„Narodil jsem se v roce 1940 v Olomouci. Tady jsem udělal také první krůčky na bruslích. Asi v osmi letech jsme s partou kamarádů chodili hrát hokej na jezírka v okolí Olomouce. Když v roce 1953 začala sportovní škola dorostu pod hlavičkou PDA Olomouc, hrál jsem středního útočníka. Tento post mě provázel celou hokejovou kariéru. V roce 1957 sloučením několika olomouckých hokejových oddílů vznikl nový tým pod názvem Moravia Mariánské údolí. Se spoluhráči Dosedlou a Novotným jsem hrál v sedmnácti letech první (česko - moravsko - slovenskou) ligu. Na vojnu jsem narukoval do Dukly Opava. Spoluhráči byli například Berek, Grochol, Pešek nebo Kožný. V Opavě se hrála v té době také první liga. Z tohoto družstva vznikla později Dukla Trenčín. Já jsem odešel do Vítkovic, kde jsem hrál devět sezon nejvyšší hokejovou soutěž. Mými spoluhráči v útoku byli Mirek Vlach a Zdeněk Návrat. V brance nastupoval Josef Mikoláš, náš tehdejší reprezentant. V roce 1969 jsem se vrátil zpět do rodné Olomouce. Zde jsem hrál ještě tři sezony druhou nejvyšší soutěž.“

„Do Přerova mě v roce 1972 přivedl tehdejší trenér a správce zimního stadionu Miloš Urban. Postoupili jsme z krajského přeboru do divize. Hned v další sezoně 1973/1974 jsme po památném vítězství nad Slovanem Hodonín (5:3) slavili postup do druhé hokejové ligy. Já jsem dával rozhodující postupový gól v 58. minutě zápasu. Velmi rád vzpomínám na neskutečnou atmosféru tohoto utkání, kdy nás k postupu hnal plný zimní stadion. Tato sezona byla také poslední, kdy jsem nastupoval jako hráč. Společně s Josefem Podlahou jsem potom trénoval tým mužů ve druhé hokejové lize."

"Poté jsem na tři roky odešel trénovat do Vsetína. Po návratu zpět do Přerova jsem dělal sekretáře hokejového klubu. V sezoně 1981/1982 jsem společně s Pavlem Foretem a Josefem Podlahou prožil nejúspěšnější rok v historii přerovského hokeje. Sešla se zde výborná parta hráčů a funkcionářů, která táhla za jeden provaz. Rád vzpomínám na hráče Stuchlíka, Šnábla, Řezáče, Luzara, Trnku, Šaška, Gáje, Šroma, Vavrušu, Ovčáčka, Dvořáka, Hampla, Foldynu, Svobodu, Krejčíře, Fraňka, Zubíčka, Kalvodu, Plíhala, Grusmanna, Hámu, Karvaje a Krejčího. Nerad bych na někoho zapomněl. Baráž se Slovanem Bratislava byla vrcholem celé této party. Tito hráči měli vysokou sportovní úroveň a spousta z nich mohla v té době hrát v nejvyšší soutěži.“

„Také tehdy se pro hokej těžko sháněly finanční prostředky. Hlavně jsme je dostávali z vedení města, jinak by bez jejich pomoci a bez obětavosti tehdejšího předsedy oddílu pana Josef Budínského hokej v Přerově na takové úrovni nebyl.V dalších letech jsem v Přerově a Olomouci působil v různých sekretářských a manažerských funkcích. Naposledy v Přerově v sezoně 1994/1995, kdy zde trénoval Miloš Říha a Miroslav Venkrbec. Po posledním návratu do Olomouce jsem až do důchodového věku dělal trenéra mládeže. Spolu s dalšími trenéry jsem trénoval takové hráče, jako byli například Ondřej Kratěna, Michal Broš, Jiří Hudler a další.“

„V současné době stále hokejové dění sleduji. I Když už jsem pouze jako fanoušek. Na Přerov a všechny, co se kolem hokeje pohybovali, rád vzpomínám. Přál bych současné generaci hráčů, aby se v Přerově co nejdříve hrála znovu první hokejová ligy, kterou si fanoušci zaslouží. Jestli mi zdravotní stav dovolí, rád se zúčastním oslav 80. výročí založení ledního hokeje v Přerově,“ dodal se slzami v očích pan Stanislav Grábl.

foto: Hráči Meopty v sezoně 1973 - 1974. Stanislav Grábl stojící druhý zprava (archiv HC ZUBR Přerov)

V jedenácté části bude na svoji hokejovou kariéru vzpomínat Pavel Foret.