V juniorské extralize odchytal za Přerov téměř všechny zápasy. Důvod byl prostý. Ačkoliv se Zubrům ve spoustě zápasů nedařilo, v brance deptal soupeřovy střelce fantastickými zákroky jistý Daniel Šimonů. Uplynulá sezona mu vyšla náramně. K absolutní spokojenosti scházel snad už jen start za muže v Chance lize.
„Nečekal jsem, že toho odchytám tolik. Moc děkuji trenérům za projevenou důvěru, vážil jsem si toho, že mě tak často nasazovali,“ zářil Šimonů. Svého parťáka v juniorce Michala Postavu mezi tři tyče příliš často nepouštěl. Devatenáctiletý zlínský odchovanec nasbíral 44 startů, jeho o více než dva roky mladší kolega si zachytal v osmi případech. V polovině z nich naskočil od první minuty, v polovině až v průběhu zápasu.
Z prvního utkání proti Zlínu jsem měl obavy
„Kolikrát mi bylo Míši i líto, že toho moc neodchytal. Musím ale říct, že Míša Postava je výborný parťák. To samé Tomáš Suchánek, když se mnou byl na zápase. Oba mě vždycky podporovali a jsou to skvělí parťáci a kamarádi,“ pochvaloval si Šimonů.
Zápasy proti mateřskému Zlínu prožíval jinak než ostatní. „ Z prvního zápasu, kdy jsme jeli do Zlína, jsem měl trochu obavy. Celý život jsem chytal ve Zlíně, byl jsem tam doma. Teď jsem měl najednou chytat na stejném místě jako soupeř. Paradoxně jsme ale vyhráli 3:0 a byla to hodně sladká výhra,“ prozradil s tím, že duely s Berany pro něj byly vždycky speciální, i když proti nim v sezoně chytal už popáté nebo pošesté.
V jednom z utkání se Zlínem také musel skousnout pořádně hořkou pilulku. V podobě gólu inkasovaného v čase 59:59. Valaši trefou na hraně řádné hrací doby otočili skóre a v nadstavbové skupině si na Přerovu vydobyli důležité body. „Když na sebe soupeři naskákali na ledě a radovali se, nebyl to příjemný pohled. Gól pár vteřin před koncem jsem dostal poprvé v životě,“ poznamenal Daniel Šimonů.
Tréninky s A-týmem: tvrdší a přesnější střelba
Po prvních pěti extraligových kolech dotáhl Zubry až na první místo jejich skupiny. Bylo to právě po výhře na ledě Zlína 3:0. „Pak si ale někteří kluci asi začali myslet, že to dál půjde samo. I soupeři se na nás jako na nováčka začali lépe připravovat, brali nás víc vážně. Přestali jsme pravidelně bodovat, nejprve jsme prohráli čtyřikrát v řadě. Pak jsme dvakrát vyhráli a následovalo dalších šest proher za sebou. To nás nasměrovalo do boje o záchranu,“ konstatoval Šimonů.
O udržení se spoluhráči bojoval úspěšně, po sportovní stránce se Přerov zachránil. Vše ale zhatilo nesmyslné rozhodnutí od svazového stolu, proti kterému se Zubři budou dál bránit.
Šimonů chodil v MEO Aréně trénovat nejen s juniorkou, ale i s A-týmem. Za Lukášem Klimešem a Michalem Šurým zastával pozici trojky, občas kryl především prvně jmenovanému při zápase záda. „Tréninky s A-týmem mi daly hrozně moc. Byly úplně jiné než v juniorce. Chlapi už jsou zkušení a jejich střely jsou tvrdší a hlavně přesnější. Udělal jsem letos velký pokrok, ale musím na sobě neustále pracovat, a to jak na ledě, tak i mimo led,“ uznal Daniel Šimonů. Do prvního mužstva Zubrů by se rád prosadil, působiště proto měnit nechce. „V Přerově se mi líbí a chtěl bych tu pokračovat,“ prohlásil mladý brankář.
