Zubry jste převzal v lednu, kdy se pohybovali na hraně play-off a hrozilo, že se do něj nedostanou. Týmu se nedařilo. Jak jste svůj návrat na střídačku A-týmu vnímal?
Prostoru na nějaké řešení bylo ze začátku málo. Dopoledne jsme byli v kabině představení a v podvečer se hrál zápas se Vsetínem. Samozřejmě ale bylo nutné zareagovat. Myslím si, že společně s Jirkou Sklenářem jsme si to nastavili dobře a během tří tréninků, kdy se k nám na ledě připojil také Pavel Neuman, jsme s hráči našli společnou řeč. Na hře to bylo v dalších zápasech vidět.

Hráčům jste se snažili vštípit, že už v lednu vám v podstatě začíná play-off. Chtěli jste něco změnit i herně, nebo to bylo hlavně o psychice?
Bez herního systému v dnešní době hrát nejde. Spoustu času jsme se věnovali hře v obranném pásmu a také přesilovkám, které rozhodují vyrovnané zápasy. Doma se Vsetínem a v Jihlavě jsme prohráli, na ledě Benátek vyhráli. Úplně komfortní situace to nebyla. Po Jihlavě zbývalo čtrnáct zápasů do konce a my jsme si spočítali, že by nám mělo stačit osm výher, což jsou dvě série. Klukům jsme říkali, ať se nedívají na tabulku. Pojďme postupně vyhrát čtyři zápasy a pak další čtyři. Takový styl jim hodně prospěl. Vrcholem byl zápas ve Frýdku-Místku. Ten měl skvělou formu, snad patnáct zápasů v řadě neprohrál, ale my jsme tam předvedli fantastický výkon. Na kluky jsem byl pyšný. Problém byl pak trochu na konci základní části. Po Frýdku jsme už věděli, že jsme v play-off, takže bylo složitější je motivovat, protože ten měsíc byl velmi náročný. Do toho někteří hráči nebyli zdravotně úplně v pořádku.

Na play-off jste pak už motivaci určitě hledat nemuseli. Jak byste čtvrtfinálovou sérii s kladenskými Rytíři popsal?
Nechci mluvit za kluky, ale většina kabiny chtěla právě Kladno. Já jsem chtěl Vsetín. Věděl jsem, co bude série s Kladnem obnášet. Že bude mediálně zveličovaná a svým způsobem si nikdo nepřál, aby byl Přerov v semifinále na úkor Kladna. Myslím si, že v prvních dvou zápasech to bylo znát. My jsme neodehráli špatné partie, ale bylo to složitější. Třetí zápas doma byl hodně emotivní, protože kluci cítili určité křivdy a nevěnovali se hře tak, jak by se jí věnovat měli. Přišel krutý výsledek, i když podle mě neodpovídal průběhu. Slyšeli jsme nějaké názory, že do play-off nepatříme, ale věděli jsme, že sílu máme a Kladno je k poražení, což se ukázalo ve čtvrtém utkání. To nás potěšilo, ale už to bylo jen dílčí vítězství, více jsme bohužel nezvládli.

Ve čtvrtfinále play-off vás vyřadil soupeř, který má našlápnuto k postupu mezi elitu. Dá se tedy vaše působení u týmu z tohoto pohledu hodnotit jako úspěšné?
Někteří nás kritizovali za výkony, ale je třeba si uvědomit, že jsme hráli se soupeřem, který měl pevně stanovený cíl a má k němu teď blízko. Vypadá to, že Kladno zřejmě postoupí do extraligy. Bylo suverénně nejlepším týmem v play-off a po nás pak vyřadilo v semifinále stejným poměrem 4:1 na zápasy také Jihlavu. Takže v tomto kontextu beru ty dva měsíce naší mise v závěru sezony opravdu jako úspěšné.

