Petr Dočkal: Jak trénuješ, tak hraješ
„S hokejem jsem v Přerově začínal v éře sportovních tříd. Otec měl na škole U Tenisu basketbalistky a tak jsem od druhé třídy nastoupil na dnešní základní školu Želatovská, do sportovní hokejové třídy k paní učitelce Anně Svozilové, která z nás jakoby zázrakem utvořila dobrou třídu. Se svými dvěma bratry jsem se sice poprvé sklouzl na rybníku, protože jsem bydleli v Kozlovské ulici, ale po asanaci ulice jsme bruslili zpočátku na Bečvě pod mlýnem. Mým prvním trenérem byl pan Kolda, po něm pánové Burian a Votruba. Vedoucím mužstva byl pan Vlček. V základnách jsme porazili dokonce i Zetor Brno 7:3, Ingstav 3:1 a se Spartou jsme prohráli jen 0:1. Zkrátka byli jsme dobrá parta a výsledkem byl v roce 1980 titul krajského přeborníka hokejových základen Severomoravského kraje. Namátkou mi běží před očima spoluhráči Milan Hradil, Milan Murgaš, Martin Pěcha, Jiří Kuča, Ivo Petráš, Zdeněk Obadálek a další.“„Poté následovali trenéři Hradil a Řezáč a začal náročnější hokej mladších žáků. Hrál jsem vždy ve dvou mužstvech, mladšímu jsem dělal kapitána a o rok výše jsem se učil. To obojí mi dalo hodně. Ve starších jsem měl vzory (Běhal, Kupka) a kapitánské céčko mě naučilo ovládat se při sporných výrocích. Rád vzpomínám, a je to neuvěřitelné, na letní dřinu na soustředění například ve Zlíně nebo na naší chatě u Olešnice v Kokorách, kde jsem dvoje prázdniny nacvičoval střelbu na branku. Začalo se mi potom dařit i na ledě, díky spoluhráčům jsem v sezóně 1981/1982 vstřelil celkem 34 gólů a dostal se mezi desítku sportovců okresu své kategorie například s tenistkou Andreou Holíkovou, která tenkrát končila školu na ZŠ Boženy Němcové.“
„Ke starším žákům přišli trenéři pánové Gereš st. a Kapavík, vedoucím mužstva se stal pan Ivo Petráš. Vyhráli jsme dost utkání i turnajů, oporou začali být naši brankáři, levogarďák Chudoba a Obadálek. Zároveň jsem začal hrát za mladší dorost, odložil jsem dres s číslem 8 a v dorostu mladším nosil devítku. Trenéry dorostu byli pánové Stalčík a Dolák a už mi to v první lize do branky tolik nepadalo. Začal jsem posilovat. Se spoluhráči Pěčkem, Mádrem a Koralikem jsem se v roce 1984 dostal do širšího výběru ČSSR „16“ na soustředění ve Slaném. To mi tehdy chyběl půl rok do svých patnácti let. Následně jsem byl ve výběru reprezentace až do dvaceti let, kdy jsem byl nominován k mezistátním zápasům se Švédy. Předtím jsem se totiž dostal s 23 góly a 9 nahrávkami (podle Čs. Sportu) na třetí místo v první lize staršího dorostu na Moravě. Zásluhu na tom měli moji spoluhráči z útoku Hradil a Baďura, trenéři Kostiha, Stalčík i vedoucí mužstva pan Piekutowski. Podruhé jsem se v té době dostal mezi desítku sportovců okresu. Zaskakoval jsem opět i ve starším dorostu a do sezóny 1986/1987 i v týmu mužů. Tenkrát hrál Přerov druhou ligu v brance s Foldynou, v obraně s Růžičkou, Chytilem, Vavrušou a v útoku s Málkem, Korčákem, Juříkem, Hlobilem, Němčickým a dalšími. Na střídavý start jsem stačil dát za muže pět gólů. Poté se mi s trenéry Foretem a Kostihou podařilo postoupit do nejvyšší dorostenecké soutěže.“
„Později jsem dostal nominační pozvánku od trenérů Zdeňka Uhra a Stanislava Bergera k zápasům hokejové dvacítky se Švédskem. Hrál jsem tehdy ve třetím útoku. Ve dvou zápasech jsme remizovali a dva jsme vyhráli. Mě se podařilo vstřelit jeden gól. Pak jsem se dostal i do širšího výběru pro utkání v Moskvě, ale tam jsem nakonec pozvánku už nedostal. Absolvoval jsem i zájezd s dorostem na turnaj do NSR.“
