VŠEM FANOUŠKŮM I PARTNERŮM KLUBU DĚKUJEME ZA PODPORU V SEZONĚ 2017/2018.

Přerovské hokejové legendy, 17. část - Miloslav Foldyna

Přerovské hokejové legendy, 17. část - Miloslav Foldyna
P ř e r o v - Seriál "Přerovské hokejové legendy", který vznikl u příležitosti 80. vyročí od založení ledního hokeje v Přerově má dnes na programu už svoji sedmnáctou část. Svojí kariérou nás tentokrát provede bývalý vynikající brankář přerovské Meopty Miloslav Foldyna. S hokejem začínal původně ve Vítkovicích, ale později se přesunul do Přerova, kterému pomohl k řadě úspěchů. Velmi rád vzpomíná například na skvělou partu hráčů, ale také na fanoušky, kteří i tehdy vytvořili báječnou hokejovou atmosféru.

Miloslav Foldyna: V Přerově byla skvělá parta a fanoušci vytvořili úžasnou atmosféru

„S ledním hokejem jsem začínal ve svých deseti letech, kdy jsem se zúčastnil náborů žáků do výběrových hokejových tříd ve Vítkovicích. Byla to tehdy jedna z prvních hokejových tříd v republice. Prošel jsem všemi posty, napřed jsem hrál v útoku a později jako obránce. Během letního soustředění v osmé třídě mě trenér Sysala vybral jako nejvíce odolného hráče do branky. Tato pozice mě pak provázela celou moji kariéru.“

„V mládežnických mužstvech jsem chytal jak za mladší, tak i starší dorost Vítkovic. Hráli zde například Fryčer, bratři Figalové, Vlk a další. Díky tomu, že jsem byl hodně vytížen a nastupoval za obě mužstva, tak jsem se vychytal. V osmnácti letech jsem přestoupil do Sokolu Poruba, který v té době hrál druhou ligu. Chytali zde například Salus, nebo Krawczinski a od těchto jsem se dál učil brankářskému řemeslu. V roce 1978 jsem dostal nabídku jít chytat do Přerova. Zde jsem se střídal s Čestmírem Fousem, který měl rok předtím velké zásluhy na postupu Meopty do první ligy. Po roce společného chytání odešel „Česťa“ do Plzně, kde chytal celostátní ligu. Dodnes jsme velkými kamarády. Stal jsem se vůbec prvním gólmanem Meochemy. Tehdy zde byla skvělá parta a zázemí funkcionářů, trenérů, ale hlavně fanoušků, kteří během utkání vytvořili úžasnou, až mrazivou atmosféru.“

„V roce 1980 jsem nastoupil na vojnu do Dukly Trenčín a po absolvování přijímače jsem byl převelen do Dukly Písek, které byla tehdy rezervou jihlavské Dukly. Spolu se mnou zde hráli Výborný, Florián, Hubáček, Setikovský, Havel a další. Hráli jsme druhou ligu. Po vojně jsem absolvoval letní přípravu na Spartě, ale nedohodli jsme se na podmínkách a já se tak vrátil zpět do Přerova. Bylo to zrovna ve velmi úspěšné sezóně, kdy Přerov bojoval se Slovanem. Chytal zde Zdeno Gáj a Jirka Plíhal. Ten však později odešel a já se střídal s Gájem. Tehdy se v Přerově hrála první liga. Rád vzpomínám na své spoluhráče jak ty starší, kterými byli Svozil, Šrom, Řezáč nebo Ovčáček, tak i ty mladší, Josef Málek, Hána, Milan Zatloukal, Gereš nebo Martin Málek, který byl mým parťákem v brance. Po sestupu do druhé ligy v roce 1985 jsem se snažili postoupit zpět do té první, což se nám v dalších sezónách až do ukončení mé aktivní kariéry v 1991 nepovedlo. Právě v mé poslední aktivní sezóně jsme měli k postupu nejblíže. Tehdy nám chyběla jediná branka ze vzájemných zápasů s Hodonínem. Já jsem se zranil a ve dvou zápasech proti Hodonínu jsem nemohl nastoupit.“

„Během svého působení v Přerově jsem se setkal s řadou výborných trenérů, jako byli Ota Mrlík, Josef Podlaha, Stanislav Grábl, Pavel Foret a Jaroslav Řezáč. Když jsem v roce 1978 přišel do Přerova, nevěřil jsem, že šatny byly umístěny v dřevěné boudě mimo stadion, ale starost lidí o nás hráče předčila jiné ligové celky. Cítili jsme se jako v bavlnce, za což nejvíce vděčíme manželům Zabloudilovým a později paní Červinkové.“

„Po skončení aktivní kariéry jsem začal trénovat mládež, kde také začínali moji synové Martin a Michal. Kluci hráli ve všech mládežnických týmech Přerova. Dostali se dokonce i do výběru mládežnických reprezentací do 16 a 18 let. Po přechodu do týmu mužů však nedostali dostatek šancí a proto s aktivním hokejem skončili. Já dnes hraji lední hokej za tým Old Boys Přerov, kde se potkáváme se svými bývalými spoluhráči a často vzpomínáme na tu jedinečnou atmosféru a zlaté časy ledního hokeje v Přerově. Chtěl bych také poděkovat své manželce Lence, která mě i našim synům vytvořila podmínky k tomu, abychom se mohli plně věnovat hokeji. Já sám se ještě teď věnuji trénování mladých brankářů a věřím, že jednou společně s ostatními trenéry vychováme novou generaci hráčů, která hokej v Přerově znovu pozvedne. Už mnoho hráčů tady přálo přerovském hokeji do dalších let vše nejlepší a já se k tomuto přání také připojuji. Přeji všem současným hráčům, aby i v případě menších neúspěchů stále věřili ve své schopnosti. Na ledě i mimo něj vytvořili báječnou partu a zimním stadionem v Přerově zase znělo -to je naše Meo-„

foto: bývalý vynikající brankář Miloslav Foldyna v dresu přerovské Meopty (archiv HC ZUBR Přerov)

V osmnácté části seriálu bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Vladimír Bartoň.