Oblíbená tvář přerovského A-týmu si za něj naposledy zahrála shodou okolností právě proti Havířovu ke konci listopadu a též s úspěšným koncem. „Hodnotí se to dobře, protože jsme vyhráli, ale musím říct, že Havířov tady vůbec nepředvedl špatný výkon. Můžeme si vážit, že jsme dali ty góly a že nás brankář Klimeš podržel,“ započal Jan Berger hodnocení.
Do klání naskočil aktivněji Havířov s velkou chutí po bodech. Byl to ale právě přerovský centr, jenž otevíral skóre zápasu. „Musím poděkovat spoluhráčům Jirkovi Goišovi a Milanu Procházkovi, kteří tam výborně pracují. Já jsem se pak k těm šancím dostal,“ vzkázal spoluhráčům ze třetí formace. Oba dva byli asistenty i u Bergerovy druhé trefy, jíž ze strany domácích gólový účet večera uzavřel.
„Jednou to byla dorážka, docela slušně jsme to tam sehráli. Jirka Goiš tam našel Prochyho před bránou a já se tam pak dostal k puku. Konečně se mi to tam jednou odrazilo,“ popsal vděčně první zápis. „A druhý gól byla situace po buly. Kluci zase zabojovali, odrazilo se mi to tam, tak jsem to prostě narval do brány. Jsem strašně rád, že to štěstí bylo a že to tam spadlo.“
Skóre 6:3 mluví poněkud jasně, herní obraz však výsledku zcela neodpovídal. „Nemyslím si, že jsme byli po prvních dvou třetinách spokojení. Snažili jsme se nedělat chyby, netlačit se úplně zbytečně a zběsile a počkat si na nějaké ty šance, které přijdou,“ prozradil Berger. Strategie se nakonec na Slezany osvědčila, z 23 střel Přerov dokázal skórovat hned šestkrát. Větších šancí bylo dle jeho slov na obou stranách dost.
Návrat na Hanou může nakonec přerovská osmadvacítka považovat za úspěšný. „Od začátku, co jsem byl v Hradci, jsem nějak tušil, že se tady zase objevím a čím to bylo delší, tím jsem se ještě víc těšil. Máme tady dobrou partu v kabině, celkově ta atmosféra…všechno tady na mě dobře působí,“ pochvaloval si. S vývojem situace neměl brzy 29letý pravák žádný problém. „Ani vůbec neřeším, jak to bude dál. Když mi řeknou, ať se vrátím do Hradce, budu v Hradci, když tady, tak tady. Chci se hokejem hlavně bavit a užívat si to.“
V extraligovém Mountfieldu, jehož je odchovancem, se dokonce objevil v první útočné formaci po boku Bedřicha Köhlera a Michala Dragouna. „Byla to paráda, chtěl bych poděkovat trenérům i manažerovi tady, že mě do Hradce uvolnili, protože to nebylo úplně jednoduché a jsem rád, že se týmu dařilo i beze mě.“ V černočerveném dresu si zahrál i na nejstarším turnaji světa Spengler Cupu a přidal si tak na dort pomyslnou třešničku.
Fanoušky byl oslavován i při závěrečné děkovačce. Pozitivně naladěný tak radost ze středeční výhry neskrýval. „Je to nádhera, asi jsem si ten návrat nemohl líp představovat. Musím uznat, že jsem z toho byl trošku nervózní, protože to bylo po hodně zápasech. A bylo by docela smutné, kdyby se zrovna prohrálo, když se vrátím, a ještě by se mi ten zápas třeba nepovedl. Byl jsem asi nervóznější než před zápasem v Hradci,“ uznal s úsměvem. „Chtěl jsem tomu dát všechno, abych měl čisté svědomí, a opravdu jsem rád, že se to podařilo,“ udělal tečku dvougólový Jan Berger.
