10 celků, které se probojují do finálové skupiny. Aby měly kluby, kterým se to nepodaří, ještě o co hrát, měly mít ještě alespoň malou šanci na udržení druhé nejvyšší soutěže. Po skončení soutěže však musely nejlepší dva týmy z obou skupin o záchranu nejdříve sehrát čtyřčlennou kvalifikaci (systémem každý s každým, body tentokrát nezůstávaly). Do I.ČNHL z ní měl postoupit jeden až tři celky tak, aby se počet celků v I.ČNHL 1983-1984 doplnil na 12. Všechny ostatní týmy měly být po skončení sezóny zařazeny do II.NHL, kam postoupily i nejlepší týmy z krajských přeborů.

Vylosování soutěže

I.ČNHL opustily po loňském ročníku celkem 2 kluby. Směrem nahoru bohužel žádný a směrem dolů Louny a Mělník. Protože z 1.ligy sestoupil slovenský celek Dukla Trenčín a slovenský se do ní i vrátil, z krajských přeborů postoupily rovněž 2 týmy : Litoměřice a Vyškov. Družstva zůstala rozdělena stejně jako v předchozí sezóně, pouze Vyškov nahradil Mělník a Litoměřice Louny. Týmům byla přiřazena tato čísla :

     Skupina A                    Skupina B

     1  Sokolov                   1  Liberec
     2  Jihlava B                 2  Kolín
     3  Slávia Praha              3  Karviná
     4  Ústí nad Labem            4  Žďár nad Sázavou
     5  Litoměřice                5  Prostějov              
     6  Milevsko                  6  Ingstav Brno
     7  Mladá Boleslav            7  Hradec Králové
     8  Písek                     8  Vyškov  
     9  DP Praha                  9  Olomouc
    10  Chomutov                 10  Přerov
    11  Vimperk                  11  Třinec
    12  US Praha                 12  Opava 

Trenéři mužstva

Trenérské trio, které velmi úspěšně vedlo přerovský tým v nejúspěšnější sezóně 1981/1982 se nezměnilo. Hlavním trenérem mužstva zůstal i v této sezóně prof. RNDr.Josef Podlaha, jeho asistenty byli i v této sezóně Pavel Foret a Stanislav Grábl.

Soupiska mužstva

Z mužstva mužů odešlo po minulé sezóně 6 stabilně hrajících hráčů. Do Karviné odešel útočník Petr Hampel a obránce Martin Grussmann do Havířova. Aktivní činnosti zanechali útočníci Jan Trnka, který se stal trenérem ligových starších dorostenců a Jaroslav Dvořák, který se stal masérem týmu mužů. Přípravu s mužstvem Přerova absolvoval ještě Bohumil Šrom, který však před začátkem soutěže od mužstva odešel do Kroměříže kvůli nařízení svazu, že v mužstvu nesmí hrát více než dva hráči starší 30 let. V týmu již nehrál ani Jiří Zubíček. Z jiných klubů přišli do Přerova Pavel Leksovský z Vítkovic, Gilbert Karolák a Michal Ničajevský z Gottwaldova. Z vojny se vrátili Miloslav Foldyna a Miroslav Pospíšil. V průběhu sezóny ještě k týmu přišli z Gottwaldova Petr Šivic, Ladislav Skřivan a Milan Prinich. S muži trénovalo i několik dorostenců : Josef Málek, Radek Měsíček a Petr Gereš

Kádr mužstva tvořili tito hráči :

Brankáři :        
               22   GÁJ  Zdenko
               25   FOLDYNA  Miloslav			

Obránci :      
               11   VAVRUŠA  Ivo		
               14   SVOZIL  Stanislav		
                5   OVČÁČEK  Petr	
                4   VALENTA  Petr 	
               20   CHYTIL  Luděk		
                3   KARVAI  Jiří
                6   POSPÍŠIL  Miroslav	
               18   KAROLÁK  Gilbert 	
               15   RŮŽIČKA  Stanislav  
                    PRINICH  Milan
                    MĚSÍČEK  Radek

Útočníci :      
               21   ŘEZÁČ  Jaroslav		
               24   LUZAR  Jaroslav		
               17   ŠAŠEK  Martin		
                9   ŠNÁBL  Miroslav		
               13   KALVODA  Jiří		
               16   STUCHLÍK  Jaroslav		
               12   ZATLOUKAL  Milan		
               23   HÁNA  Milan    
                7   NIČAJEVSKÝ Michal  
               10   LEKSOVSKÝ  Pavel
               19   PLACHTOVIČ  Jaroslav    
                    SKŘIVAN  Ladislav 
                    ŠIVIC Petr 
                    GEREŠ Petr
                    MÁLEK Josef 

Cíle Meochemy

Mužstvo mělo před sezónou jediný cíl a vzhledem k chystané reorganizaci soutěží naprosto jednoznačný – probojovat se do finálové skupiny. Účast v ní totiž zajišťovala mužstvům zařazení do I.ČNHL i v příštím roce.

