Tomáši, kdyby vám někdo před sezonou řekl, že si šestým místem po základní části zajistíte přímý postup do čtvrtfinále play off, jak byste reagoval?
No… (usmál se), kdyby mně to takhle někdo řekl, tak by mě to určitě překvapilo a zároveň i potěšilo. V létě to bylo všelijaké, skládalo se to na koleni a o to spíše jsme všichni rádi, že to takhle skvěle dopadlo. Jak jsem už říkal několikrát, obrovský dík patří všem trenérům, panu Svobodovi, panu Pluháčkovi za to, že dokázali poskládat velice dobrý mančaft nejen kvalitou, ale hlavně charakterem. Skvěle jsme si sedli a vytvořila se výborná parta.

Dá se říct, že právě nečekaně úspěšná základní část prakticky odbourala veškerý tlak a do vyřazovací části, která byla víceméně nad plán, jste mohli jít s čistou hlavou?
Je pravdou, že jsme do čtvrtfinále šli s čistou hlavou, ale rozhodně jsme chtěli něco uhrát. Možná naše spokojenost byla v tom prvním zápase série až moc vidět, a to nás vrátilo zpátky na zem. Další zápasy už potom byli určitě vyrovnanější.

Čtvrtfinálová série proti Českým Budějovicím byla bojem se vším všudy. Jak to s odstupem času hodnotíte?
Tak samozřejmě jsme čekali víc a bylo to i blízko. Dokázali jsme druhé utkání na jihu Čech vyhrát. Hodně nás mrzí ten první domácí zápas. Jejich brankář nás doslova vychytal. To byla velká škoda. Podruhé doma jsme už prostě tahali za kratší konec a utkání nám nevyšlo. Nejvíc nás mrzí ten pátý duel. Soupeř byl asi nejvíce hratelný. Bohužel jsme dostávali v oslabení góly a nakonec jsme prohráli na nájezdy.

Nabízí se otázka, dalo se udělat něco lépe?
Samozřejmě, že dalo. Hlavně nebýt tak vylučovaní. Měli jsme velké množství faulů a právě z nabídnutých přesilovek dali Budějovičtí, ani nevím kolik, ale hodně branek. To rozhodovalo zápasy. To, jestli rozhodčí připískávali nebo nepřipískávali, je už teď jedno. Můžeme si jen povzdechnout a přát si, aby to příští rok už bylo lepší



Ač jste šli do pátého utkání série s pomyslným nožem na krku, tak prý jste si tlak vůbec nepřipouštěli. Jaký je vůbec recept se nenechat ovlivnit myšlenkou potenciálního konce sezony?
Každý věděl, že je to zápas o bytí a nebytí. Když si ale vzpomenu, když jsme před zápasem seděli v kabině, tak jsem si říkal, jak je uvolněná atmosféra. Bavili jsme se v uvozovkách o blbostech. Až jsem si říkal, co se děje? Zní to možná divně (zasmál se), ale je to tak, jak říkám. Měli jsme čistou hlavu a chtěli jsme to uhrát, prostě ve stylu v klidu a žádný stres. Jak jsme vstoupili na led, tak my jsme byli ti lepší, škoda, že jsme si to nakonec pokazili těmi oslabeními.

Právě v tom pátém utkání série jste Jihočechům těžce zatápěli, ale nakonec jste prohráli po nájezdech. Váš nájezd vypadal, že skončí gólem, ale radoval se nakonec gólman. Můžete tu situaci přiblížit?
Radost gólmana a radost Českých Budějovic (zasmál se). Udělal jsem kličku, co umím nejlépe, ale to zakončení jsem udělal moc rychle. Měl jsem si ještě počkat a dát to nahoru. Trefil jsem konec jeho betonu, bohužel.

Samotná série s Motorem byla ve znamení velkého počtu vyloučení, ale také stížností soupeře na vaši přehnanou tvrdost. Brali jste to jako jejich psychologický de facto taktický záměr?
Hodně mě to překvapilo. Vyhráli 6:1, doslova nás v utkání přejeli, a i přesto si stěžovali u svazu na naši tvrdost (nechápavě zakroutil hlavou)… samozřejmě u Pšurkyho (Roman Pšurný) faulu jsme si i sami říkali, že to bylo už přes hranu, ale stěžovat si na naši tvrdost? Tohle je přece play-off. Hodně mě tím překvapili, ale ukázali, že z nás mají strach. A právě to nás nakoplo do dalších zápasů. Mrzí nás to, že se všechno nehrálo na ledě. Když cítili křivdu, tak nás tam měli zmlátit a ne si stěžovat na svazu.

Podle dostupných informací jste celé čtvrtfinále hrál se dvěma zlomenými žebry. Jak došlo vůbec k vašemu zranění, limitovalo vás to?
Dostal jsem tělo hned při prvním střídání v úvodním zápase série. Cítil jsem tam tupý tlak, ale byl jsem rozhicovaný a zápas jsem v klidu dohrál. Až po jeho skončení jsem cítil, že tam není něco v pořádku. Na žádný rentgen jsem nejel, aby se mi nepotvrdilo to, co jsem si myslel. Samozřejmě bylo to bolestivé, ale s tím se v play-off normálně hraje.