„Poté mě čekaly dva roky vojny. My z Čech a Moravy jsme rukovali na Slovensko. Tak jsem se dostal do týmu VTJ Michalovce, které tenkrát hrály první ligu. Trenérem byl Jaroslav Hrabčák, pozdější kouč a manažer trenčínské Dukly. Vzpomínám si na utkání se Slovanem Bratislava, v němž jsme ho pokořili 4:3 a mě se podařilo dát dvě branky. Nepříjemné však pro mě bylo druhé utkání v Bratislavě, kdy jsem vstřelil kontaktní gól, který ale byl anulován, neboť mě vedoucí mužstva omylem nezapsal na soupisku.“
„V sezóně 1990/1991 jsem se vrátil do druhé ligy v Přerově. Předtím jsem ale dostal pozvánky na týdenní soustředění do pražské Sparty a také do Třince, který tehdy vedl trenér Hadamczik. Vybral jsem si Třinec, ale nakonec tam z mého dalšího působení sešlo. Zůstal jsem pak v Přerově a s 22 brankami jsem se stal nejlepším střelcem týmu. V sezóně 1991/1992 jsem hráli o postup do první ligy s týmem Havlíčkova Brodu, Havířovem a Žďárem nad Sázavou. Ten jsme rozdrtili 6:1, ale rozhodující byla prohra s Havířovem 4:5. Bohužel se nám tak nepodařilo postoupit. V následujícím roce jsem začal trénovat děti společně s panem Kočarou starším. V závěru roku 1993 jsem společně s Alešem Verlíkem zamířil do holandského Eindhovenu, kde měli o naše služby zájem pro zápasy v play off. Trenérem týmu byl kanaďan Guus Bakker. Stačil jsem tam nastřílet 24 branek a dát 18 gólových přihrávek. V soutěži produktivity jsem skončil celkově třetí.“
„Moje další hráčská kariéra vedla opět přes Přerov do Vyškova a krátce i do Ingstavu Brno. To už první krůčky na ledě dělal i můj syn Petr, který hrál v Přerově a poslední dva roky dorosteneckou extraligu v Havířově. Nyní hraje opět v Přerově a studuje na Gymnáziu Jakuba Škody. Hokeji se upsali i synové mých obou bratrů. Jeden z nich stačil ještě okusit jako brankář v Přerově extraligu dorostu, poté však kvůli onemocnění se se synem druhého bratra, který také hrál za Přerov baví v Záhorské lize. I můj bratr Martin hrál hokej za Přerov a za Olomouc. Prostě celá mužská část naší rodiny je posedlá tím černým kusem gumy, který někdy i bolí.“
„Já sám se udržuji na ledě při trénincích které momentálně vedu a také v mužstvu starších pánů „Old Boys“. Trénovat jsem prakticky začal od nejmenších a už to brzy bude patnáct let. V poslední době jsem byl asistentem trenérů Žáčka a Chytila u dorostu i juniorů v dobách zdejší extraligy. Dnes jsem trenérem přerovských žáků i juniorů. Zde za největší úspěch považuji fakt, že přerovští junioři a jejich trenéři byli před třemi lety oceněni na druhém místě nejlepších mládežnických kolektivů v kraji. Okusil jsem koučovat také jako hlavní trenér tým mužů a to hned dvakrát i v play off. Škoda, že jsme prohráli v rozhodujícím utkání v Novém Jičíně 0:4 a do baráže jsme se nedostali. Hráči jako Chlad, Vodička, Hanák, Kolář a další by si to tenkrát zasloužili.“
„Zaznělo zde mnoho jmen, na která velmi rád vzpomínám. Přerovskému hokeji přeji stále tak perfektní diváky a fanoušky a také časem návrat do první ligy. Když se hokej hraje srdcem, není soupeře, který by proti HC ZUBR Přerov nenastupoval bez respektu.“
foto: bývalý vynikající hráč a současný trenér mládežnických týmů HC ZUBR Přerov (archiv HC ZUBR Přerov)
V šestnácté části seriálu bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Bohumil Šrom.