Ani v této sezóně neměla soutěž jednoznačného favorita

Situace z předchozího roku se opakovala i v popisované sezóně 1982-1983. Z 1.ligy sestoupil totiž opět slovenský tým – tentokrát Dukla Trenčín. Loňský vítěz I.ČNHL, tedy naše Meo, v soutěži sice zůstalo a rozhodně patřilo mezi hlavní kandidáty na finálovou skupinu, ale za jednoznačného favorita, od kterého se čeká, že projde soutěží snadno jako nůž máslem, ho nikdo nemohl považovat. A stejně tak ani kohokoliv jiného.

Příprava na sezónu

Přípravné období začalo koncem dubna 1982 a suchá příprava přinesla očekávané výsledky. Mužstvo bylo na další sezónu fyzicky dobře připraveno. Na led vyjelo 2.srpna 1982. Mělo naplánováno odehrát 10 domácích přátelských zápasů a 9 na ledě soupeřů. Začínalo třídenním turné po Slovensku. Mužstvo se teprve rozehrávalo, s dosaženými výsledky se dalo celkem počítat : s exligovým Trenčínem prohrálo 11:1, s Nitrou, která patřila mezi lepší týmy I.SNHL prohrálo 5:1 a z Dubnice, patřící do spodní poloviny I.SNHL, si přivezlo remízu 4:4. Doma si sice poradilo s Kopřivnicí 6:1, stejným poměrem ale doma prohrálo i v odvetě s Dubnicí. Další přípravné zápasy pak naznačovaly zlepšení formy (např. výhry v Prostějově 2:4, doma v odvetě s Nitrou 6:2, doma s Ingstavem 6:5 a Vyškovem 5:2). Ani prvoligové České Budějovice nedokázaly Meo v Přerově porazit a rozešly se spolu remízou 4:4 a exligový Trenčín rovněž v Přerově prohrál 4:3. Byla polovina září a vše vypadalo, že tým získal do soutěže, která se měla začít za necelé tři týdny, dobrou formu. Pak však přijel do Přerova účastník krajského přeboru Havířov a Meo se velmi trápilo. Prohrálo 2:4 a velké potíže mělo doma i s Jihlavou B (těsná výhra 4:3). A nepřesvědčivé výkony pokračovaly. Nové Přerovsko psalo o zápasech s titulkem „Černý týden hokeje“. Meo v něm sehrálo další 4 zápasy. V pondělí 20.9. prohrálo v Brně na Ingstavu 5:2, stejným výsledkem o dva dny později v Kopřivnici (viz obr. níže), hrající jen krajský přebor. Ve čtvrtek 23.9.přijel do Přerova k odvetě Prostějov a Meo prohrálo 1:4. V neděli 26.9. zajíždělo do Vyškova a rovněž prohrálo, tentokrát 6:5. Už tyto výsledky a zvláště herní projev mužstva naznačoval, že s týmem není něco v pořádku. Nešlo mu sice upřít snahu, ale produktivita byla velmi slabá.

Soutěž začíná

Soutěž měla stejný herní systém jako v minulé sezóně a hrálo se tedy maximálně 40 zápasů. Se startem soutěže se opět nespěchalo a začínalo se až v říjnu. Tentokrát to měla být pro Meo výhoda, protože jak jsme si již řekli, Meo v závěru přípravných zápasů přišlo o formu a bylo důležité ji ve zbývajícím týdnu zase najít. Žel, nestalo se. Meo nemělo ani nijak nepříznivé vylosování, v prvních zápasech hrálo střídavě doma i venku a až na Ingstav Brno nemělo ani nijak obtížné soupeře. Výsledek prvních čtyř zápasů byl nejhorší za celých šest let co Meo I.NHL hrálo. Za čtyři zápasy nezískalo ani bod a to mohlo mít zvláště v tomto ročníku, kdy se měla soutěž dělit a bylo extrémně důležité se probojovat do finálové skupiny, nedozírné a nenapravitelné následky.