V základní části nebylo Kladno tak silné, ale pak jako by na play-off zařadilo vyšší rychlostní stupeň. Čím si to vysvětlujete? Mohly za to osobnosti v jeho týmu?
Jednoznačně za tím stály osobnosti. Rozdílovým hráčem byl Tomáš Plekanec a v sérii s námi hrál výborně také Petr Vampola. Věděli jsme, kde má Kladno slabiny, ale přes jeho velkou ofenzivní sílu jsme se k nim málokdy dostali. Když na střídačce sedí Jaromír Jágr, majitel klubu a legenda českého hokeje, tak ti mladí kluci nemohli vypustit ani vteřinu. Rozhodně neříkám, že my jsme něco vypustili, ale ta hladovost Kladna po gólech a po vítězství byla obrovská. Kladno v základní části a v play-off, to byly dva rozdílné mančafty.



Před časem se hovořilo o tom, že povedete A-tým do konce sezony a pak budete dál pokračovat pouze u mládeže, ale situace se změnila. Jak k tomu došlo?
Změna přišla v souvislosti s rozhodnutím, že bychom neměli hrát extraligu juniorů. Člověk pak začal přemýšlet trochu jinak. Nabízela se nám větší propojenost prvního týmu s juniorkou, ale musíme teď pracovat i s jinou variantou. Všichni však věříme, že extraligu juniorů hrát budeme. Vždy se snažím přerovskému hokeji pomoct, jak to jen jde, takže jsem na nabídku kývl a budu u A-týmu působit.

Kromě hlavního kouče A-týmu však budete i nadále sportovním manažerem zubří mládeže. Jak se vám tyto funkce daří skloubit?
Tady bych chtěl poděkovat všem ostatním trenérům, které máme na plný úvazek, že to velmi dobře zvládli. Proběhly nějaké změny u juniorky a u dorostu, kde se realizační týmy přehodily. Byl to dobrý krok, protože se nám obě kategorie zvedly nejen výsledkově, ale i herně. Je to ale samozřejmě také o žákovských a těch úplně nejmladších kategoriích. Také tam patří velký dík všem trenérům, asistentům a vedoucím. Stejně tak bych za výbornou práci rád poděkoval celému realizačnímu týmu áčka, tedy našim kustodům, kondičnímu trenérovi i fyzioterapeutovi. Co se týče mládeže, už máme rozděleno, kdo bude za co zodpovědný, takže věřím, že tam nám to bude dál fungovat tak, jak má. Budeme druhým rokem spolupracovat s firmou Andrle Sport, protože v dnešním hokeji je i příprava mimo led velice důležitá. Přerovská mládež není jen o jednom člověku, který teď bude rok trénovat A-tým. Je to o práci všech, kteří jsou do toho zapojení.

Vaším asistentem bude obránce Jakub Grof, který ukončil kariéru a zažije první trenérskou štaci. Těšíte se na spolupráci?
Vedení klubu mělo nějaké představy, i co se týče pozice hlavního trenéra, ale nakonec jsem byl do toho vtažený já. Jméno Kuby Grofa už tady nějakou dobu rezonovalo. Několikrát jsme si sedli a společně s Jiřím Sklenářem a Pavlem Hanákem jsme hovořili o možném složení týmu. Shodli jsme se v nějakých devadesáti procentech, což je dobré číslo. Kuba by měl do práce vnést hodně elánu, který z něj čiší a hlavně má spoustu hráčských zkušeností, které teď začne předávat. Věřím, že navážeme na práci, kterou jsme udělali v posledních dvou měsících uplynulé sezony.

