ZÁPASY ONLINE ► JUNIOŘI: České Budějovice - Přerov 9:0

Jiří Goiš: Snad budu mít možnost zůstat, rád bych si za Přerov zahrál i první ligu

Jiří Goiš: Snad budu mít možnost zůstat, rád bych si za Přerov zahrál i první ligu
P ř e r o v – Rehabilitace a odpočinek, to je nejspíš nyní hlavní činnost všech hokejistů Přerova. Ti mají totiž za sebou velmi náročnou sezonu, kterou ověnčili vysněným cílem v podobě postupu do 1. ligy. Jedním z těch, kteří byli důležitým článkem týmu je i Jiří Goiš, se kterým jsme si také o úspěšné sezoně popovídali.
Zubři kráčeli sezonou jistě, nakumulované zkušenosti nejen samotných hráčů, ale také týmu, přinesly ve výsledcích kýžené ovoce, což potvrdil i sám hráč. „Všechno začalo už dobrou přípravou a právě s tím, že se namixovaly faktory okolo zkušeností a s příchodem mladých hráčům vše hrálo do karet. Podařila se nám série výher, dostali jsme se do čela soutěže a postupně jsme dělali další kroky k tomu, abychom došli k vysněnému cíli.“

V kvalifikaci byli soupeři z Čech pro Zubry poměrně velkou neznámou, ale konfrontace byly nakonec pro modrožluté výsledkově úspěšné. „Tak v porovnání s týmy z Moravy hrál každý z nich poněkud jiný hokej. Celkově se dá říct, že tolik nedohrávali souboje jako třeba Vsetínští. Oba celky hodně sázely na kombinaci a Sokolov svou hru ještě podporoval těmi dobře bruslícími mladými hráči,“ vypozoroval Goiš. Klíč k úspěchu viděl i v tom, že tým měl k dispozici čtyři pětky. „Dala se tak rozložit zátěž na více hráčů a lépe se doplňovalo, když některý absentoval. Navíc, když se gólově nedařilo jedné lajně, tak to na sebe vzala zase druhá,“ doplnil.

Sezona byla náročná a únava byla postupně znát. Říká se, že právě v play-off v posledních zápasech už rozhoduje hlavně vůle. „Samozřejmě šrámy se ozývaly, ale když jsem viděl Davida Kudělku, který šel hrát se zlomeným prstem nebo Radka Palu, jež nemohl skoro ani po zápase dojít do kabiny, tak jsem si řekl, že moje poranění jsou proti tomu nic. Kluci nás ideálně motivovali,“ vyzdvihl své spoluhráče forvard, který dohrával s bolestivým poraněním žeber a kotníku.

Za dobře odvedenou práci přišla žádaná odměna, i když samotný poslední zápas Přerova v kvalifikaci se Sokolovem, byl neskutečně dramatický. „Já jsem trošku svou přítelkyni poškádlil tím, když jsem jí řekl, že nad Sokolovem vyhrajeme v prodloužení nebo na nájezdy. V utkání s Opavou, kde byly právě nájezdy, byla totiž v hledišti a sama mi říkala, že z toho dramatu byla úplně rozhozená,“ usmál se Goiš.

Přerovští, byť strádali a dlouho se nedokázali prosadit, nakonec utkání zlomili ve svůj prospěch právě na nájezdy a poté se již mohli naplno nechat vypuknout své emoce. „Loni jsme zažili něco podobného, když jsme postoupili přes Porubu do finále. Letos byla euforie znásobená tím, že jsme šli ještě dál a dosáhli vytouženého postupu,“ doplnil.


Útočník Jiří Goiš po finále se Vsetínem, rozhodující gól v pátém utkání doma vstřelil právě on (Foto: Martin Pavlík)

Jak vůbec probíhaly oslavy? „První začala vlastně už s fanoušky na ledě. Ta byla asi nejlepší, taková spontánní. Když vidíte lidi, kteří vám fandili, tak si uvědomujete, co se vlastně dokázalo. Další začala pak po zápase v šatně, kde jsme narazili bečku od Zubru a slavili jsme se šampaňským. Další den jsme měli odpoledne ještě akci v Přerově, takže se zkrátka slavilo dva dny v kuse,“ potvrdil útočník, který zároveň s úsměvem připustil, že ty nadcházející chvíle po večírku byly trošku krušnější. „Dá se to tak říct… dva dny jsme nespali. Ale myslím si, že je to potřeba takový úspěch oslavit. Obzvlášť, když se měsíc a půl hraje play-off, tak je potřeba pak trošku vypnout.“

Uvolněné akce si užil celý mančaft. Rojily se různé srandičky, ale prý žádná trenérská hláška typu, pánové, zítra nezapomeňte, že je na deset trénink, dle Goišových slov nepadla. „Trenéři slavili s námi a myslím si, že by ani oni na led nechtěli jít,“ smál se.

Sám Goiš byl se svou výkonností v sezoně vcelku spokojený, ale mrzí ho nepříjemná pauza, kdy musel při zlomenině prstu vynechat několik týdnů a pak se znovu dostávat do hry. „První část sezony jsem hrál s Dostym a Popelem (Vlastimilem Dostálkem a Michalem Popelkou – pozn.). Dařilo se nám střelecky, i herně nám to spolu šlo. Neměl jsem problém, ani když jsem hrál se Zdeňkem Sedlákem. Známe se už nějaké roky, takže se mi pak lépe vracelo do zápasové zátěže,“ řekl.

Po náročné sezoně se nyní Jiří Goiš snaží odpočívat, rehabilitovat tělo a věnovat se své přítelkyni. Stejně jako roky předešlé je pravděpodobné, že přípravu zahájí opět individuálně. „Tři či čtyři roky už trénuji sám, takže už mám určitý model. Chodím běhat, do posilovny a pak si zahraji ve Zlíně inline extraligu za Devils, takže fyzicky bych měl být připravený tak i tak,“ přiblížil.

Zda-li vůbec bude ofenzivní opora působit v Přerově i příští sezonu se zatím neřešilo. Sám hráč by měl zájem zůstat. „To rozhodně! Jsem tady maximálně spokojený. Za těch šest let už tady dobře znám prostředí i výbornou fanouškovskou základnu. Snad budu mít možnost zůstat, rád bych si v dresu Přerova zahrál i první ligu,“ uzavřel rozhovor.