1.kolo      3. října 1982
Karviná – Meochema       6 : 2
Velmi slabé výkony domácího týmu v předchozí sezóně přinutily vedení Karviné vyměnit trenérskou dvojici. Noví trenéři Vůjtek – Svojše svůj tým připravili skutečně dobře, ten totiž svou hrou Meochemu hned v úvodu zápasu zcela zaskočil. Hrál disciplinovaně a s velkým nasazením. Už ve druhé minutě vedl gólem Gureckého a svou převahu vyjádřil i o 6 minut později, když Niesner, který dělal přerovské obraně největší problémy, zvýšil na 2:0. Přerovu se podařilo tlak domácích přerušit až v polovině úvodní třetiny poté, co vstřelil v 11. min kontaktní gól na 2:1 Šnábl. Ve druhé třetině však domácí hráli na plné obrátky, jejich herní projev neměl nejmenších slabin a na ledě znovu dominovali. Dařilo se jim i střelecky a během pouhých 4 minut (mezi 23. a 27. min) přidali další čtveřici branek zásluhou Horáka, Slavíka a dalších dvou gólů Niesnera. O osudu zápasu bylo prakticky rozhodnuto. Teprve poslední třetina přinesla zlepšení ve všech řadách LMCH, ale zakončování akcí bylo stále velkou bolestí přerovského týmu. Jedinou branku v ní vstřelil v 50.minutě Luzar. Před 1500 diváky řídil zápas jako hlavní rozhodčí Němec. Na lavici hanby poslal na 2 minuty 5 hráčů (2:3), Karvaimu udělil navíc osobní desetiminutový trest. Jedinou přesilovku využilo Meo. Na čarách pískali Mulín a Musialek.

2.kolo      7. října 1982
Meochema – Žďár nad Sezónou       3 : 4
Utkání předcházelo slavnostní předání poháru za titul přeborníka ČSR 1981-1982. Vzácná trofej měla připomenout mužstvu i přítomným 1600 divákům výkony Meochemy ze závěru minulého ročníku I.NHL a všichni věřili, že se Přerovákům na ně podaří v utkání opět navázat. Skutečností byl však pravý opak. Po porážce v Karviné se Přerováci bohužel dostali do útlumu a za celý zápas se jim z něj i přes několik světlejších momentů v podstatě nepodařilo vymanit. Na rychlého, technicky i takticky vyspělého soupeře nestačili, nepřesně si přihrávali, špatně hráli i všech šest přesilovek a o kvalitě koncovky bylo lepší raději mlčet. Žďár také nehrál bůhvíjaký hokej a první třetina tak skončila docela zaslouženě bezbrankovou remízou. Skóre se poprvé měnilo až 6 minut před koncem druhé části hry po úspěšné akci hostujícího Bavora. V předposlední minutě druhé periody se podařilo vyrovnat Valentovi, ale nerozhodný stav vydržel jen asi jednu minutu. Pak za hosty skóroval Hofírek a vrátil Žďáru znovu vedení. Také v poslední třetině vydržela remíza, kterou dosáhl ve 42.minutě Hána, jen několik desítek sekund. Hned poté hosté zvýšili na 2:3 zásluhou Hanzla. Přerov sice bojoval, ale snaha trenérů vytvořit pětku, která by táhla mužstvo a zajistila mu i tolik potřebné body vycházela stále naprázdno. Naopak v 59.minutě přidal čtvrtou branku hostů Hofírek. Přerovu se sice ještě podařilo snížit na 3:4 gólem Šaška v poslední minutě zápasu, třicetisekundová power play už však neměla žádný pozitivní výsledek a Meo opět odjíždělo z ledu s porážkou, tentokrát 3:4. Utkání rozhodovali Zálešák – Brok a Pospíšil, na trestnou lavici se posadilo celkem 9 hráčů (3:6), žádný tým početní výhodu nedokázal využít. Přísnější měřítka snesl v zápase z přerovských hráčů za děravou obranou pouze brankář Foldyna. Průběh zápasu přijímali diváci s velkými rozpaky a na tabulku, kde by našli Meo až zcela dole, se raději zatím nedívali.