Velkým tématem je revoluce v juniorské extralize, která Přerov nepříjemně zasáhla. Jaký máte pocit z kroků vůči svazu? Věříte, že se ta nesmyslná rozhodnutí podaří zvrátit?
Kdybychom tomu nevěřili, tak takové kroky neděláme. Nyní to mají v rukou právníci a podali jsme odvolání k arbitráži. Chceme se svazem najít společnou řeč. Víme, že zúžení extraligy juniorů je potřeba, ale rozhodně k němu nemůže dojít takovým způsobem, že nás Výkonný výbor ze soutěže vyhodí, aniž by s námi něco konzultoval a pak se od tiskového mluvčího svazu pana Zikmunda dozvíme nesmysly, že nás do extraligy juniorů přizvali. My jsme si přece vybojovali postup v kvalifikaci přes Ústí nad Labem a Jablonec. Havířov se Vsetínem se zachránili. Že extraliga staršího dorostu zánikem přešla na extraligu juniorů, za to nemůžeme. Nás nikdo nepřizval, my jsme si extraligu juniorů vybojovali na ledě a chceme ji hrát. Pokud má ke změnám dojít, tak klidně během následující sezony. Je třeba najít rozumné řešení, které bude hlavně dobré pro český hokej. Jsme schopni vychovávat kvalitní hráče, kteří když přesáhnou náš klub, tak jim v ničem nebráníme a nikdy bránit nebudeme. Já tvrdím, že to není soutěž akademií, jak to teď na svazu začali nazývat. My jsme stejný klub, jako kterýkoliv jiný.

Účast či neúčast v juniorské extralize bude přímo ovlivňovat složení A-týmu pro novou sezonu?
Určitě ano. Máme představu, že bychom chtěli zabudovávat do našeho prvního mužstva ještě více mladých hráčů. Chceme ji realizovat během srpna, kdy budeme na ledě. Uvidíme, co nám to přinese. Chceme hrát především s odchovanci a ukázat našim mladým klukům, že jde jít touto cestou a že přes Přerov se dá prosadit do extraligových klubů, jak se nám to v posledních letech daří.



Znamená to tedy, že do nové sezony půjdete trochu s jinými cíli?
Předsezónní cíle jsou dané - chceme hrát play-off. V hlavě by to ale hráči měli mít nastavené tak, že chtějí dojít co nejdál. V tuto chvíli však ještě vůbec nevíme, jak to bude vypadat. Jestli budeme muset do prosince hrát na tři kluky ročníku 2000 a mladší nebo vzhledem k mistrovství světa juniorů, kterým se teď svaz pořád ohání při obhajování změn, budeme muset hrát jen s osmnácti hráči, z toho budou ti tři mladší. Prostě nemáme noty. Důležitá také bude podoba play-off, jestli bude předkolo či nikoliv.

Někteří hráči jsou už potvrzení. Jádro týmu byste chtěli zachovat?
Jádro týmu určitě měnit nechceme, protože je výborné. V tomto směru se tady odvádí perfektní práce. Samozřejmě bychom tady chtěli mít všechny hráče z uplynulé sezony, ale takhle to nefunguje. Nelze jen tak podepsat dvacet hráčů. Díváme se na to optikou ne jedné, ale více sezon dopředu, abychom měli hráče vhodné do play-off, kteří by zároveň pomáhali našim mladým. Veřejnost by to měla pochopit a být s námi. Třeba nebudeme v tabulce nahoře, ale diváci by měli ze zimního stadionu odcházet s pocitem, že kluci nechali na ledě všechno. Jestli se zápas vyhraje nebo prohraje, to je sport. Chceme zkrátka pracovat koncepčně s výhledem do budoucna.

Do Chance ligy letos postoupil Sokolov, takže ji bude hrát už šestnáct týmů. Není už na čase soutěž rozdělit? Jaký na to máte názor?
Rozdělení při takovém počtu týmů se už opravdu hodně nabízí. Za mě by bylo ideální rozdělení do dvou skupin po osmi. Nejprve by se hrálo čtyřkolově ve skupině, poté dvoukolově mezi skupinami a určitě by zbyl prostor ještě i na třetí část. Rozhodně by to bylo atraktivnější, než jet dvakrát do Kadaně, do Ústí nad Labem nebo do Litoměřic. Bylo by to zajímavé i pro fanoušky, kteří s námi žijí, podporují nás a na mnoha stadionech nám udělali domácí prostředí. Navíc odpadla baráž, bude přímý postup, takže se soutěž nemusí tak urychlit a může se natáhnout. Ušetřilo by to i náklady na cestování, které je navíc dost náročné. Možností, jak soutěž hrát, by se našla spousta, ale je to stejné, jako u těch hráčů. V tuto chvíli nemáme žádné informace. Uvidíme, s čím svaz někdy ve druhé půlce května přijde.