Roky jste nastupoval v mezinárodní EBEL. Nebude pro vás česká soutěž tak trochu neznámá?
Konec sezony první ligy včetně baráže jsem sledoval. V play-off proti sobě hráli dva moji kamarádi, jeden za Kladno a druhý, Vojtěch Tomi, za Přerov. Právě od Vojty jsem o přerovském klubu věděl, co a jak. Představu o něm i o první lize, po pěti letech jinde, mám.

Dobré reference na Přerov vám Vojtěch Tomi dával sám od sebe?
Byli jsme v kontaktu celý rok. Věděl jsem, kde Vojta hraje, jak se mu daří. Občas jsme to i probírali. Když jsem přemýšlel o Přerovu, ptal jsem se ho podrobněji. Informace, které mi poskytl, byly jen pozitivní. Příjemně mě překvapily a byly skutečně pravdivé. Co jsem za pár tréninků stihl poznat, kluci jsou moc fajn.

V první části suché přípravy jste trénoval i individuálně, proč?
Samostatně jsem se připravoval už s koncem minulé sezony. Trénoval jsem tak i v době, kdy jsem se rozhodoval, jestli na nabídku Přerova kývnu. Poté jsem se rozhodl a klukům už do dovolené zbývalo jen několik málo týdnů. Proto jsme se dohodli, že budu pokračovat v nastavené individuální přípravě. Měnit ji na krátkou dobu by asi nebylo zrovna ideální. Byl jsem ale v kontaktu s kondičním trenérem a všechno jsme probírali, abych byl co nejlépe nachystaný na sezonu.

Koncept Kuby a Kuby je super

Využíval jste i rady jiných kondičních trenérů, které jste poznal při předchozích angažmá?
Co jsem stihl poznat Kubu (Fryče – kondičního trenéra Zubrů, pozn. red.) i Kubu asistenta (Grofa – pozn. red.), celý jejich koncept kondiční přípravy je výborně nastavený. To stejné mohu říct také o kondičním trenérovi v Dornbirnu, s nímž jsem spolupracoval předtím. I jeho práce se mi moc líbila. Dříve jsem spolupracoval ještě s dalšími kondičními trenéry. Dokonce s Davidem Kočím, od každého jsem si vybral to nejlepší, co by mi mohlo sedět. Touto cestou jsem se dal.

První ligu jste zatím okusil ve zhruba třiceti zápasech. Jaká je ve srovnání s EBEL?
Těžko posuzovat. První ligu jsem dlouho nehrál a vím, že se za ty roky změnila. Upřímně si myslím, že EBEL je dobrá liga, která by se dala zařadit někam mezi českou extraligu a první ligu. Jsou v ní zápasy s úrovní extraligy, ale také zápasy s úrovní první ligy. Víc uvidím po prvních měsících v sezoně. V EBEL je ale každopádně hodně kvalitních hráčů, o kterých se neví, včetně zahraničních – Američanů, Kanaďanů. Soutěž není tolik sledovaná. Po herní stránce je dost rychlá, hráči hodně lítají po ledě a na systém tolik nedbají.

Hokejové fráze v němčině bych zvládl, ale „nešprechtím"

Když jste hrál v Rakousku za Dornbirn, pochytil jste něco z německého jazyka?
V Dornbirnu tvořili jádro týmu Američané a Kanaďané, trenér i asistent byli z Kanady. Skoro ve sto procentech případů se tak mluvilo angličtinou, se kterou nemám problém. Snažil jsem naučit mluvit i německy. Řekl bych, že teď bych dokázal rozumět šedesáti, sedmdesáti procentům hezké němčiny. V Dornbirnu měli ale svůj slang a mluvili tak nějak všelijak. I rodilý Vídeňák má problém jim rozumět. Základní hokejové fráze bych německy zvládl, ale že bych vyloženě „šprechtil“, to ne.

Co rakouské pivo?
Právě v Dornbirnu mají svou značku, jmenuje se Mohren. Na žádnou jinou nedají dopustit. Pivo nebylo špatné, ale jako Čech ho nemůžu srovnávat s českým pivem. České pivo je české pivo.

V Přerově se zase nedá dopustit na Pivovar ZUBR. Jak vám jeho pivo chutná?
Byli jsme na akci ZUBRFEST a je rozhodně fajn, dobré. Koneckonců, sbírá různá ocenění, což podle mě hovoří samo za sebe.

Kdybych uhnul pohledem, o gólu bych ani nevěděl

Při příchodu do Přerova jste zmínil, že v Dornbirnu sice lidé na hokej chodili, ale nefandili. Čím to?
Rakousko je v tomto zvláštní. Sportem číslo jedna je lyžování a všechno ohledně hor. Fandění na hokeji úplně nefrčí, i když jsou výjimky. V EBEL má nejlepší fanoušky Znojmo, pak maďarský Fehérvár – když se jim daří, dokáží udělat peklo. Je to tak trochu paradox. Pokud je nahoře Bolzano, fanoušci zvyklí z fotbalu jsou celý zápas slyšet, pořád něco zpívají. Z Rakouska se celkem dá Linec. Lidé tam mají hodně vysoké nároky a umí zafandit. Na zápasy sedmi osmi týmů ze soutěže ale fanoušci přijdou a sedí. Nemají vyloženě kotel s bubny, spíkrem. Přijdou se pobavit, kouknout, ale že by udělali „bordel“, to tam chybí. Když jsem byl v Dornbirnu zraněný, seděl jsem na tribuně. Dali jsme gól a nic se nestalo. Lidé vůbec nic neudělali. Kdybych uhnul hlavou mimo hrací plochu, ani bych nevěděl, že někdo vstřelil branku. Odezva nebyla, což chybí. Někomu to nevadí, ale pak jsou hráči, kterým to naopak vadí.

Vám to vadilo?
Přece jen hrajete pro lidi. Obecně, když objíždíte zápasy po hřištích soupeřů, jejich fanoušci jsou proti vám. To beru. Tam jsme ale jeli na venkovní zápas a pořádně nevěděli, kdo je domácí a kdo host. Lidé vypadali, že jim to bylo tak nějak jedno – pokud neberu v potaz Znojmo a Fehérvár. Potom hrajete doma, těšíte se, že lidi vás vyburcují, udělají peklo. Jenže ono nic. Pomoc z tribun nepřišla. Je správné, že čeští fanoušci mají na své oblíbené týmy nároky. Když se nedaří, ozvou se, dají najevo své pozitivní i negativní reakce, chtějí tým popohnat. To všechno k hokeji patří a v Rakousku mi to scházelo.