3.kolo      10. října 1982
Prostějov – Meochema       4 : 2
Hanácké derby přilákalo do ochozů prostějovského zimního stadionu 2500 diváků. Hokej neměl příliš valnou úroveň z obou stran, celkem často se vylučovalo (6:10) a o body se Meo připravilo prakticky samo. Ujalo se sice ve 4.minutě vedení zásluhou Valenty, pak však přenechalo iniciativu domácím. Svůj den neměl ani přerovský gólman Gáj a na třech gólech, které za Prostějov vstřelili mezi 11. a 17. minutou Peštuka, Sedlo a Šugárek, měl svůj podíl viny. První třetinu tak vyhráli domácí celkem zadarmo 3:1. Hru se podařilo Přerovu vyrovnat až ve druhé třetině, ne však skóre. To se ale dlouho neměnilo ani na druhé straně. Teprve v 52.minutě zvýšil na 4:1 prostějovský David a dvě minuty po něm uzavřel skóre Kalvoda na 4:2. Utkání řídila trojice rozhodčích Sýkora – bratři Oujezdští.

Meo zatím jediné bez bodu

Nad Přerovem se začalo nebezpečně „mračit“. Bilance prvních tří kol byla katastrofální. Meo sice hrálo dva zápasy venku, ale všechny tři zápasy s celky, které loni patřily do spodní půle tabulky. Karviná si dejme tomu své body opravdu vybojovala kvalitní hrou v prvních dvou třetinách, ale prohry doma se Žďárem i v Prostějově hodně bolely. Oba soupeři je získali až příliš snadno. Alespoň průměrný výkon a lepší koncovka by na oba soupeře rozhodně stačila. Po tomto kole Meo u dna tabulky zcela „osiřelo“, všechny ostatní týmy si již alespoň jeden bod vybojovaly. Byl sice teprve začátek soutěže, ale pokud si Meo nechá utéci první pětku, již by ji nemusela dohonit. A hrát finálovou skupinu bylo daleko důležitější než v předchozích sezónách. Teď navíc čekali Meochemu opravdu silní soupeři. Doma vedoucí Ingstav Brno a poté zajížděla do třetího Hradce Králové.

4.kolo      13. října 1982
Meochema – Ingstav Brno       2 : 6
Ani ve čtvrtém kole si Meo žádný bod nevybojovalo. Než se stačilo trochu rozehrát, už po 50 sekundách prohrávalo po gólu brněnského Zajíce 0:1 a za dalších 34 sekund zvýšil Zavřel už na 0:2. Meo se sice naštěstí „nepoložilo“ a rychle reagovalo (v 6. minutě snížil na rozdíl jediné branky Kalvoda), jenže tlak Meochemy trval jen několik minut. Poté se Ingstav blýskl skvělým hokejem, plným rychlostí, bruslařského umění, techniky i taktiky. Přerov byl opět zatlačen do defenzívy a stěží sotva přecházel středovou červenou čáru. Na stavu se to projevilo v 15.minutě, za hosty zvýšil na 1:3 Štrůbl. Nápor Ingstavu Brno pokračoval i ve druhém dějství. Ve 27. minutě skóroval Zavřel a ve 32. minutě po Janákově gólu vedli brněnští hokejisté už 1:5. V poslední třetině se utkání už jen dohrávalo, ve 48. min nejdříve skóroval za Meo na 2:5 Luzar. Za hosty uzavřel v 58. minutě Janák na 2:6. Velkým nedostatkem Meochemy během celého zápasu bylo, že místo přihrávek vozili puk i na velké vzdálenosti, přičemž o něj obvykle přišli. Nahrávali tím do noty velmi zkušenému soupeři, za něhož hrálo i několik bývalých prvoligových hráčů. Z domácích snesl kladnější měřítko pouze brankář Foldyna, k němuž najížděli hosté za chaotickou obranou až do jeho bezprostřední blízkosti. S předvedeným výkonem nebylo spokojeno ani 1631 diváků, kteří to bohužel chvílemi dávali hlasitě najevo pískáním a skandováním „my chceme hokej“. Zápas řidil jako hlavní rozhodčí Filip, asistovali mu Trněný a Brejšek. Na trestnou lavici bylo posláno 9 hráčů (4:5), všichni si své tresty odseděli celé.

Za sebou mělo Meo už čtyři zápasy soutěže a zatím bohužel herně i výsledkově za ostatními celky zaostávalo. Přitom právě v této sezóně bylo extrémně důležité probojovat se do finálové skupiny. V danou chvíli ale Přerovu na postupové 5. místo chybělo 5 bodů. Řešit tuto situaci samozřejmě ještě šlo, ale už se dalo říci, že bylo za „pět minut dvanáct“. Pokud by se tato vzdálenost ještě zvýšila, už by asi bylo moc pozdě . . . Stačilo Meo tuto situaci ještě zachránit? To si napíšeme zase za týden.