Jak jste jako hráči vnímali diváckou atmosféru play-off?
Už ze základní části jsme viděli, že když přijede Kladno, Slavia, České Budějovice nebo Prostějov, tak to budou skvělé kulisy. V play-off se to ještě vystupňovalo. Když začal ten první zápas doma a rozhodčí chtěl písknout a nikdo ho v tom rachotu neslyšel, tak to jsem se musel smát. O to spíše nás mrzí to, že jsme nevyhráli ten pátý duel… mohli jsme si tady užít ještě jeden zápas.

Jedním z faktorů úspěšné sezony je bezesporu týmová chemie. Ukázalo se, že se zabudování odchovanců a dalších talentovaných hráčů, ať už ze Zlína nebo z Komety Brno se povedlo. Jak to hodnotíte?
Šikovnost jim rozhodně nechybí, ale začal bych takhle… my starší, jsme se v play-off s TOP formou moc nepotkali. Táhla nás hlavně lajna Popelovců (Michal Popelka, Jiří Goiš, Lubomír Kovařík – pozn.), tímto bych je chtěl pochválit stejně tak jako Brňáky Šnajnyho (Rostislav Šnajnar), Lukáše Vágnera, Mrazíka (Petr Mrázek), když ještě s námi jezdil, Tadeáše Krále a Lukáše Klimeše, ten chytal opravdu parádně. Jak se to tady od září zabudovávalo, tak si každý postupně našel svou pozici v týmu. Od toho listopadu si všechno krásně sedlo.



Můžete fanouškům přiblížit, jak vůbec probíhala příprava na zápasy v šatně? Pouštěli jste si nějakou motivační hudbu?
Samozřejmě! Někdy jsme se i trošku hádali, co tam vůbec pouštět (pousmál se). Dávali jsme tam tvrdší muziku, aby nás to nakoplo. Mladší tomu úplně tak neholdují, ti by tam chtěli nějaké rappery, ale naštěstí jsme si to tam vždy nějak pošéfovali. Co jsme si pouštěli? Tak hlavně z českých Kabáty, jinak AC/DC, Metallica a podobné kapely.

A kdo se v kabině staral nejvíce o dobrou atmosféru?
Že by úplně někdo tomu velel, tak to ani ne. Kdo hodně mluví, tak to je Jakub Grof. Sleduje novinky, poslouchá rádio a může tak mluvit o všem. Sekunduje mu Filip Stoklasa, z jehož názorů si zase dělají srandu ostatní, takže každou chvílí se kluci v kabině špičkovali. Postupně se zapojil i Hořák (Petr Hořava), ten má hodně suchý humor. Každý samozřejmě něčím přispějeme, ale nejvíce nás tam baví Kuba Grof.

Sledujete dění v play-off i nadále? Váš bývalý mančaft Ústí vyřadil hlavního favorita Kladno. Koho favorizujete na postup do baráže o extraligu?
No, Ústí mě velmi překvapilo, když vyřadilo Kladno. Co jsem četl, tak jim tam přišlo 5500 lidí, parádní počet. Asi opravdu hráli dobře. Kladno jsem tipoval, že do baráže postoupí. Táhla je šikovná TOP lajna kolem Stacha, navíc tam byli hráči jako je Venca Skuhravý, Tomáš Pitule, kteří to dokáží přitvrdit. Z mého pohledu výborně poskládané a podívejte se – konec. Myslím si, že do baráže půjde Slavia. České Budějovice to budou mít proti ní těžké. A série Ústí a Jihlava? V sérii s Ústím věřím více Jihlavě. Ale vidíte to sám, někdy se tipovat moc nedá. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Vypustíte po náročné sezoně aspoň na chvíli hokej z hlavy?
No, radši bych ještě hrál… Samozřejmě sezona byla náročná, ale to všechno dění okolo, jako tým, výsledky, výborné vztahy s trenéry mě osobně nakoplo. Všichni jsme si to užívali, o to víc je škoda, že už nám sezona skončila. Moc bych si přál, aby mančaft i trenéři zůstali pohromadě a měli jsme tak dobré výsledky a tu potřebnou pohodu i příští rok.

Jaký je váš nejbližší program? Na co se můžou fanoušci ještě těšit?
Příští týden se sejdeme ve středu. Možná si i trošku na ledě zahrajeme. Pak půjdeme za panem primátorem. A v pátek tady bude velká sláva. Tímto bych chtěl pozvat všechny naše příznivce na zimák. Budeme hrát proti fanouškům, pak bude autogramiáda. Posléze jdeme s panem Pluháčkem (předseda představenstva HC ZUBR Přerov - pozn.) do pivovaru Zubr, kde si určitě dáme nějaké to pivečko.